Černí baroni

Pamatuji si časy, kdy Švandrlíkův román býval zakázanou legendou. Na rozdíl od Haškova Švejka, který mě napadá jako jediná paralela. Za bolševika i za císaře pána, vojna v Čechách byla pořád stejnou groteskou. Každý kdo na vojně byl by mohl k Haškovým a Švandrlíkovým fórům přidávat další a další. --- Při zpracování scénáře autor románu spolu s režisérem Sirovým zvolili, myslím, bezpečný a snad jediný možný přístup. O nějakou dějovou linii zde nejde. Je to spíš sekvence nejlepších anekdot z románu. --- Více než jinde zde film stojí na výkonech herců. A je poznat, že všichni z nich Černé barony milují a hrají s chutí. „Budete ryť rypákom zemeguľu ako červená myš,“ - tato a desítky dalších hlášek už navždy budou patřit nejen Švandrlíkovi, ale i Landovskému, Donutilovi, Vydrovi, Dvořákovi, Rösnerovi, a dalším. --- Nesmrtelná sranda. (18.08.2010)

Švandrlíkovi "Černí baroni" jsou něco jako Haškův "Švejk", nechci se rozepisovat ale určité souvislosti a pár paralel se tam najít dají. Švandrlíka jsem měl rád, na knihu to mít pochopitelně nidky nemůže a vy co si myslíte že to takhle v padesátých letech u oddílů PTP jednotek chodilo, tak jste opravdu na velmi velkém omylu. Jedna hvězda za skvělého gumáckého Lanďáka, druhá za perfektní Donutilovu karikatůru a třetí za pár opravdu pamětihodných hlášek:-) (10.05.2006)

Pro Miloslava Švandrlíka jsem měl vždycky slabost. Samozřejmě pro jeho knihy. Tato československá perla stojí společně s Tankovým praporem na mém žebříčku oblíbenosti (co se komedií z vojenského prostředí týče hodně vysoko. Ondřej Vetchý a nezapomenutelný Pavel Landovský – herecká dokonalost sama. Samozřejmě i ostatní podali velmi uspokojivé herecké výkony. Sranda musí být a taky jsem se vždy „nachlámal“ dostatečně. Na tento filmeček nedám dopustit. (31.03.2018)

Když jsem poprvé na gymplu četl xeroxované Barony, X krát jsem se připochcal smíchy. Film už tak vtipný není, ale přesto jsou postavy trefené dobře, hlavní scény jsou zpracované věrně a celková atmosféra knihy zůstala. Určitě je to povedenější, než třeba Tankový prapor nebo adaptace Párala. Jedině ten plešoun hraje jak ze života, zupácký kokot je myslím jeho skutečná tvář (19.10.2007)

Možno je to tým, že nepatrím do tej generácie, možno tým, že môj humor nie je úplne takýto, možno je to celkovou atmosférou, no tento film nepovažujem za niečo skvelé. Chápem, že po páde socializmu, teda možno skôr boľševizmu, sa tu ľudia chceli slobodne do tejto témy pustiť, so všetkým, čo ich žralo, no miestami to skôr vyznieva ako pomsta. Záver ma teda nepobavil, ba naopak. Sem tam som sa zabavil na hláškach typu, že veliteľ mal na vojne teplotu 27°C, no tá partička okolo Kefalína so svojím akože "vychcaným" správaním bola pre mňa tak akurát k úškrnu. Možno keby spojili to najlepšie z filmov Tichá bolesť, Tankový prápor a tento film, tak by to bol kultový film ohľadom vojakov v socializme podobne ako je kultový film Pelíšky pre udalosti okolo roku 1968. Vojenčina svojho času nebola nič zábavného. Keby o tom chceli natočiť dramatický film, scenár by musel byť veľmi dlhý, to by bolo priam na seriál, no niekedy sa treba aj pobaviť aj na zveličených absurdnostiach. (09.09.2013)