Paragraf 224

Tenhle film nemá cenu kritizovat, protože za jeho nedostatky tvůrci nemůžou. Po jeho natočení byl režisér odstaven a film sestříhal podle svých představ tehdejší ústřední dramaturg FSB Ludvík Toman, podařilo se mu přitom odstranit většinu toho, co na něm bylo zajímavé. "Vzniklo torzo, ubohý odvar našich původních představ," komentoval to později režisér Zdenek Sirový. (10.10.2016)

Překvapivě solidní dějová linka, kterou však sráží až k zemi katastrofální herecké výkony prakticky všech zúčastněných v čele s Kemrem. Režisér se ovšem taky vyznamenal, když zapomněl toto drama opatřit alespoň náznakem nějakého dramatu či napětím a divák si tyto základní atributy musí dotvářet sám. Nesouhlasil bych však úplně s textem distributora - ideologicky byl tento snímek vybaven pouze nezbytně, spíše svými reáliemi než prvoplánově. (30.11.2009)

Problémem filmu není doba ve které vznikl, ani jista naivita děje, ani herci a dokonce ani poplatnost režimu. Problémem PARAGRAFU 224 je jeho dramaturgická nevyváženost. Začíná to jako drama o vědeckém soupeření, pak se to mění v rodinné drama, pak v kriminální drama a do toho se ještě přidává ekologické pohnutky, či návrat do kraje dětství. A to všechno v 80minutovém snímku. Sirový nedokázal pořádně uchopit scénář, v jeho možnostech jej doladit (kdo ví co a kdo za ním stál, co v něm muselo být a co ne). Jasně nejpodařenější částí filmu je ona cesta na Valašsko, kterou podniká vedlejší postava (jenž je v ději navíc skoro zbytečně roztažená). Starý mrzout, láteřející na zničenou přírodu, jenž sní o kraji svého mládí a když se tam vrací zjišťuje, že urbanizace a těžení nerostů, spolu s průmyslovým rozvojem je už i tam.A právě ona, cca 10minutová pasáž, je nejpodařenější částí filmu (humor i lidské problémy jsou zde krásně vyváženy). Celkově je Paragraf 224 koukatelným dramatem, které má spousty chyb a nedotažeností. (17.02.2010)

S celkovou naivitou, kterou popsal wosho, musím jasně souhlasit. Celková nevyváženost děje, prokládaná méně než průměrnou režií a s doslova tragickými, dětskými herci. Počáteční ekologické, až revoluční nadšení zmizí a vrátí se jen na moment v závěru, který je chvílemi jak z jiného filmu. Kemr, Švehlík a závěrečný Bartoškův prokurátor v drží průměr. Jinak zde straší klasický Zounarův soudruh náměstek a Petr Hapka se také moc nevytáhl. Rutina a kýčovitost. Oficiální text je v tomto případě překvapivě trefný. (22.08.2013)

Sprvu som tomuto filmu nemohol prísť na chuť, hlavne nie po tom, čo som videl o rok starší film "Hrozba" od tých istých tvorcov. "Hrozba" ma upútala dejom, pri ktorom som sa nenudil, lebo na tie roky to bol fakt katastrofický film. No "Paragraf 224" sa mi zdal veľmi nudný. Keď som ho potom videl druhý a tretí raz, zistil som, že má niečo do seba a je aktuálny dodnes. (21.12.2008)