Divoké včely

Miluju tento film. Viděla jsem ho už asi 10x a nikdy mě neomrzí. Do Jiříkova, kde se film točil, to nemám z domova daleko a tak mě nic nepřekvapilo, ani babky popíjející zelenou, ani rádoby solidní babička Pavla Lišky hrající automaty. Překvapilo mě jenom, příjemně samozřejmě, jak trefně dokázal Bohdan Sláma tuto drsnou realitu zobrazit, přišlo mi, jakoby natočil film o naší vesnici. Vilhelmová, Liška a Dušek byli tak přesvědčiví, až to vypadalo, že byli stejně jako Zdeněk Raušer nalezeni přímo v zapadlých koutech severní Moravy. Pro hodně lidí to bude film o ničem, ale pro mě je pravým opakem, všeříkajícím filmem ze života a o životě, s veškerou krutostí a beznadějností, kterou život přináší, obzvláště když žijete na tak „bruntálním“ místě. 26.11.2006 (26.11.2006)

Nejprve jsem byla tak nějak zrozpačitěna, po třetím sledování (které si vynutily nesporné roztomilosti nacházené na Zdeňku Raušerovi) s hrůzou zjišťuji, že je to pro mě jaksi divoce přitažlivé. A dovoluji si říci, že až se na to za nějaký čás podívám znovu, tak se mi to už zase líbit nebude. Ta moje náladovost je prostě strašná. Ach. Ach ouvej. Na scénu Láďova finálního vystoupení na zábavě se můžu dívat pořád dokola. Takže to bude za pět. (29.01.2010)

Pro mě velké zklamání. Když jsem viděl film Štěstí, řekl jsem si, že bych rád skouknul i další filmy B.Slámy. Pustil jsem si proto Divoké včely. A byla to chyba. Neuvěřitelně nudné, někdy i trapné a příliš se snažící být buranskou českou komedií. To vyšlo však jen zčásti-ke všemu té horší. Jediná pozitiva filmu jsou tradičně skvělý duo Vilhelmová-Liška. (17.10.2008)

Ten, kdo žil alespoň chvíli mimo satelitní městečko v nějaké české vesnici, cítí a ví, že Bohdan Sláma ve svém celovečerním debutu nepodvádí, ani nelže. Jeho film je tak autentický, že jsem ve svém okolí při jeho prvním zhlédnutí byl schopen identifikovat téměř všechny postavy z něj. Je to sice mírně stylizovaný, ale velmi realistický obrázek zapadlého a polozapomenutého světa, o kterém si lidé z Prahy myslí, že už ho dávno odnesl čas. Je pravda, že je to obraz posunutý tak do data vzniku tohoto snímku, dnes již se situace hodně mění, ale zajeďte si někdy na hasičský ples někam do Sudet či navštivte třeba jen na pár hodin takový Květušín na hranicích vojenského pásma Boletice...a náhle budou kolem vás chodit postavy z této trpké komedie. Nedějovost je záměrným tvůrčím prvkem, jelikož přesně odráží zakonzervované bezčasí zobrazovaného prostředí. Sláma navíc exponuje panoptikum postav, většina z nich je sociálně či existenčně handicapovaná, jediné, co je spojuje, je silná síť sociálních vazeb, které také určují pevnou společenskou roli. Výčet je skutečně přesný - ten, který dokázal z daných poměrů odejít (Marek Daniel), arogantní sebestředný macho (geniální Jaroslav Dušek, v té době ještě na mediální vlně), vesnický frája, který se vyzná, umí se otáčet a má před sebou zajištěnou budoucnost (dokonalý Pavel Liška), nepraktický a ve svém konání směšný zhrzený intelektuál - ,,zapadlý vlastenec" (Cyril Drozda), mladá pohledná, ale dosud svobodná matka (Vanda Hybnerová), neustále vitální a rázná postarší dáma atd. atd. Co odlišuje Slámův vynikající a popisný debut od podobně tematicky usazených lidových komedií Troškových? Především upřímnost, neokázalost, syrovost, doslova antikomerčnost... Tam, kde chce Troška především populisticky bavit své publikum, tam se Bohdan Sláma snaží cosi popsat, na cosi poukázat, zachytit genia loci, vydat svědectví... To samé dělali režiséři české nové vlny, zvláště pak Miloš Forman, který, stejně jako Sláma, jako místo, kde se nejlépe zobrazí vesnické charaktery (tedy dojde k dějové katastrofě), vnímá taneční zábavu (potažmo tedy hasičský ples). Sláma ji inicioval dokonale (to stejné zopakoval později i ve Venkovském učiteli) a je to, podobně jako v Hoří, má panenko, umělecký i dějový vrchol filmu. Pod rouškou zábavy se něco pozvolna mění...i když možná vlastně ani ne... Nehledě na to - taneční ,,číslo" lokálního Majkla (dostávající rychlým vývojem děje úplně nové konotace) je skutečně silným obrazem... Tak kdyby už nic jiného, tak jsou Divoké včely v tuzemsku filmem s tím nejoriginálnějším hudebním doprovodem - kde jinde zaslechnete slovenské lumeny Tornádo Lou či neodolatelnou coververzi Hlavsových Muchomůrek od zábavové kapely Pohodovka?:-) Podobné filmy: Indiánské léto, Mistři, Hoří, má panenko, Venkovský učitel, Utrpení mladého Boháčka, Intimní osvětlení, Dým bramborové natě (16.11.2006)

Bohdan Sláma není zrovna nejproduktivnější český režisér ale svůj nezaměnitelný styl realistického vyprávění, díky kterému každý jeho film stojí za zhlédnutí i když v divákovy nezanechá mnoho příjemných zážitků. "Divoké včely" jsou jeho celovečerní prvotinou a jsou v něm všechny tvůrčí aspekty, které využil i ve svých novějších filmech "Štěstí" a "Venkovský učitel". Opět se film odehrává ve venkovském, zapadlém prostředí, kde jako by se zastavil čas ve kterém se ztrácejí všichni protagonisté. Skvělý výběr herců je pro režiséra samozřejmostí, stejně jako různé tvůrčí nápady ale je vidět, že to pro něj byla jen zkouška a do dokonalosti vše vypiloval až později. Jako debut se však i na nečeské poměry jedná o velice solidní film. (12.08.2012)