Hvězda z poslední štace
Komedie / Romantický
Československo, 1939, 90 min
Režie:
Jiří SlavíčekHrají:
Ludvík Veverka, Světla Svozilová, Jan Pivec, Karel Hradilák, Jindřich Láznička, František Filipovský, Emilie Hráská, Václav Trégl, Milada Gampeová, Adina Mandlová, František Černý, Jarmila Švabíková, Karel Černý, Jindřich Plachta, Ferenc Futurista, Eman Fiala, Vojta Merten, Ota Motyčka, Vladimír Řepa, Stanislav Neumann, Jan W. Speerger, Arnošt Mirský, Jiřina Hladíková, František Paul, Bolek Prchal, Rudolf Hrušínský nejst., Karel Němec, Antonín Frič, Frank Rose - Růžička, Ferdinand JarkovskýObsah
-
Šnajdrova kočovná divadelní společnost přijede do Bláhova, aby se také tady pokusila o své štěstí. Herci se rozejdou po městě a snaží se získat místní honoraci pro návštěvu svého představení. Nejvděčnějšího návštěvníka objeví divadelní sluha Jozífek v dívce Emilce, která touží stát se herečkou. Jozífek jí slíbí malou roli. Večer se hraje drama, ale herci jsou natolik amatérští, že o komické situace není nouze. Během hry však dojde ke skandálu a purkmistr soubor z města vypoví. Emilka se hned rozhodne tajně opustit domov a utéci s herci. Ředitelova žena si sice nepřeje, aby Emilka hrála, ale dívka se nenechá odradit prvními komplikacemi. Jozífek si ji vezme pod svou ochranu a ona mu pomáhá ve všem, co je třeba. Všichni ji mají rádi, jen mladý herec Melichar si ji dobírá. Brzy mu však spadne hřebínek a dvojice se do sebe zamiluje. Na jedné štaci zmizí ředitel i se svou ženou a tak hrozí, že se soubor rozpadne. Emilka však vezme vše do svých rukou a divadlo zachrání. (oficiální text distributora)
- komentáře
- zajímavosti
- ext. recenze
- galerie
- videa
- v bazaru
- ve filmotéce
- diskuze
Komentáře uživatelů k filmu (3)
-
Karlos80
Dnes už zapomenutý film, ze života jedné kočovní divadelní společnosti pod vedením svého chlebodárce Šnajdra (Ludvík Veverka). Jedná se tedy převážně o přenesené divadlo na plátno, místy opravdu těžko stravitelný, krkolomný a zmatečný, není čeho se pořádně chytit (scéna s loupežníky, jaká-si hudební taškařice, to jen potvrdila, opravdu tragédie sama o sobě), to vše především je umocněno velmi amatérským, přímo teatrálním hraním, v nichž samozřejmě o komické situace pak není nouze. No, někteří herci si jistě zavzpomínali na své těžké začátky, jak těžko se žilo chudým komediantům, ale tady v tomto případě to člověk po celou dobou, kdy se na plátně skoro nic jiného nedělo těžko stravoval. Film tedy nebylo pořádně čím charakterizovat, chyběla nějaká pevná linie či dokonce pořádný scénář.. Zaujal mě tak jen jako obvykle vtipný Václav Trégl v roli ceduláře Josífka, ten tu docela často hláškoval ("bych vás tak zmaloval, že se sama nepoznáte" aj) a sympatická proměna herce Melichara (Jan Pivec, ze začátku velmi namyšleného a arogantního) v docela sympatického milujícího muže, jo, a abych nezapomněl Adina Mandlová (Emilka) tu byla skutečně okouzlující a nakonec to byla ona kdo zachránil polorozpadlý divadelní soubor od jeho definitivního krachu, díky svému talentu, jak dojemné, ale to je tak všechno. Opravdu slabý průměr, který vám dlouho v hlavě neutkví..(12.5.2006)
-
Marthos
HVĚZDU lze víceméně chápat jako symbolické rozloučení se starým světem kočovných společností, které šířily kulturu a kratochvíli i v těch nejodlehlejších místech vlasti, často v nevyhovujících podmínkách, bez finančních prostředků, v bídě a opovržení. Byli apoštoli něčeho nového, neznámého a přece tak fascinujícího. Byli posedlí touhou po divadle a úspěchu a neváhali této ušlechtilé myšlence obětovat to nejcennější: zajištěnou existenci, kariéru i lásku. V literárním světě existuje několik reminiscencí na tuto dobu, nejvýraznější je patrně Kožíkova sága Největší z Pierotů a Branaldova Stříbrná paruka, kteří inspiraci čerpali z osobních zkušeností obrozeneckých mohykánů Tyla a Tháma. Divadlo a jeho podivuhodný svět líčidel a nesmiřitelných rivalit ožil i na filmovém plátně za dobu své existence několikrát. U nás se o to pokusil na sklonku třicátých let režisér Jiří Slavíček. Námět a scénář vypracoval jeden z nejvýznamějších scénáristů své doby, talentovaný muž mnoha profesí Karel Steklý. Záštitu nad výrobou převzal Havlův Lucernafilm, který celý projekt zamýšlel jako velkou společenskou událost s pompézní premiérou. Tehdy však celým národem zmítala nejistota z budoucnosti v okleštěném Československu, které se po osudném 15. březnu ocitlo ve chřtánu nacistického Německa. Velkou devízou tak zůstávají především herecké výkony všech zúčastněných. Adina Mandlová se rozkmotřila s Martinem Fričem a mířila k charakterním rolím u Otakara Vávry, přesto tuto linii vyvažovala sympatickým působením ve filmech Slavínského a neodřekla ani zajímavou a charakterově odlišnou postavu Emilky. Vývojově nejzdařilejší je pak proměna Jana Pivce z neotesaného chlubila v milujícího muže, fatálně nedoceněný zůstává komediální talent Václava Trégla a Ludvíka Veverky. Tvůrci nám tu vlastně zanechali tak trochu dokument o sobě a díky nim zůstala navždy uchovanána tvář soudobého divadelního jeviště. A i dnes zůstává železnou pravdou známé rčení, že v divadle není malých ani velkých rolí, jsou jen malí a velcí herci.(4.12.2009)
-
Véronique
Opravdu zvláštní film - česká putovní herecká společnost, milé postavy a postavičky, naivní divadélka, ... A Adina Mandlová, kterou bych v takové roli naivní neteřinky a dychtivé herečky nečekala. Spolu s Janem Pivcem tvoří ne moc sourodý pár, ale celkově vyznívá film příznivě - něco mezi pohádkou a historickým filmem. Nevzdory několika dosti hluchým místům a zbytečně dlouhým dialogům bych vyzdvihla především staromilskou atmosféru filmu. 61%(21.11.2010)