Vše o mé matce

Co se musí Almodóvarovi nechat, tak naprosto dokonale dokáže vidět do lidí, dokáže skvěle ztvárnit charaktery, které by jinak mohli divákovi vadit. A myslím, že některé i budou vadit, ale to jsou prostě jen předsudky. "Vše o mé matce" je snímek o tom, jak život může stát za hovno, ale stejně jsou zde momenty, které prostě nevyměníte. Je to příběh o tom, že život není vždy krásný, ale to neznamená, že by byl jen hnusný. Je jen na nás, jak to zvládneme a na co se budeme soustředit, jestli na minulost nebo současnost. Krásné, ale určitě to nesedne každému. (17.04.2014)

Neveselý film o neveselých životech lidí, kteří za žádnou cenu nemíní smutnit. Vše je podáno bez skrupulí, takže divák občas klopí oči studem. Pedro Almodóvar, to je sázka na jistotu, jeho filmotéka se tu slušně červená. Trošku chaos v těch jménech, puritánům možná nemusí úplně sednout problematika drogově závislých prostitutek a transvestitů, ale to už je jejich problém... (09.11.2008)

"Ta žena je jeho otec...". O filmu takřka všeříkající věta. Skvěle zrežírovaná i velmi slušně zahraná spletitá sonda do světa pohlavně obojetných, přemalovaných stvoření, míchaná se srdcervoucím příběhem o znovu nalezeném otci, s mými emocemi prostě nepohla. Prostředí, do kterého se Manuela vydává ulevit své duši, je natolik bizarní, že veškerá emotivní vážnost chvílemi dosti pokulhává. Jednoduše řečeno. Zmalovaná umělá žena, která je vlastně muž, plačící nad fotkou osmnáctiletého synka, kterého nikdy před tím neviděl(a) a jehož existence mu (jí) byla před pár dny velkou neznámou, mi jako vyústění zdlouhavého příběhu, s dosti ukvapeným začátkem, kterému se dokonce nevyhýbá ani kýčovité předpovězení děje (Estébanův první "střet" s autem) připadalo velmi podivné. Ostatně jako celá cesta zoufalé matky, která, ač osudem svého syna těžce zkoušená, z toho nakonec vyvázne ze všech nejlíp. Opět zjednodušeně. Rychle pozbyla, rychle nabyla. Zde hojně zmiňovaný pohled do ženské duše (ano Rosa či samotná Manuela), jsem si více užil v jiných snímcích než je tento. Zde se řeší v podstatě problémy z telenovely. Kdo, kde, s kým... (04.01.2015)

Teatrálně vykroucené, nespoutaně melodramatické a překotně barevné... Almodóvar o životě jako o hraní rolí, rolí matky, rolí ženy, rolí muže – inteligentní a konzistentní útvar s charakteristicky vláčným rukopisem (kolik pro Španěla znamená hudba Alberta Iglesiase!). Queer film, který se ale vůbec neuzavírá před majoritou. Osobně si s jeho místy až komediální stylizací nevím rady. Připadá mi, že z oné hypersenzitivity mateřských peripetií si Almodóvar tropil šoufky v Rozervaných objetích. Ta jeho sebereflexivní škraboška intelektuála je mi asi o chlup bližší než pastelový jemnocit Vše o mé matce. (08.02.2010)

(2x) Pedro Almodóvar se ani tentokráte nestává režisérem mého srdce, ale i díky inscenaci Městských divadel pražských se mi s oscarovým fenoménem Vše o mé matce vyrovnává poněkud lépe. Skutečně mi pomohlo vidět ve stejné roli Penélope Cruz i Evellyn Pacolákovou, protože jen touto cestou se v mých očích mohla stát Hermana Rosa skutečnou postavou a ne jen variací známé tváře. A takto bych mohla pokračovat, All About Eve lépe zpracovává například divadelní verze, ale transka Agrado je samozřejmě lepší ve filmu, protože to, co předvádí Vladimír Marek na divadle, to je katastrofa. Suma sumárum si ještě pár věcí z kolekce Almodóvar/Cruz zkusím, ale myslím, že máme dobojováno. Jeho svět existuje na zcela opačné straně kinematografie, než ve které existuji já. Aneb na papíře musel ten příběh vypadat náramně, všechny ty náhody, transky, průsečíky s uměním a drzé hlášky, ale ve výsledné podobě jsou to jen nepravděpodobné situace, filmové náhody a glycerinové slzy. (19.02.2015)