Gormenghast

Ani jsem nemusel číst předlohu; stačí kouknout na obsazení a člověk hned ví, že ho čeká další nezapomenutelný let na křídlech BBC. Ilustrace Peaka se mi příliš nelíbí, ale v jejich převedení na obrazovky je cosi kouzelného. Výborný John Sessions v roli doktora, profesorský sbor složený ze známých tváří britského humoru (poslední role Spike Milligana, dlaždič Pemberton, jeho Frysterstvo, M. Williams, ...). I hlavní představitelé předvádějí co mají. Dominuje slizkost, tupost, naivita a gormenghastnost. Protože Gormenghast je vším. (27.02.2012)

Gormenghast je tradícia. A hrad. Sú to rituály, ktorých dôvod a pôvod si už nikto nepamätá. Gormenghast je všetko. A na Gormenghaste vládnu Žalovia. Lord Žal, ktorého život je riadený knihou rituálov, ktoré dávno stratili svoj zmysel a ktorý postupne prichádza o rozum; Lady Žalová, ktorej sú vtáky a mačky prednejšie ako jej dve deti; Fuchsia túžiaca po romantickom rozprávkovom svete, v ktorom nebude obklopená starými ľuďmi, ktorí o ňu nejavia záujem a malý Titus, budúci Lord Gormenghastu s fialovými očami. Obklopení sú nemenej zvláštnymi a výstrednými služobníkmi, k tým sympatickejším patrí Lee v úlohe Lordovho komorníka, pofidérne sa vyjadrujúci doktor s neuveriteľne strašnou sestrou a sympatický Titov profesor hraný úžasným Fryom. A ten z kuchyne, spolu so samotným hradom najdôležitejšia postava kníh aj seriálu: Koncíř/Steerpike, ktorý napriek svojmu nízkemu pôvodu rozbúri stojaté vody hradného života. Peakovi sa bezpochyby podarilo vytvoriť jednu z najkrutejších, najvytrvalejších a najambicióznejších postáv vo fantastickej literatúre. A Myers ho zahral výborne, jeho fešáckosť je tu schovaná za úlisnosť, takže ani nevadí, že nie je vyložene škaredý. Mám prečítanú trilógiu a prehrýzť sa ňou nebolo jednoduché. Aj kniha aj seriál je podivnosť nad podivnosť. Gormenghast si síce ako seriálový hrad neuchoval svoju temnotu a sivosť a skôr hrá v odtieňoch Titových očí, no čo je dôležité, postavy, ich motivácie a podstata ostali zachované. Fungujú tu 100%ne všetky kruté, smutné, absurdné, vtipné či temné momenty. Pri niektorých úmrtiach postáv si poviete, že boli zbytočné, tak ako sa to deje v živote. Veľmi milo ma inak prekvapila tretia epka, takú vtipnú vec nabitú konverzačným a situačným humorom by som teda nečakala. Takže hold fast to the law, stones atď a pozrite si Gormenghast. Je jedinečný. A knihu odporúčam, iba ak ste naozaj vytrvalí čitatelia. Veľmi veľmi slušné 4*. (2.6.-4.6.2012) (04.06.2012)

V Gormenghastu je všechno, poetika a výprava Tima Burtona, Shakespearovská osudovost, postavy jsou karikatury jedna vedle druhé, to že Meyers hraje něco mezi Johnem Deppem ze Sweenyho Todda a Gerym Oldmanem z Draculy je už jen taková třešnička. Ja to hodně anglické, ale takový příběh v takových kulisách ani nikdo jiný natočit nemůže - působilo by to směšně, gay nebo obojí. Trochu problém je, že to celé nedává moc smyl. A teď mi nejde ani tak o motivace postav samotných, těm scénář na závěr přece jen dopřeje většinu vět, které jejich charaktery tak říkajíc naplní. Myslím spíš celý svět Gormenghastu. Věřím, že knihy jsou to výborné. Věřím, že kdyby měl seriál alespoň o pár episod víc, fungovalo by to na jedničku. Takhle se ale nemůžu zbavit pocitu, že tvůrci sice měli k ruce všechny artefakty, ale odmítli se s námi o ně podělit. Uprostřed města stojí tajuplná hora, kolem níž neustále krouží temní černí ptáci, královna se neustále radí s tajemným bílím ptákem, který je i v titulkách, tvůrci si dokoce vyhráli i s tím, že se nachází na různých obrazech v komnatách (takových odkazů na předešlé symboly je tam víc, z otho usuzuji, že nejde o náhodu), král si myslí, že je sova, království udržuje tajmené rituály a obřady, pric se narodí s fialováma očima (btw. fialové oči má i ten bílý pták), atd, atp. Z celé série přímo čiší, jak si dali tvůrci práci, aby veškeré nápady přenesli z knížky na plátno a ono se jim to povedlo. Problém je, že si všechnu mytologii v pozadí musíte domyslet, nebo přijmout fakt, že tam nic takového není a skutečně je to jen vztahová záležitost o vzestupu a pádu jednoho nedoceněného kuchtíka. Gormenghast funguje tak i tak, ale byl bych moc rád, kdyby tady přidal komentář někdo, kdo to četl, aby má slova potvrdil či vyvrátil. Uf, tohle je nejdelší komentář, jaký jsem kdy napsal. Takže už jen stručně. Přesevšechno vvýše řečené se samozřejmě jedná o nadprůměrnou záležitost a nemůžu než doporučit. PS: Ten plakát je super. (01.03.2011)

Naprosto ulítlý svět spíše na rozhraní pohádky než fantasy, s bláznivou poetikou, v němž se odehrává jinak pohádkový, ale i thrillerový příběh kuchtíka, který se na zámku Gormenghast snaží po narození nového earla dostat k moci. Těžko se to popisuje, je tu suchý britský humor, výprava jak z ruských pohádek, a přesto to funguje a má říz. (22.03.2007)

První dva díly jsou gilliamovsky surreálné, pestré a plné obskurních a dost šílených postav; jen jedna jediná působila skutečně příčetně. Ze zdejší anotace jsem nic takového nečekala; kulisy a prostředí jsou velmi fantasy a na "britské panství" bych to skutečně nehádala. Po počáteční až morbidní fascinaci jsem si na vizuální i příběhový styl přivykla a Gormenghast mi přišel zajímavý - třetí a čtvrtý díl ovšem byly od první poloviny minisérie úplně odlišné. Barevně přeplácané, pohádkově působící exteriéry vystřídalo více realisticky a moderně působících scén (zaprášené police s obřími ručně psanými knihami, vystřídané kovovou kartotékou a funkcionalistickými stoly!), zejména ve čtvrté epizodě, která je dějově i vizuálně daleko temnější než ty předešlé. Několik nepříčetně působících postav už se ve druhé polovině chová pozoruhodně rozumně, jiné zase zešílí daleko víc než předtím... Dějově je Gormenghast silně nevyrovnaný (například půl epizody zabírající humorná vložka s Irmou vzdychající po mužích a nejistými profesory), ale kupodivu to nevadí. Přistihla jsem se, jak lituji, že série nebyla delší, třeba na osm až deset dílů, s menšími skoky přes Titovo dětství a dospívání (ač veledůležitá, životná a sympatická postava, mnoho prostoru neměl) a s hlubším pohledem do životů především Tita, Fuchsie a Steerpikea. Čím dál šílenějšího a krutého antihrdinu Rhys Meyers ztvárnil skutečně výborně a litovala jsem, že jsme se v druhé polovině nedočkali děje soustředěného kolem něj tolik jako v té první. Čtvrtá epizoda, která mi připadala z celé série nejlepší, to ovšem několika úchvatnými scénami téměř vynahrazuje. Steerpike je nejzajímavější a nejlépe propracovaná postava celé minisérie a v závěru na sebe naprosto strhne pozornost. Pozor, následuje SPOILER: Scéna stíhání šíleného Steerpikea zahnaného do kouta je rozhodně jednou z nejúžasnějších podobných scén, jaké jsem kdy viděla, mnohem lepší než v kdejaké detektivce nebo thrilleru. Divákovi tu navíc záleží na obou stranách, hrdina nestíhá jen nějakého bezejmenného, sotva představeného vraha, ale postavu, již jsme sledovali od samotného začátku. A je to rovnocenný protivník... Navzdory původnímu přesvědčení, že dám 3*, po dech beroucí poslední půlhodině zkrátka nemůžu jinak než 4*. (12.08.2012)