• Sarkastic
    ****

    Páni Jindřich Plachta a Jaroslav Marvan byli prostě Herci. Sice je příběh lehce naivní (jenže, co byste asi mohli točit jiného v té době, než naivní veselohry), ale také příjemný, pohodový a člověk se chvílemi i zasměje. Navíc byla dobrá dvojčata Jiří a Lumír Blahníkovi. Lehce nadprůměrná komedie, kterou hodnotím 4*.(24.3.2008)

  • Aky
    ****

    Je úplně jedno o čem je příběh, a jestli je naivní, nebo ne. Nejpříjemnější na tomhle filmu je, jak z něj na člověka přeskakuje dobrota Jindřicha Plachty. On snad opravdu takový musel být, nejen to hrát. A Jaroslav Marvan, ten nezklamal nikdy.(13.11.2005)

  • Tony.cs
    *****

    Tato komedie má tu nejkrásnější a nejupřímější atmosféru. Nemůžu se zbavit dojmu, že dříve herci nehráli, prostě byli svými postavami. A proto to vypadá upřímně a přirozeně.(10.10.2009)

  • Marek1991
    ****

    Svojim spôsobom krásne idealistické, no na druhej strane nie úplne a je tam podľa mňa nevyužitý priestor. Paradoxy mohli byť viac využité, no dobre sa na to pozeralo, prišlo mi to také čisté, nedotknuté dnešnou skazenosťou a falošou. Taká rozprávka, nie dlhá a hlavne pohodová.(10.3.2014)

  • Xeelee
    ***

    Naivní a scenáristicky šíleně odfláknutá komedie (nejde jen o ten prostičkej děj), ale vlastně to bylo docela milý. Děcka , Fábera i Bartoš jsou skvělí, ale jak se začne řešit dělníkova dcera a továrníkům syn, tak to začne drhnout a jsou tam pak scény, nad kterými zůstává rozum stát a kde naprosto nechápu motivaci ústředních postav. Konec je prostě dost vykonstruovanej. Vlastně i to jak se na začátku Fábera a továrník potkají je dost stupidně vymyšlený. Kdyby ve filmu nehráli tak skvělí herci, tak se na Nebe a dudy nedá koukat.(28.5.2011)

  • - Točilo se u jílovišťského hotelu Hubertus, v Týnci nad Sázavou a také ve sliveneckém lomu. (Stegman)

  • - Dvojčata Jiří a Lumír Blahníkovi byli synové hudebního skladatele Františka Blahníka. (Zdroj: kniha Český biják). (M.B)

  • - Malého synovce Tondu hraje Jindřich Blahník, v titulcích je ale uveden pod jménem Jiří. Po letech bratři Blahníkové objasnili, že oslovení Jirko znělo filmařům domáčtěji. A také se prý pro titulky hodilo, že Jiří má méně písmen. (Stegman)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace