• Radek99
    ****

    Jindřich Plachta v roli prostého chalupníka Antonína Fábery je skutečně neodolatelný a až překvapivě autentický, v symbolickém podobenství o skutečných lidských hodnotách a sociálním rozměru lidství jako takovém, natočeným logicky právě v časech největší mravní i existenční zkázy českého národa, v pohnutém bezvýchodí roku 1941. V kontextu protektorátní tvorby je to dílo pochopitelné a logicky zapadající do jejího rámce, kam jinam měli lidé utíkat a posilovat svou víru a naději, než k nadčasovým hodnotám reprezentovaným právě postavou Antonína Fábery. Herecké výkony navzdory době vzniku jsou velmi civilní (obzvláště pana Plachty) a celkové vyznění skutečně až plakátově prosté - gró národa je v jeho prostých a nezkažených lidech, tady se protektorátní umění prolíná s obrozeneckým, zejména s větví Hálkovou. A vlastně je to trochu i jako v Babičce Boženy Němcové (která v té době byla snad nejvydávanější knihou), kde prostá žena z lidu předává svou přirozenou moudrost a zkušenost vrchnosti. Tady se náprava elit koná s až naivní samozřejmostí a idyličnost žití v chaloupce je také až barvotisková, to je také největší slabinou celého tak prvoplánového snímku. Poptávka po nápravě elit je tu ovšem dobře patrná - jejich selhání v době předválečné i pomnichovské se bude vinout naší historií ještě dlouho...(2.1.2011)

  • Karlos80
    ****

    Vkusně natočená lidová veselohra s opravdu lidským a působivým výkonem Jindřicha Plachty coby jako skalákem Fáberou. Velmi se mi líbili i mladičtí harmonikáři Jirka a Lumír Blahníkovi, jimi zpívaná písnička "Nám je to jedno" se tenkrát stala velmi populární. Průmyslový magnát Bartoš (Jaroslav Marvan), který nakonec svolil k svatbě svého synovce, a jediného dědice (Raoul Schránil) s chuďasovou dcerou Anči (Jana Romanová), neměl v jeho podání téměř žádnou chybu..Stále stejný mrzoutský a téměř s ničím nespokojený Jaroslav Marvan.. Tak jak ho máme rádi. Dnešní rádoby velkokapitalisté nejsou určitě o nic lepší než byl on..Na druhé straně ale úplně povahově odlišný Plachta, a to dává filmu právě teprve ten správný náboj! Jinak se ale film točí (jak už jsem napsal) okolo lomařského dělníka Tondy Fábery, kterého opravdu s velkou bravurou hraje Jindra Plachta. Scéna s míčem, nebo s počmáranými kozami, kdy pak Fábera má oboudvoum klukům dát pětadvacet na prdel neměla chybu..To se musí vidět.. Plachta byl opravdu zvláštní a vyjímečný herec, člověku by se chtělo říct že skoro nehraje! Ale opak je pravdou. Vypadá, jako by se ostýchal, jako by nevěděl, kam se se svými dlouhýma rukama, i jeho pohled se uhýbá očím, na něho upřeným. Vypadá, jako by nic neuměl, nic nechtěl podat a přece- inu, je to film, který dokáže dojmout a rozveselit a který člověka naplní takovou vírou v dobré lidské srdce, zkrátka: který okouzlí jako pohádka, točící se kolem něho. On dal tomuto filmu tu neodolatelnou atmosféru (kterou mi tak obdivujeme), jímavé lidskosti a on vytvořil tak úžasně slohovou postavu obyčejného člověka z lidu, lamače (ne toho dívčích srdcí) kamene, s jeho jímavou prostostí, nemotorností, s jeho naprostým nezájmem o herecké efekty. Řekl bych že snad úplně poprvé v českém filmu (když opomenu filmy Druhá směna a Pro kamaráda oba z roku 40') tu byl celkem věrně, poutavě a především neskonale dojímavě zachycen jistý zajímavý druh českého dělníka. No co bych dodal nakonec snad jen Plachtovým konečným monologem. Kdy na posteli těžce raněný a zafačovaný odpovídá Marvanovi na jeho otázku, která zní?.."Proč nebudeš tančit na veselce Anči s Oldřichem ?" Marvan se ho tedy ptá proč? A on mu odpovídá že nebude, a že on sám to musí vědět nejlíp, protože tančit vůbec nedovede !(24.12.2006)

  • nash.
    *****

    Nádherně optimistický a po duši hladící příběh o napravení bohatého arcimrzouta dobrotivým chuďasem patří přes všechny potenciální výtky k nejlepším „pamětnickým“ filmům. Nikdy neomrzí a i po sedmdesátí letech spolehlivě dobíjí vyčerpané duševní baterky pozitivní energií, pohodou a kouzlem, které v nás (alespoň v některých), stejně jako v protivném Bartošovi, probouzí to lepší. Vše samozřejmě stojí a padá s výtečnou dvojicí Marvan-Plachta v níž Marvan vždy znovu spolehlivě pobaví, Plachta vždy znovu dojme a pohladí po duši svou dobrotivostí a drsnou laskavostí, s níž třeba vyplácí ne pětadvacet, ale pět svým nezdárným klukům.(14.5.2011)

  • xxmartinxx
    ***

    Docela toporný film. Rok 1941 není filmový pravěk, jak si zřejmě někteří myslí, když tenhle film omlouvají dobou. Mělo to na mnohem víc. Příběh mohl mít závažný podtext, aniž by přestal být milou komedií, ale vývoj postav i děje je jen jedna velká zkratka. Marvanův charakter a jeho skokové polepšení je oboje naprosto nepřesvědčivé.(7.4.2013)

  • gogo76
    ****

    "Kdyby mi alespoň vynadal..." Vzhľadom na rok výroby som k filmu pristupoval opatrne, ale nakoniec príjemne prekvapil. Zaskočila ma pomerne slušná kvalita obrazu i zvuku, pretože už som sledoval kadejaké "šumítka" a tak trochu som ho očakával aj tu. Poteší výborný príbeh v ktorom sa chudobný Fábera pokúsi prevychovať jedného človeka a premeniť jeho kamenné srdce na ľudské. No a Fábera má úspešnosť 100% - nú . Film občas dojme i pobaví a tie dvojčata, to je fakt radosť. "Nám je to jedno, nám je to jedno , my peníze nemáme..." 80%.(5.2.2016)

  • - Malého synovce Tondu hraje Jindřich Blahník, v titulcích je ale uveden pod jménem Jiří. Po letech bratři Blahníkové objasnili, že oslovení Jirko znělo filmařům domáčtěji. A také se prý pro titulky hodilo, že Jiří má méně písmen. (Stegman)

  • - Natáčelo se v Jílovicích (hotel Hubertus) a v Týnci nad Sázavou. Lom byl ve Slivenci. (Zdroj: kniha Český biják). (M.B)

  • - Premiéra proběhla 31. října 1941 v kinech Blaník a Lucerna. (Cucina_Rc)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace