• WANDRWALL
    ***

    Laskavý a dobrácký příběh v němž v popředí jsou persony vyzařující dobrotu a pohodu. A díky tomu zvládnou každičký problém, který nastane, ať už se jedná o vynález lepidal, tak i jeho prodej. Mají štěstí, ež v té době žádné pozoruhodné lepidlo nebylo na trhu, díky čemuž doma v kuchyni rozjeli velkovýrobu. A přitom se veselili, i když kolem moc podnětů k dobré náladě nebylo.(9.9.2011)

  • Bart
    ****

    V roce 1946 se každý jistě snažil na hrůzy války zapomenout a když už šel do kina, tak se chtěl bavit. Filmaři se ale rozhodli že budou lidem válku neustále připomínat a že nedovolí lidem se moc bavit. Z pouhých 13 filmů, které byly v roce 1946 dokončeny bylo 10 dramat, z toho 5 válečných. Zbylé tři filmy byly komedie, ale zato povedené. Toto je jedna z nich. Pro úplnnost zbylé dvě - Pancho se žení a Nezbedný bakalář.(4.3.2006)

  • zette
    ****

    Hodne pozitivne ladeny film, kterych bylo po valce urcite potreba. Duo Marvan-Plachta vyborne, skvele se jejich filmove povahy doplnovaly. Hezky a zabavny film, no to je definitivni:-))!(4.9.2014)

  • tahit
    *****

    Když vidím milou českou komedii, třeba jen náhodou, je to v uchopení a výsledku pokaždé jakési fajnové zastavení. Poznám to podle toho, že z ničeho nic mám v dané chvíli radost s pěkného pocitu. A to je na filmu vždy krásné. Zvláštní je, že tehdejší soudobá kritika tento zcela lidový film pouťové zábavy a jarmarku Vladimíra Slavínského neuvěřitelně strhala. Budiž zde podotčeno, že hodnotím se vkusem obyčejného diváka, tudíž odborné instituce kritiky mě jsou naprosto lhostejné.(25.7.2016)

  • Marthos
    *****

    Divácká popularita i nesporný komediální potenciál Jaroslava Marvana a Jindřicha Plachty, kteří se společně objevili již v několika protektorátních filmech, poskytoval Slavínského veselohře dostatečnou záruku na každý pád. Děj byl situován do prostředí jarmarků, trhů a pouťových lákadel, vídaných ve filmech spíše výjimečně a i když výsledný efekt leží na bedrech obou komiků, rozhodně tím nevytváří samoúčelný humor. Bezprostředně poválečné období, kdy se český národ jen pomalu a trpce vzpamatovával z věčného strachu a nejistoty, bylo složité i pro filmovou dramaturgii. Ta se v této době vyslovovala především k minulosti války a veseloherní produkce zůstávala okrajovou záležitostí. Také proto nelze Slavínskému jakkoli vyčítat jeho upřímnou snahu vrátit českým lidem jejich úsměv. To je definitívní.(14.4.2009)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace