Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Sympatická dívka Julinka Svobodová (A. Mandlová) pracuje jako řadová úřednice u importní firmy Hrubý a syn. Bydlí v podnájmu ve stejném domě jako ministr obchodu dr. Horák (J. Marvan). Ten ji jednou náhodou z vrozené galantnosti sveze výtahem. Aniž to oba tuší, v domě se hned rozkřikne, že pan ministr je do Julinky zamilovaný a že s ní má poměr. V té době se proti firmě Hrubý a syn objeví v novinách pomlouvačný článek. Pan Hrubý mladší (O. Nový) se rozhodne využít domnělé Julinčiny známosti. Jmenuje ji svou sekretářkou, zvýší jí plat a hlavně ji požádá, aby se u ministra přimluvila. Julinka se mu marně snaží vymluvit, že se s dr. Horákem zná jen od vidění, šéf ji ani nepustí ke slovu. Shodou okolností však ministr zasáhne ve prospěch firmy. A tak se Julinka proti své vůli stane „obětí“ zvláštní pomluvy, která tentokrát nemusí uškodit, ale naopak pomoct chudé dívce ke štěstí… (Česká televize)

(více)

Recenze (105)

Radyo 

všechny recenze uživatele

Jedna z mnoha romantických komedií Oldřicha Nového, ne tak dobrá, jako jiné, ale stále ve srovnání s dalšími žánrovými filmy z oné doby solidní podívaná. Adina Mandlová byla opravdu moc hezká. ()

gouryella 

všechny recenze uživatele

Pro me tento film navzdy zustane nejlpsim dukazem neochvejne pozice Oldricha Noveho jako milovnika cislo jedna v dejinach naseho - a navic nadherne cokoladove oci Adiny Mandlove...... ()

Oskar 

všechny recenze uživatele

"Když u některé z žen zřím oči tmavohnědé..." Jedna z nejchytlavějších písní Oldřicha Nového v komedii, kde hraje druhé housle vedle Adiny Mandlové. Tady je vidět ten rozdíl mezi filmy Martina Friče, které se psaly Novému na míru a v úzké spolupráci s ním, a těmi ostatními, které jen těžily z jeho obsazení. Ale Mandlová je kouzelná, s jakým ironickým odstupem sleduje všechno to hemžení, způsobené fámou, že je přítelkyní ministra Marvana. Scénář jí nepředepisuje nic jiného než údiv a rozpaky nad vzniklou situací, ale Adina tam IMHO dostala mnohem víc. Škoda jen té velmi dlouhé a nudné pasáže v moravském sklípku, kde se asi 20 minut zpívají lidovky, hraje cimbálovka a tančíse v krojích. Byl to způsob, jak za protektorátu posílit v divácích národní sebevědomí, ale dnes už to působí jako pěst na oko. 50% ()

Kulmon 

všechny recenze uživatele

Nadprůměrná komedie z doby neveselé. Povídalo se, že Mandlová má pletky s K. H. Frankem, který by to jistě nedopustil, protože sama Mandlová se chlubila, že o ní Frank prohlásil, že to je "kurva, která se vyspí s každým cikánem". A byla to pravda. Tento film byl odpovědí, na otázku, jak dobře se Adina s panem ministrem vlastně znala. ()

Jara.Cimrman.jr 

všechny recenze uživatele

"Vy ještě nakonec uvěříte vlastním klepům." Bavily mne čokoládové Julinčiny oči, neumělá "ráznost" velkopodnikatelova synka, přirozená vlezlost jeho kamarádů i nadšená úcta k rodičům, ale to bylo asi tak všechno. Námět to byl totiž slušný, nějaké ty "intrigy" jsem taky zaznamenal, ale to nekonečné hospodské prozpěvování s cimbálem chtělo výrazně zkrátit. Nebo nejlépe vystřihnout, ale tím bychom se asi dostali ke krátkometážnímu filmu a to by zase byla škoda. ()

igi B. 

všechny recenze uživatele

Další tuctový kousek z éry konverzačních komedií třicátých a čtyřicátých let, tentokráte se zápletkou na téma fáma... Vtipné jako desítky všech těch rutinních dobových komedií, postavených na dialozích a hereckých >kreacích< tehdejších hvězd, s dějem naprosto odtrženým od reálného života... Úsměvný průměrný film, s úsměvem průměrné hodnocení. ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Rutinně natočená konverzační komedie ze zlaté protektorátní éry českého filmu ( nacisté filmová studia štědře podporovali a v té době ještě měli z čeho ). Se skutečným životem neměly tyhle salonní projekty nikdy nic společného, ale to je koneckonců podstatou úspěchu filmových projektů i dnes...Na přijatelnou úroveň povznáší tenhle film ironický nadhled Adiny Mandlové a herecká profesionalita J. Marvana. Celkový dojem 50 %. ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

„To je krásné…a teď bych jen ráda věděla, co tady budu dělat…?“ - „No, to bych taky rád věděl…“ - „Prosím?“ - „To je přímo dojemné, jak se ženete do práce!“ Sekretářka, které přijde, že má málo práce, asi jiná doba…Přítelkyně pana ministra mě trochu překvapila tím, že Nový tu kupodivu nedostává tolik prostoru, jak by se možná mohlo zdát. A scény, ve kterých chybí, zábavností příliš neoplývají, spíš naopak. Problémem tohoto filmu totiž není brutálně jednoduchá zápletka (vypuštění drbu do světa), ale nedostatek humoru. Ten se (spolu s romantikou) vyskytuje totiž jen a pouze ve společných scénách Nového s Mandlovou, a to navíc ne úplně vždy. Někdy ta záměrná ostýchavost obou postav je ještě vtipná (hraniční „smích“), jindy u ní divák spíš rozpačitě zvedá obočí. Atmosféra je příjemná a František Paul odráží perfektní práci maskérů, ale humoru film nabízí prostě míň, za mě čistý průměr. „Je tu horko, hm? Neměli bychom jít chvíli na terasu?“ - „Tak pojďme!“ - „No, ale ono je to těžké…my tu totiž žádnou terasu nemáme.“ ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

PŘÍTELKYNĚ nesporně patří k nadprůměrným filmům Slavínského, který se v lepší části své filmografie i dnes jeví jako zručný tvůrce oddechových komedií, jejichž hlavním posláním bylo pobavit a alespoň na chvíli umožnit oddech a zapomnění z dusné atmosféry rušných až hektických třicátých a čtyřicátých let. Vcelku nevýrazná historie kolem shod v trvalých bydlištích sekretářky a ministra je přebudována s poměrným úspěchem do relativně přesvědčivého obrazu stále ještě prvorepublikové atmosféry. Nostalgie je obsažena kdesi hluboko, v podvědomí, ve scénách, které jsou viditelně inspirovány mírovým, a ne válečným životem. Protagonisté předvádějí standardní výkony, odrážející slušný dobový nadprůměr výkonu podaného celým tvůrčím týmem. Jisté je, že tak jako se nenudil divák tehdy, má se na co dnes dívat i jeho vnukovský a pravnukovský potomek. Myslím, že větší superlativ na adresu tohoto filmaře a jeho jasně vymezené filmografie pronést nejde. V žádném případě to není málo. ()

Ainy 

všechny recenze uživatele

Souhlasím s gudaulinem. Tyhle filmy neměly nic společného s reálným životem a možná proto byly tak úspěšné. Pro obyčejné lidi to patrně muselo znamenat oproštění od všedních starostí, od války, takový oddych a relax. Nejvíce se mi tady líbila asi scéna, odehrávající se v jakémsi klubu, kde hrála cimbálovka, tančil folklorní soubor a pak se tam rozezpívali "jakože" hosté. To na mě působilo a stále působí velice příjemným dojmem. Jako stará folkloristka a tanečnica to musím přece poznat ;-) Uvolněná atmosféra plná veselých, lidových písní, to mám ráda. Jak říkal Oldřich ve své roli, že tam chodí rád, že je zde vždycky taková veselá společnost. ()

Zloděj kol 

všechny recenze uživatele

Kristián se sice nedá překonat, ale domnívám se, že Slavínský tyto ambice ani neměl. Chtěl spíše využít potenciálu Oldřicha Nového a Adiny Mandlové a vytvořit příjemnou vtipnou komedii. To se mu podařilo, tato veselohra patří v jeho filmografii k těm nejlepším. Snad nejpůvabnější role herečky, která to ve své vlasti neměla zrovna lehké, což dokazuje námět tohoto filmu, který byl inspirován pomluvami šířícími se o Adině a jejímu vztahu ke K. H. Frankovi. Oldřich Nový jako roztomile nesmělý a zamilovaný šéf, Adina Mandlová jako samostatná půvabná mladá dívka. Ty pohledy do očí mezi Adinou Mandlovou a Oldřichem Novým vytvářejí ideální pár a neopakovatelnou atmosféru. ()

Pepinec 

všechny recenze uživatele

Když ona byla Julinka tak roztomile přirozená, tak přirozeně půvabná, a tak půvabně rozkošná... To převážilo i úchylné chování Oldy Nového, který si svou vyhlášenou noblesu tentokrát zapomněl kdesi v šatně. ()

Aky 

všechny recenze uživatele

Jedna z nejpovedenějších prvorepublikových mírně naivních romantických komedií. Upoutá (aspoň mě) pěkně vykreslený vztah otce a syna továrníkovic. ()

Webb 

všechny recenze uživatele

Komedie postavená hlavně na kvalitních hereckých výkonech Adiny Mandlové a Oldřicha Novýho. Pro tyhle dva herce mám slabost. [6,5/10] ()

nash. 

všechny recenze uživatele

Příjemná romantická komedie, které se zub času nedokáže dostat na kobylku... je stále svěží, úsměvná, laskavá a nabitá enegrií, která dokáže vyhladit vrásky starostí a vykřesat v koutku duše skomírající optimismus a naději, že i osud někdy dokáže ukázat svou přívětivější tvář... :-) ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Jak obyčejná písařka ke štěstí přišla. Pikantní na tom všem je, že film v podstatě odráží tehdejší realitu – jen s tím rozdílem, že Adinu Mandlovou fáma o jejím smyšleném intimním poměru se státním sekretářem Frankem nakonec (po válce) přivedla až na Pankrác. Buď jak buď, Slavínský tehdy chytil příležitost za pačesy a z původně nevinného klípku stvořil nadčasový příběh o lidské závisti, hlouposti a romantické lásce, která překračuje hranice času. Že se tak stalo především zásluhou půvabné Mandlové a šarmantního Oldřicha Nového je zřejmé, jejich jiskřivé partnerství plné zamilovaných pohledů i důvěrného špitání překlenuje už bezmála sedm desetiletí. Protektorátní filmová tvorba je, obecně vzato, jakýsi omamný přelud, který po určitý čas, vymezený začátkem a koncem promítání, vyvolává pocit blažené spokojenosti a vzájemného porozumění. Tehdy i dnes. ()

raroh 

všechny recenze uživatele

Háv zamilované komedie slouží k podpoře protektorátního vlasteneckého konzervativismu. Podnikatel dá přednost vinárně s moravskou cimbálovkou (třebaže poněkud operetnější a jazzující) před kosmopolitním barem. Žena má být oporou manžela, starat se o rodinu a děti, být skromná (tak jak ji představuje Zdena Baldová). Ačkoliv se s ideologickým vyzněním filmu neztotožňuji, funguje, pro mě hlavně díky jako vždy bezkonkurenčnímu Kreuzmannovi a právě vzpomenutou dlouhou sekvencí v pražském sklípku. ()

VenDulin85 

všechny recenze uživatele

Vidět v roce 1940 takový film muselo povznést na duchu nejednoho člověka. Dnes už se můžeme usmívat nad nereálným světem, který je nám tu reprezentován, ale pochopit ho dnešním měřítkem nelze. Jakmile totiž začnete film rozebírat, ať už podle morálky nebo logiky, selžete na celé čáře. A stejně si pak ve vaně budete pobrukovat Oči tmavohnědé, i proti své vůli. Já jsem každopádně ráda, že jsem zpětně našla snímek, kde padne ona zásadní věta otce synovi: „Jestli ti smím radit, dělej si co chceš.“  ()

Reklama

Reklama