La rossa dalla pelle che scotta

Téměř zapomenuté raritní giallo (i když tradiční trade-mark z tohoto subžánru, zde přišel vlastně až a na samém konci) ale celkem netradičně pojatý a pro někoho zcela určitě zajímavý stylový příběh (odehrávající se v Istanbulu), pěkná podmanivá-zasněná hudba a nějaká ta nahota by sem dost dobře mohla spadat také. Ve své podstatě jde o takové levné bizarní erotické psychodrama (je tu dost snových sekvencí). Navíc jde o strašně krotkou záležitost (masochisté budou možná trochu zklamáni, žádné krve se zde nedočkají), sám jsem byl překvapen celkovou decentností snímku. Naopak fanoušci hezké Ericy Blanc si zde ale přijdou na své, ve své pološílené a chlípné milovnice, která se v deliriu trémens zjeví neúspěšnému spisovateli-alkoholikovi, původně jako socha-manekýnka, která nečekaně přijde k životu právě v masce Ericy, ona mu zvedne seběvedomí, on začne konečně prodávat nějaké obrazy z akty, ale časem ho začne ovládat a stane se přítěží, byla naprosto skvělá a okouzlující koketa. Docela mi to připomínalo film "Devil's Nightmare" opět s Ericou v hlavní roli. Viděl jsem asi sestříhanou anglickou verzi o stopáži 78 minut, existuje dokonce vzácná 80. minutová francouzská verze "La peau qui br?le" (s aj. titulky) která je proložena o nějaké hardcore sekvence! Pár zajímavých momentů, eurobabes Erica Blanc, ale jinak žádné velké veledílo to rozhodně není, doporučeno tedy spíše notorickým fandům eurocultu, ti si na filmu jistě už něco najdou. (20.01.2011)