Slečna matinka

Mohlo by se zdát, že pro Slavínského a jeho hereckou squadru, byl rok 1938 velmi plodný. Čtyři rozverné komedie za pouhý rok! Jenže tohle číslo trumfne jiný statistický údaj. V tom roce bylo natočeno celkem 24 komedií. Je to jeden z důkazů, že mnoho lidí do poslední chvíle nevěřilo, že svět zachvátí šílenství války. Všichni si žili své životy s tím, že se jich to netýká. Slavínský s Cikánem chrlili jeden film za druhým v kvalitě často sotva průměrné, ale tam kde chyběl režisérský um, vypomohla starpower tehdejší herecké smetánky. Slečna matinka má téměř totožné herce jako Bílá vrána, jen místo Mandlové zaskočila Ferbasová. Pokud tedy mate rádi Plachtu, Veselého, Strnada...,  možná i tvůrcům odpustíte, že to tentokrát není ono. Působilo to na mě ploše, vtipu bylo pomálu, resp. nefungoval na mě. Kdybych šel cestou srovnání, tak ho z těch čtyř šoupnu na třetí místo. Písničky nechytlavé, scény nepamátné, dialogy neškodné. Nicméně pořád lepší, než novodobé kraviny. (13.03.2024)

Předválečný standard. Mile úsměvná komedie s řadou vtipných momentů a hlášek padajcích ve víru záměn a omylů, které se vrší jeden na druhý a uvádí hlavní postavy do stále větších potíží. Stejně tak ovšem plná naivity, občas křečovitého přehrávání a místy zadrhávající poněkud hluchými nebo natahovanými momenty. Přesto i ona dýchá onou typickou pohodou, pro kterou jí člověk lecos odpustí a přístě se podívá znovu. (29.01.2011)

Modes robes. Slavínského filmová adaptace jedné z tehdy nadmíru populárních operetek je, jak jinak, především vděčnou hereckou příležitostí pro Věru Ferbasovou. Ta se suverénně prosadila nejen v tradičních záměnách filmem navržené novinové soutěže, ale také v uceleném kabaretním výstupu, kde se během několika málo minut dokázala proměnit v děvčátko, šestnáctiletého žabce, ženu středního věku a nakonec vetchou stařenku. A přestože Ferbasová nikdy nepatřila k oblíbeným tvářím soudobé kritiky, která jí vyčítala jednoduchost či spíše prostoduchost jejích rolí, představuje paradoxně tento film cenný záznam neobyčejného komediálního umění této neprávem zavržené komičky. Osobní neshody, panující v zákulisí tohoto filmu, a strach z blízké budoucnosti byly ve jménu blaha vystřídány, alespoň na chvíli, lehkým konverzačním humorem a pásmem líbivých písniček, z nichž dodnes sálá upřímná snaha odpoutat tehdejší diváky od chmurných prognóz. (03.10.2008)

Většina komedii černobílé éry našeho filmu, kde se vyskytovala nějaká ta láska bylo naivních. Ale takovým milým příjemným způsobem, jenže Slečna matinka je tak nějak naivní skoro až neskutečně skoro až tak, že si co chvíli ťukáté na čelo, tahle naivita tady už není milá, ale spíš hloupá. Jinak herecký koncert Věry Ferbasové, která komické role prostě uměla na výbornou. Duch a děj filmu odpovídá době vzniku a myšlence, že práce rovná se úspěch a štěstí. 60% (17.11.2009)

Né že by se jednalo o komedii k popukání (snad s výjimkou prohlížení alba fotek s věnováním), ale účinkuje v ní spousta skvělých herců a skvělých, nebo alespoň krásných hereček. Z celého osazenstva excelují zejména dva. Dá se říct, že Ježíš měl štěstí, když se narodil na začátku letopočtu, protože v konkurenci Ferbasové s Krištofem-Veselým by neměl nejmenší šanci. Ti dva vyzařovali takovou pozitivní energii a výbornou náladu, že by dokázali přivést k životu celé Olšany, a nikomu by to jako zázrak nepřipadalo. I ten civilní Strnadův projev mně vyhovoval, určitě lepší než festival chlapácky tvrdých pohledů a energetických gest, který by předvedl leckterý jiný předválečný milovník. Hvězdička navíc za perfektní reklamní slogan "mnoga lieta, mnoga lieta drží naše toalieta", se kterým bohužel Veselý sklidil stejný úspěch jako já kdysi s podobně kvalitním "umělé zuby do každé huby!". (21.09.2013)