Studentská máma

Dobrosrdečnost Nedošínské a pospolitost jejích "dětí" nezná mezí. Neuvěřitelně machistické - muži jsou ti, kteří řeší velké a skutečné životní problémy a mají velké kariérní a životní poslání, zatímco všechny ženy jsou jen omezené naivní husičky, které se zabývají pouze tím, kdo se jim zrovna líbí a kdo je nemiluje a tím jejich funkce končí. Feministky by se Slavínským pěkně zatočily. (22.10.2015)

Kdo čte mé komentáře ví, že pro Antonii Nedošínskou mám letitou slabost a i slaboduché filmy s ní (což není tento!) mají vždy o * víc, než kdybych byla kritická. Když se k ní přidá „jinoch sotva pětašedesátiletý“ Theodor Pištěk, je o zábavu postaráno. Jen tu pubertu měli všichni nějak později než dnes. Přece jen šlo o vysokoškoláky. Takový privát by ovšem bral leckterý student dodnes. V rolích studentů skvěle zvolené typy, od šprtů přes flamendry až po vědce, povaleče a flinky, suchopárné slečny a diblíka. „Že by tady u nás někdo propad, to se ještě nestalo.“ Milující, laskavá, chápavá, to je mamuša Antonie Nedošínské, bojující a peroucí se za své studenty jako kvočna za ochmýřená kuřata. A když se studenti skládají na kamaráda, vždycky zatlačuji slzu do oka. Což se mi, nutno přiznat, stane do konce ještě několikrát. A pak mávám spolu s mamušou a Čeňkem odjíždějícím studentům. (27.09.2008)

K této komedii mám osobní vztah, protože jsem mezi studenty žila spoustu let. Role provozovatelky studentského privátního penzionu skvěle sedla „mamuši“ Antonii Nedošínské, která společně se strýčkem Pištěkem zachraňovala film po herecké stránce. Jejich osm ubytovaných studentů, vesměs začínajících hvězdiček svým sentimentálním, divadelním a prkenným herectvím sráželo komedii místy na úroveň parodie. Hlavní dějovou osnovou bylo řešení studentských problémů, jejich lásek, úspěchů, klopýtnutí i pádů. Přesto, že mezi studenty byl stejně jako dnes běžný vzorek populace od šprtů a dříčů až po povaleče a flamendry, drželi pospolu. Byli to hoši a dívky různých povah, ale v případě potřeby se dokázali semknout kolem „mamuše“, povzbuzovat se a pomáhat si navzájem. V současnosti se to jeví jako naivní, nereálné a příliš idealistické. To nemění nic na faktu, že i dnes by bylo fajn mít v době studií takovou bytnou a takové kamarády. (24.03.2016)

Filmy ze studentského prostředí se těšily ve třicátých a čtyřicátých letech u diváků značné oblibě. Většinou se jednalo o veselé historky nebo o romantické příběhy, jen výjimečně se tvůrci pouštěli do vážnějších poloh. Slavínského film balancuje někde na hraně, jeho hrdinové jsou ale ještě nehotoví, nedospělí lidé s naivní představou o skutečném životě. Lehkomyslnost, uzavřenost, vytrvalost, ušlechtilost i rozpustilé kousky čtveračivých slečinek, to všechno je tu propojeno v přirozený celek se soudobým důrazem na strastiplnost studentského života se vším, co k němu náleží. Přestože mnohé herecké výkony vzaly dávno za své, postava milující bytné, dobrosrdečné a láskyplné ženy, která má pro každého laskavé slovo i pochopení, ve vynikající interpretaci Antonie Nedošinské je dodnes obdivuhodným portrétem lidské spontánnosti a lásky. A má-li za spojence člověka se stejným pohledem na věc, bývalého železničáře a správce penziónu ztvárněného nepostradatelným Theodorem Pištěkem, je snadné uvěřit, že život nedává jen rány, ale občas i pohlazení. (03.10.2008)

Vadily mi dramatické výstupy herců (objetí, řev kdykoli někdo něco ne/udělá, slzy a emoce na pochodu, kdykoli se stane sebemenší pitomost) . Nicméně scéna Mirka v posteli na záčátku filmu mě nahodila a většinu vtipů jsem kvitoval s radostným přitakáváním. Rád si libuji ve slovních hříčkách a zajímavých (ba někdy až poetických) obratech a tento film mi umožnil spokojeně pomlaskávat. (16.01.2010)