Henry VI, Part Three (TV film)

bogu

Shakespearova Válka růží vrcholí, královská koruna putuje z hlavy na hlavu, aniž by většinou stihla zanechat sebemenší otisk, a většina děje se vlastně odehrává na bojišti, kde synové vraždí otce a otcové syny. Obrazovka by tedy měla být přímo orosená adrenalinem, ale v tomto případě je opak pravdou. Už samotná hra může být kvůli nekončící sérií bitev, zrad, křivd a politikaření pro mnohé únavná a nepřehledná – adaptace Jane Howell (která stojí i za prvním a druhým dílem – viz mé komentáře) je přesně taková. Tomu, kdo jako já sleduje tuhle historickou sérii ve zpracování BBC od začátku, bude pravděpodobně také už docházet trpělivost s jednotvárnými, ošklivými kulisami (stylizace záměrná, ale nevydařená), gumovými uniformami a herci, jejichž tváře prostě nejsou dost zajímavé na to, aby snesly nekonečné close-upy rutinní televizní kamery. Howell možná měla na celou ranou tetralogii (1, 2, 3 Jindřich VI + Richard III) k dispozici rozpočet, který jiní režiséři účastnící se projektu BBC Complete Shakespeare měli na jednu hru (a už to bylo prý dost málo), ale na kompromisy evidentně chuť neměla, takže v její skoro čtyřhodinové adaptaci jedné z nejzaprášenějších a nejslabších Shakespearových her se nám dostane plného znění, v plném obsazení, i když to znamená, že herci se objevují ve vícero rolích (srdnatému šampionovi vedlejších přihazovačů, Tennielu Evansovi, vzdávám hold) a očividně už nemají sílu zkoušet se svým textem dělat něco zajímavého. Na některé z tváří si divák v průběhu tří dílů Jindřicha VI vypěstuje alergii: například Julia Foster (Královna Margaret), Oengus MacNamara (Clifford), Mark Wing-Davey (Warwick) jsou tak špatně obsazení, že s každou další scénou, ve které vystoupí, chuť vrazit jim pěstí exponenciálně roste. Lépe jsou na tom Bernard Hill (York), Paul Jesson (Clarence) a Rowena Cooper (Lady Gray), kteří dovedou zaujmout i na těch malých ostrůvcích prostoru, které jim hra přiřkla. Ron Cook jako hrbáč Richard z Gloucesteru (budoucí Richard III) mě zklamal tím, jak málo šťávy dokázal vymačkat ze svých skvělých monologů, a svou kreaci bohužel nevylepší ani v Shakespearově slavném závěru téhle série, Richardovi III. Jak už jsem psal v komentáři k předchozím dílům, neúspěchy těchhle adaptací Jane Howell jsou o to mrzutější, že do Jindřicha VI se pravděpodobně hned tak někdo zase nepustí – divákům, kteří nemají šanci vidět tyhle hry v divadle (jejich inscenace jsou řídké i v Anglii, natož jinde po světě), tak zbývá jen tenhle nevydařený pokus o stylizované historické drma, který sice zaujme konzistentní režijní vizí, ale odradí pravděpodobně jak od historie, tak od Shakespeara. // LEPŠÍ VERZE: Lepší verze, pokud vím, natočená není a kdo ví, jestli se kdy nějaké dožiju.(31.5.2011)