Režie:
Karel SmyczekScénář:
Milan LežákKamera:
Jiří MacákHudba:
Emil ViklickýHrají:
Vladimír Javorský, Yvetta Kornová, Petr Čepek, Michal Suchánek, Jiří Langmajer, Lubomír Kostelka, Evald Schorm, Pavlína Mourková, Markéta Fišerová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Devatenáctiletý posluchač konzervatoře Zdeněk se po bezstarostných prázdninách znovu setkává s dívkou Evou. Eva je jednou z jeho náhodných známostí a čeká dítě. Zdeněk sice pochopí, že není otcem dítěte, je však přesvědčen, že „každý musí někoho mít“. Navíc k jeho vlastnostem patří houževnatost a vůle nepoddávat se těžkostem. A tak se – na rozdíl od Evy – z bezstarostného studenta stane zodpovědným rodičem... Scénář napsal Milan Ležák podle stejnojmenné prózy Zdeňka Rosenbauma. Režisér Karel Smyczek zůstal při realizaci věrný svému stylu: téměř sociologicky zaznamenává jednání postav a zároveň poetizuje všední věci. Na začátku dominuje idylická prázdninová nálada, kontrast k ní pak tvoří počátky soužití studentského páru, Zdeňkovo rozhodování a první měsíce péče o narozené dítě. Důležitou součástí filmu je hudba, jejímž autorem je Emil Viklický. (Česká televize)
(více)Recenze (110)
Vladimír Javorský vás svým civilním projevem ve filmu plném pravdy o životě se statrostmi naprosto dostane! ()
Tady se podařilo dát dohromady neskutečnou sestavu mladých talentů. Suchánek, Langmajer, Vetchý a Tofi září i na malém prostoru. Ženské role jsou také skvěle obsazené. Fišerová naposledy před kamerou, Chýlková v bikinách a hlavně nádherná Kornová, kterou do role nezodpovědné matky obsadil snad sám osud a nalajnoval jí smutnou budoucnost i v reálném životě. ()
„Velevážení, račte zhlédnout naši komedii, kterak panna vdavekchtivá na jinochu nevinném loudila, aby jeho mladý život nenávratně zmařila a do jeho přízně trvale se vloudila…“ Film o těžkém údělu pošťáka, kterému se potvora postará o „zábavu“, aneb listonoška s listonošem, neměli by dát si košem! Se Zdenkem to není úplně jednoduché. Sice mu člověk fandí a lituje ho, jenže na druhou stranu si je dobře vědom toho, že si Klouček, „sketa jedna konzervatoristická“, komplikuje život naprosto zbytečně sám. Jisté ovšem je, že obsazení Javorského bylo trefou do černého, nedokážu si představit vhodnějšího představitele. A přestože mě tahle tragikomedie převážně bavila, nemůžu se ubránit dojmu, že tvůrci plně nevyužili potenciálu Čepkova umělce, scény s ním totiž patřily k nejlepším. I s přihlédnutím k dobrému konci dávám slušné 4*. „Nenaštvete se, když vám teď něco řeknu?“ - „Naštvu, ale řekni to.“ - „Ono je to všechno tak strašně prázdný, že kdybyste to myslel vážně…tak si snad musíte hodit špagát!“ - „Všechno má svůj čas…“ ()
Velmi dobrý film. Tragikomický příběh nesmělého mládence, který čeká se svojí dívkou dítě a plánují svatbu. Dívka ho však po porodu opustí a on se o něho musí starat sám. Velice příjemný lidský příběh je sice nenápadný, ale i tak má sílu a každý si v něm může najít kus svého příběhu. Velmi dobrý herecké výkony Vladimíra Javorského, Lubomíra Kostelka a Petra Čepka ještě dokreslují tu obyčejnou a lidskou atmosféru. ()
Kvality Vladimíra Javorského jsem ocenila v Romingu, kde si zahrál hned několik krásných rolí. Zde je mile chlapecký, ale už přesvědčivý a výborný. ()
Začátky skvělého herce Javorského. :-) ()
Javorskému šly už tenkrát role smutných mladých mužů. Překvapivě velmi silný a působivý film se silným příběhem. Holt nakonec zůstavají na svých místech jen chlapi. ()
Výborný film, so silným príbehom a vynikajúcim Vladimírom Javorským. Takmer celý snímok je ladený do inteligentnej tragikomédie, kde máme možnosť sledovať osudy ľahkovážneho študenta Javorského, ktorý si cez prázdniny privyrába ako poštár. Keď sa však dostane do ťažkej životnej situácie, k problému sa dokáže postaviť ako chlap a ľahkovážnosť vymeniť za zodpovednosť, aj keď to spočiatku nemá vôbec ľahké. Snímok sa potom preklopí do nádhernej ľudskej formy s výrazným emotívnym nábojom. Určite aj v skutočnom svete existujú podobní ľudia, tých však nie je veľa a preto si ich treba vážiť. Ľudia s toľkou človečinou v sebe sú totiž veľmi vzácni. 80/100 ()
O tomto filmu jsem nikdy neslyšel a byl jsem silně překvapen. Výborný příběh se skvělým hereckým obsazením. Suverénně nejlepší výkon Vladimíra Javorského. ()
Vladimír Javorský, při svádění Evy lehkomyslně rošťácký, v těžkých chvílích příběhu pak obyčejně lidský a naprosto přesvědčivý. Mistr Petr Čepek, coby malíř Douda, je zde samorost, malující opuštěné kusy nábytku uprostřed krajiny. I v krátkém čase, který zde dostal, nás zaujme, dojme i znepokojí, jako ostatně ve všech svých rolích. „To byla hrozně stydlivá holka. Musel jsem do ní nalít flašku rumu, než se svlíkla. Chceš ji?“ „Už ani ne...“ Ta chvíle, kdy matka opustí dítě a a Zdeněk se rozhoduje, co s kukaččím mládětem... I po čtvrtstoletí, které uplynulo od zhlédnutí, si ten sice posmutnělý, ale nádherně lidský a dojímavý film můžu v hlavě zpaměti celý do puntíku převyprávět. Řekněte, kolik takových filmů člověk za život potká? „Vždyť ani nejsi jeho táta.“ „Ne, to nejsem. Protože jsem jeho máma!“ ()
Nedokázal som to ani dopozerať. Trištvrte hodiny som sa trápil a nakoniec som to vzdal. Vnímal som ho ako príležitostné zamestnanie pre viacerých hercov. ()
Film pro nás pro muže. O tom, jak to nemáme s některými ženskými jednoduché, jak odmítají být zodpovědné a vezmou roha, když mají dítě a nechají to na muži. Bohužel poznal jsem osobně dost takových žen, které si ale nemyslí, že jsou špatné (jak jinak, jinak by nebyly takové jaké jsou), ale ve většině případů chtějí mužům vládnout a stále s nimi bojovat, a mít nad nimi vrch, i když je to hra kocoura s myškou. Svého času byl tenhle film dojákem především pro ženy, které se dušovaly, že by nic podobného neudělaly jako představitelka záporné ženy, kterých je ale požehnaně. V.Javorský se touhle rolí zaškatulkoval do hodného, měkkého chlapce, dnes již muže, ale lépe by udělal, kdyby nehrál, neb se přitom svém povolání trápí a moc mu nejde. Ale co by měl v jeho věku dělat? ()
Listonoška s listonošem neměli by dát si košem... Tak velmi se mi líbil tenhle příběh ze života v přímo artovém zpracování, které v sobě méně či více nápadně kombinovalo hned několik druhů umění, nejvýrazněji hudbu (poutavé skladbičky Emila Viklického sice melodicky tak trochu, jak zazní, ve víru pop-music, ale zato s osobitým nekonvenčním aranžmá) a pak výtvarné obrazy skrze postavu malíře v podání Petra Čepka. Umělecká stránka naštěstí pevně jede s kvalitně napsaným a odehraným příběhem. Spočátku nám Smyczek podává jakoby zdánlivě oddechovou romantickou komedii, která se náhle zvrtne do dramatu plného náročných dilemat a dalších starostí nad hlavu. Ač nemám moc v oblibě Vladimíra Javorského, musím říct, že si mé sympatie zde dost brzy získal svým přirozeným projevem i celkově jeho postava Zdeňka jako studenta konzervatorie, o prázdninách brigádujícího listonoše a později náhle rodiče plného starostí mě oslovila. Ve scénách s odstupem doby ke konci se mi líbil vybudovaný vztah mezi nevlastní tátou a dítětem, stejně tak, jak se férově a tvrdě Zdeněk nakonec zachoval ke své... tedy bývalé milence, ne zrovna nevinné. Velice lidský a silný film, nenásilně poučný i pro další generaci. (90%) (Filmová výzva 2019: Padme_Anakin) ()
Ze začátku se film tváří jako komedie, ale režisér diváka poměrně brzy vyvede z omylu. Pomalé vyprávění o bezstarostném flegmatikovi, který "ustřelí" a musí se rozhodnout, jestli je připravený stát se otcem. Zvláště pak, když zjistí, že dítko není jeho. Javorský je fajn, ale ta celková utahanost už méně. ()
Neprávem opomíjený snímek. Střízlivě vyprávěný příběh o tom, jak se dá jediným neuváženým krokem změnit celý další život. Snad nejlepší role Vladimíra Javorského. A k tomu tajemný malíř Petra Čepka, mrcha Yvetty Kornové a půvabná Markéta Fišerová naposledy na filmovém plátně. ()
Vladimír Javorský si mne tímto filmem získal. A po celá léta spokojeně pozoruji, kterak se jeho herecká dráha a výjmečný talent vyvíjejí. Krajinu s nábytkem jsem viděla po dlouhých letech a opět mě dostala! Silný příběh o studentovi v těžké životní situaci. Drsný, lidský, dojemný. Dle mého názoru nejlepší film režiséra Smyczeka. ()
To nejlepší na "Krajině s nábytkem" je hudba Emila Viklického. Námět není špatný, scénář obstojný, i když poněkud vyumělkovaný, ovšem režie dosti nudná, nevynalézavá a značně televizní. Totéž platí o kameře, která v celém filmu nenabídne jediný zajímavější záběr i o zhusta velmi průměrném rádoby bodrém herectví, které by se snad sneslo v nějaké televizní inscenaci ale ve filmu působí spíše jako nepatřičný omyl. Druhá polovina je sice o dost lepší než dosti roztěkaná první, ale vcelku se tenhle "derivát z Kachyňi" vážně moc nepovedl... Celkový dojem: 65% ()
Jeden z nejlepších českých filmů, co znám. Film, který mě hluboce zasáhl již coby raného náctiletého a který si to udržel dodnes. Film, jaký mi v moderní české kinematografii strašně chybí (naposled se mu přiblížily Divoké včely). Film plný velmi sympatických rolí odehraných velmi sympatickými herci a herečkami, na které dnes již jen tu a tam vzpomeneme. Poslední filmová role mé náctileté platonické lásky Markéty Fišerové, tuhle herečku jsem fakt miloval. Film, který mě i dnes dojímá a dohání k slzám. Film, kterému člověk rozumí a sžil se s ním, protože já bych se zachoval úplně stejně. Výborný film, který by se určitě objevil v mé desítce nejlepších česk(oslovensk)ých filmů. ()
Výjimečné filmové dílo v pustině strašlivých osmdesátých let. Nadmíru a neprávem přeceňovaný režisér, poprvé a naposledy obdařen Milostí, zde dokázal citlivě obsadit i originálně ztvarovat – nejen bergmanovský, ale i obecně lidský, reálný a živý – sujet. Veškerá tíha příběhu spočívá na bedrech Vladimíra Javorského, jenž zde získal svou první – a nepochybně životní – příležitost, která zastínila (ne-li vykoupila) jeho děsivá herecká schémata ve zbývajících normalizačních (ba i dnešních, neo-normalizačních) počinech. Vše okolo jeho postavy je vychýlené a děje se spíše setrvačně, jako sled společensky podmíněných daností, k nimž náleží jak mělké mravy, zlozvyky, neovladatelné touhy a potřeby, tak i smířlivost a tolerance, bludnost a tuláctví, podložené zkušeností hlubokého zapadání do jílovitého podloží jezeďáckých polí, zatímco on – klesaje stoupaje – zraje s bolestí letního jablka s údělem předčasného utržení před sklizní. Jistě, ani tento ústřední hrdina není bezchybný, zato však je – svatý, a jeho nevědomou obětí se prázdnota obrazů světa zaplňuje a universum osamocených se sjednocuje, jak polopaticky znázornil závěr, přes nějž drama nez/odpovědnosti zůstává nevyvrcholeno – tedy nez/odpovězeno a divákovi se otevírá příběh tohoto ne/filmového světa jako skutečná krajina s jeho potenciálním nábytkem. PS: A jako podnět k další interpretaci douška k titulnímu obrazu nábytku (kultury, obývání) v přírodě. Když Henry David Thoreau umýval ve svém domku u jezera Walden podlahu, vyklidil vždy všechno své náčiní, knihy i nábytek a rozložil je kolem chatky mezi stromy a radoval se z jejich obnoveného vzhledu. Vycítil v nich radost ze svobody, kterou nabyly, opustivše uzavřený prostor: "Byl jsem mnohdy v pokušení rozepnouti nad nimi plachtu a usaditi se tam. Stálo za to dívati se, jak slunce na ně svítí, a poslouchati, jak větřík je ovívá; pod širým nebem vypadá většina známých nám předmětů mnohem zajímavěji než pod střechou. Pták sedí vedle na větvi, protěž roste pod stolem, a ostružník se vne kolem jeho noh; smrkové šišky, ostnaté kaštany a jahodové listy leží roztroušeny kolem. Zdálo se mi, jako by náš nábytek - stoly, stolice, postele - si byly vzaly vzor z těchto tvarů, poněvadž jednou mezi nimi stály." ()
Jak může být někdo v životě tak naivní. Může? Vladimír Javorský to zahrál výborně, až mi z něj bylo k pláči. Měl smůlu velkou jako kolo od vozu a k tomu povahu "muchy, sežerte si mě", ale nakonec se postavil k problému jako chlap, který umí čelit problémům. Klobouk dolů před takovými lidmi a takovým filmem. ()