VOD (1)
Obsahy(1)
Skupina Pražský výběr je dodnes pojmem pro každého, kdo v osmdesátých letech poslouchal rockovou hudbu. Debutové album Straka v hrsti tehdy z politických důvodů oficiálně nevyšlo, přesto však jeho nahrávka mezi nadšenci kolovala v tisících kopií. Skupina, kterou v její nejslavnější podobě tvořili Michael Kocáb (zpěv, klávesy), Michal Pavlíček (zpěv, kytara), Vilém Čok (zpěv, baskytara) a Jiří Hrubeš (bicí), se posléze stala hlavním hrdinou "hudební magorie", nazvané podle jedné z jejích nejznámějších skladeb. Děj filmu, režírovaného Karlem Smyczkem a Michaelem Kocábem, se začíná odvíjet v roce 1984, kdy je Pražskému výběru po pěti letech zase dovoleno veřejně vystupovat. Průvodcem příběhu je stařec Ropotámo (M. Kocáb v typické koncertní masce). Film ve stylizovaných sekvencích zachycuje písně, život skupiny, umělecké i lidské konflikty jejích členů i represe ze strany bolševického režimu. Vrcholem snímku je koncert v Lucerně v předvečer sametové revoluce, 16. listopadu 1989. Kromě členů Pražského výběru se ve filmu objeví i jiní, dodnes populární hudebníci: Lucie Bílá, Bára Basiková, David Koller (v roli dalšího bubeníka Výběru Klaudia Kryšpína) a také předčasně zesnulý americký hudebník Frank Zappa. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (94)
Pokud nepatříte k milovníkům hudby Pražského výběru, nechte si to raději ujít... ()
Vynikající stylizovaný hraný dokument o nejlepší české oficiální rockové skupině všech dob (jestli si myslíte, že je to Olympic, uberte několik hvězdiček z hodnocení...a jděte se klouzat :-)). Trochu jako konzerva doby s bizarnostmi typu ,,schvalující soudruh", experimenty v podobě průvodce a glosátora Ropotáma, téměř kompletní českou hereckou špičkou, Frankem Zappou na mejdanu s Výběrem, několika vrcholy (dialog Pavlíčka s Kocábem při souboji v bahně, již zmiňovaný Zappa, koncertem v Lucerně...), Luckou Bílou coby hvězdičkou nickou a popisem dlouholeté partnerské hudební spolupráce coby několikaletého manželství... WOW! Nemáme moc lepších hudebních filmů... ()
Hudební magorovina ve své lepší podobě. Dá se na to koukat a vzhledem k tomu, že se na naše poměry jedná o průkopnické dílo, úplně zavrhnout se nedá. Kromě Polívky však výraznější HERECKÝ výkon nečekejte. ()
Zakázaná či spíše nepovolená hudba Pražského výběru mne oddaně doprovázela celým mým socialistickým dospíváním a já jsem jí za to vděčný. Tato hudba také tvoří základ tohoto snímku a baví mne od začátku až k nejzábavnějším závěrečným titulkům, které jsem kdy viděl v českém filmu. Horší je to s těmi vloženými fantasmagoriemi, ale většinou se jedná o tak krátké scénky, že jsem je i já bez větší újmy na psychickém zdraví zvládl. Nejhorší je však skutečnost, že v době vzniku filmu pro mne Michael Kocáb představoval symbol držící hrdě v ruce svou Straku v hrsti, a nyní ho vidím spíše jako Tatrmana bojujícího proti zájmům českého národa. To se však filmu netýká a do hodnocení to nepromítám. ()
Těž'ko hodnotitelná taškařice - leč v létech osumdesátých patřil Pražský výběr a pak Výběr k mým (krom brněnského androše :-) nejoblíbenějším českým kapelám. Tak tak. Tak proto... ! ()
Pouze pro skalní fanoušky, ale pokud by se volila nejvýznamnější hudební skupina naší historie, tak bych taky hlasoval pro Pražský výběr. Tolik velkých osobností se rozhodně nikde jinde nesešlo. ()
"Prachy na kulturu nikdy nebyly a nebudou... Ale idea trvá." Zbožňuju filmy, ve kterých města vypadají takhle. Je to stejný špinavý a hravě depresivní dojem jako v topolovinách Žiletky a Sestra, nebo mně to tak aspoň připadá. Krom toho obrazová složka filmu velice vhodně odpovídá zběsilosti hudby a textu. A navíc mám ještě jednu nostalgickou vzpomínku... Moje maminka byla na tomhle filmu v kině, když jsem byla u ní v bříšku, a kvůli tomuhle filmu začala rodit. A od té doby jsem šílená. ()
Ani nevím proč jsem se na to včera dívala, když je pro mě skupina Pražský výběr něco nevztřebatelného. Jako já ke každému z jejích členů cítím muzikantský respekt, ale takový Vilém Čok je pro mě synonymem uječenosti, prostě ho nemusím a nikdy bych ho jako "zpěváka" nevyhledávala, nemůžu si pomoct. Mě nikdy neoslovila jejich ... hudba (?), říká se tomu tak? Na druhou stranu mě pobavily záběry tenkrát ještě mladých hvězd českého hudebního nebe jako je Lucka Bílá, David Koller s Lucií, Bára Basiková a ad. Jak jsme všichni zestárli ... P.S. Snad se skalní fanoušci neurazí. ()
Ku art-rockovej kapele Pražský Výběr som mal vždy rešpekt. Výnimočné zoskupenie mimoriadne taletovaných hudobníkov. Avšak tento fiktívny dokumentárny film sa mi nikdy moc nepozdával. Pripomeniem teda aspoň jeho titulnú skladbu - „Pražákum je hej“: „Celetná, Týnska, na Příkopech. Ploužím se městem po výkopech. V túni a v jámě, Moráň, Výtoň. Procházka Prahou, to je výkon. Pražákum, těm je tu hej, ty nikam nezablouděj. S batohem na zádech sám na strejdu Karla se ptám. Tu Želivského, tam Celetná. Jak se v tom country teď vyznat mám. Podolí, Strahov, Anděl ó jé. Už mě tu víckrát neuviděj. Pražákúm, těm je tu hej, ty nikam nezablouděj. Plzeňská a Francouzská, Těšnov a Novodvorská. Betlémská, Jarov, Soudní, Živná, Ruská a Dolní. Safra, safra! Mám rád disco, disco disco... Pražákum těm je tu hej, ty nikam nezablouděj. Mě však tu neuviděj." ** ()
Totální haluz. Jako film prakticky nehodnotitelný, ale pokud milujete tyhle šílence a jejich muziku, tak není co řešit. Neoficiální klip na Tatrmana mě rozsekal. Tohle prostě nevymyslíš. Bejt komunista, tak to zakážu taky, protože tohle se vymyká jakékoliv tvorbě z té doby. Jak už tu bylo napsáno, tak tohle je rocková muzika té doby, nasrat na teploušskej Olympic! Zároveň je to dobré zrcadlo doby ve které to vzniklo, protože navzdory snaze pana Kocába,kterej se měl radši držet toho co umí a nesrat se do toho čemu nerozumí i když asi i mě by na jeho místě nasralo, že nemůžu vystupovat, tak co se politiky týče, tak jsme se za tu dobu my i naše společnost posunuli jenom z jedněch sraček do těch druhých a to není nic za co by jsme se měli plácat po zádech, takže sluníčkáři a pravdoláskaři všech zemí, vyližte si prdel!!!80% ()
Skvěle vybroušená "magoriáda" s Pražským výběrem a spešl hostem Frankem Zappou. ()
a to jen proto, že jsem býval skalní... ()
Tak rozhodně je potřeba znát a mít v oblibě Pražský výběr. A pro takového diváka je to perfektní podívaná. Monstrózní nebo spíš velkolepě pompézní vystoupení této kapely a nejlepší songy. "Tatrman tatrman ahAÁ", "na václavskym Václaváku" nebo "a tak jsem se prošeelllll po Maimi bííííč....a co sem tam viděllll z toho sem byl pryč" :-) Rozhodně na svou dobu 100% underground, zvlášť když to byla "politicky nekorektní" skupina a zákaz jim podle jejich slov trošku prospěl, i když také pomohl k rozkolu v kapele. Jelikož je film natočen čerstvě po tzv. revoluci 89, jde hlavně o drsný pohled na politickou cenzuru, v tomto případě samozřejmě humorně nadnesenou. Také naprosto otevřená zpověď o osobních problémech v kapele a v podstatě o jejim konci. Zábava, dobrá hudba a experimentální režie. ()
Praha má styl, není taková jako buranský Brno ve kterém žiju. A tenhle film vlastně na mě působil jako takový stylový experiment s kvalitní hudební skupinou Pražský výběr. Možná chtělo někde ubrat a zase naopak přidat, aby se docílilo konzistence, ale přesto je průřez dějinami jedné významné české kapely s nepodbízivou hudbou, udělán zodpovědně a s přehledem. Možná se více hodí na televizní obrazovky než na plátna kin. 60% ()
70%. Nejprve bych chtěl zdůraznit, že před tímto filmem jsem od Pražského výběru slyšel jen onen slavný song Pražákům, těm je tu hej a ani přes mé vcelku kladné hodnocení filmu je nehodlám poslouchat. Koncertní části filmu spolu se samotnými písničkami jsou totiž jeho suverénně nejslabší složkou. Pokud ovšem Kocáb neskáče po jevišti a Čok se neksichtí, dá se na to velmi dobře koukat - koncepce mi docela sedla a místy zachází do ještě absurdnějších poloh než o několik let pozdější Zelenkův Visací zámek 1983 - 2007. Závěrečné dohadování nad titulky taky stojí za to, ale kdo je to Frank Zappa? :) ()
V první řadě musím napsat, že nejsem fanouškem ani obdivovatelem Pražského výběru (i když jako člověk, který období své puberty doslova prožil posloucháním a objevováním československé hudby spřed r. 1989, tvorbu PV a Michaela Kocába z 80. let poměrně dobře znám). Přesto mne tenhle film velice bavil od počátku, zejména svou neotřelou formou hraného dokumentu s experimentální režií míchající skutečnost s fiktivními výjevy (leč mnohdy až bizardními). Velice jsem ocenil zejména dialógy mezi Kocábem a Pavlíčkem, kde si vyříkávají, že Pavlíček v době zákazu Výběru se odhodlal skládat pro "konkurenční" kapelu Stromboli, zatímco Kocáb se začal věnovat filmové a scénické hudbě, přičemž vizuální pozadí u dialogů se postupně proměňuje z dokumentárních záběrů v šatně na umělecky stylizovanou scénku, kde se slavní hudebníci válejí a mlátí v bahně! Podobně vynikající a originální byly též snové výjevy Viléma Čoka během jízdy sanitkou. Celkově ve filmu dodýchává typická atmosféra "perestrojkových" filmů z konce 80. let: tu mi to připomnělo Nejistou sezónu (nápadem zachytit ve filmu vlastní trable s režimem ohledně zákazů a cenzury umělecké činnosti), jindy Pražskou pětku (experimentální videoklipy), při scénách s Miloslavem Štibichem coby šéfujícím soudruhem vystupujícím proti činnosti "úpadkových" umělců zase Kopytem sem, kopytem tam (kde velice podobnou roli ztvárnil Josef Kobr)... . . . Ke všemu zajímavému malý bonus na závěr po titulcích: Frank Zappa! Jeho jméno jsem znal dosud jen z doslechu, vím, že to byl slavný rockový hudebník v Americe. Ovšem jako takového svérázného štamgasta s knírkem, zpívajícího v hospodě s pívkem v ruce, s undergroundovou kapelou a pro československý film(!!) k tomu jsem si ho opravdu nikdy nepředstavoval. Poté, co jsem více méně ve vážnější náladě se zaujetím hodinu a půl sledoval místy poměrně temný film o undergroundové kapele za socialismu, závěrečná pětiminutová tečka se speciálním zahraničním hostem mne velice příjemně rozesmála. Celkově tedy nemůžu být nespokojen, ani přesto, že některé písně z filmu se mi moc nelíbily. (75%) ()
Miluju tyhle konce osumdesátek / začátky devadesátek! spolu s filmem V žáru královské lásky a Zvláštními bytostmi to nejlepší co tu zbylo. ()
Pražský výběr byl vždy jiný – odlišný – ujetý a proto ho mělo tolik lidí rádo. Jejich texty sice žádná sláva ale ta hudba – to byl nadčasový ráj. Kocába jsem nikdy moc nemusel, ale společně s Čokem, Pavlíčkem, Kryšpínem nebo Hrubešem jim to prostě šlo jedna „báseň. Tady zaskakoval Koller a i tak to bylo super. I tento projekt je hodně zvláštním hudebním dokumentem, který má své světlejší chvilky (záběry ze zákulisí, hrané + halucinogenní scénky), stejně jako své mouchy, ale kdo je prostě neměl rád, tomu se to líbit nebude. Objeví se tu celá řada známých tváří – samozřejmě nesmí chybět Roman Skamene – ten se vesral všude, štěk Bolka Polívky, aktivní fandění mladé Lucie Bílé a mnoha dalších (nebudu je tu vyjmenovávat všechny). Pobaví i dobová scéna s hasičskými auty, vodním dělem a popelnicemi s ukrytým Čokem. Neříkám, že to je nějaká pecka, ale já se u toho pobavil. ()
Tento výborný sebeironický, nepatetický hraný dokument o Pražském výběru, uvádějící do směšné hrůznosti normalizačních Čech, mě nadchl už v raných gymnazijních letech, a to nejen pro skvělou muziku, která v něm zaznívá. Postmoderně odstíněná novovlnná estetika přelomu osmdesátých a devadesátých let, jíž je poněkud poplatný, s hudbou souznivě ladí včetně vší groteskní teatrality, televizománie a protihumorných satirických výstřelků, jimiž se tvůrci současně inspirovali Frankem Zappou a jej poctili. Inscenované písně se střídají s koncertními záběry a rámcují individuální i společná dramata a tragédie. Vyprávění se tak oživuje, ale zároveň se tak naneštěstí interpretuje tvorba kapely jako primárně jinotajná, což ji značně zužuje. Výběr jsem slyšel poprvé ještě před Listopadem na kazeťáku, který si občas od staršího bratra půjčoval můj největší a nejlepší kamarád, a snad proto, že mě tehdy osmi – či devítiletého bavila zvláštní absurdita a neobvyklost textů (neřkuli hudby jako takové), nechápal jsem nikdy, ani v pozdějších poučených letech, jejich produkci jako čistě politicky angažovanou. Výklad, jaký podává Smyczkův film, mě proto přichází zjednodušující – a dnes jsem z něj vycítil i jistou apologetickou snahu. Hájit se z obývání šedé zóny mi přišlo vždycky poněkud směšné: jak napsal Walter Benjamin, obývat znamená nechávat stopy, a tedy právě stopy nejpřesvědčivěji hájí či žalují naše pobyty – a tvorba Výběru rozhodně nežaluje. Dodatečné obhajoby, které jsem vyčetl z některých výpovědí a vlastně trochu i z dokumentu jako celku mi tedy přijdou nadbytečné. ()
Nejistá sezóna Pražského výběru, tak by se dal nazvat film, který také částečně doplatil na rok svého vzniku (1989 - 1990), kdy se spousta věcí ve snímku stala neaktuální. Těsně před listopadem 1989 začal tento film vznikat a dokončen byl v tzv. porevolučním kvasu, v němž došlo k paradoxní situaci, kdy dříve zakazovaný Michael Kocáb vstoupil do politiky a jal se vyhánět sovětské vojáky ze země. Tento paradox ke škodě věci ve filmu chybí a celá hudební feérie kombinovaná s fiktivním dokumentem se podle prvotního plánu soustředí na třecí plochy mezi názory skupiny a názory partajních přisluhovačů, komentované Ropotámem, resp. třecí plochy mezi názory Kocába a Pavlíčka. Přičemž tři čtvrtiny filmu tvoří záznamy jak autentických, tak aranžovaných koncertních vystoupení. Zbytek je pak tvořen oněmi fiktivními dokumentárními vsuvkami s rozhovory nebo natáčením v televizi, dialogy s komunistickými pohlaváry (to asi nejlepší z celého filmu) a jedna vynikající scéna útočného dialogu mezi Kocábem a Pavlíčkem, která skončí rvačkou v bahně. Objeví se zde i pár věcí ze života kapely či jejích členů - emigrace bubeníka, Čokův pokus o sebevraždu, divoký večírek, po němž Pavlíček zachraňuje alespoň kytku v květináči, Lucie Bílá jako tehdy málo známá hvězdička, doprovázející jednoho z členů skupiny po turné, problémy s jevišti... Vše díky kameře Jana Malíře podané spíše jako snové vize, někdy dokonce mírně tripově, jedna scéna je jako z Kafky (závěrečná poprava). Servítky si film nebere, zazní zde i několik zajímavých myšlenek, dojde i k odcizovacímu efektu, kdy Roman Skamene v roli manažera skupiny odbourá svými výroky o větrech Michaela Kocába, a záběr ve filmu zůstal i s pohledem na filmařský štáb okolo. V bonusech Karel Smyczek vysvětluje, že s Romanem Skamene byli na této replice domluvení předem, a povedlo se. Ve filmu se v jedné scéně i objeví v naprostých cameo rolích tehdy zakázaní zpěváci a herci - např. Bára Basiková, oba Mertové, Oldřich Kaiser a Jiří Lábus a mnozí další. A skutečně ve filmu vystoupí i Frank Zappa - jednou se mihne během běžné projekce filmu, napodruhé a na jeho písničku si musíte počkat do závěrečných titulků, resp. mezi ně... Však uvidíte... Celkově však film trpí nevyvážeností scénáře - ze začátku je jasné, kudy se měl ubírat a jaký zhruba příběh vyprávět, jenže pak došlo ke změně politických poměrů, takže tvůrci přistoupili i k jakési aktualizaci, která však rozbourala onu určitou koncepci. Stále zde však zůstávají písničky Pražského výběru, který ve své době významně ovlivnil československou hudební scénu. Na úvod disku se spustí uřvaný protipirát. Obraz je na dobu vzniku docela slušný, škoda jen, že zvuk je v pouhém stereu, upmix do DD 5.1 by zrovna zde nebyl na škodu. Menu je zčásti animované, podložené písničkami Pražského výběru, a v bonusech najdeme filmografie, fotogalerii (2:36 - hodně z natáčení) a rozhovory. Karel Smyczek (9:32) nabídne hodně zajímavostí z natáčení samotného, včetně podrobností realizace některých scén, zatímco Michal Pavlíček (8:30) a Vilém Čok (7:24) poukáží i na neshody tehdejší či současné s Michaelem Kocábem, a že ty ve filmu nebyly jen tak vymyšlené. Všechny rozhovory mají CZ titulky. () (méně) (více)