Sedm hladových

V dobré víře a z různých důvodů se vydali do sanatoria, aby léčbou zpevnili svá sádelná těla. Netušili, že primář nutně potřebuje dokázat úspěšnost své léčby a nebude váhat celodenně (v případě pana Jaroslava celoživotně) baštící tlouštíky odstavit od potravy. Vynalézavost pacientů v získání kusu žvance je poměrně zábavná stejně jako závěrečný úprk za účelem dohuštění tukových polštářů. (04.02.2009)

Já prostě tuhle kombinaci komedie/drama nemám moc rád.... U komedie se máte zasmát, což tu není problém, nadruhou stranu už ono prostředí léčebny je depresivní, zvlášť když k tomu připočteme chování personálu a "utrpení" pacientů... Tragikomičnost a jednoduchost hlavního hrdiny je zde spíše k pláči než k smíchu. Takže když se na to zaměříte jako na drama s úsměvnými prvky je to klidně na 4 hvězdy, když jako na kokmedii, jsou to slabé 2....Prostě film ze kterého si můžete odnést určité ponaučení o způsobu života, nebo také vůbec nic ... 55% (22.02.2023)

Jsem trochu v rozpacích. Na jednu stranu je vidět, že na filmu pracovali šikovní lidé - režie je fajn, herci sympatičí, sem tam dobrý vtip. Na stranu druhou to celé působí hrozně, ale opravdu hrozně nedotaženě. Alegorie na toalitní režim nefunguje, protože všichni můžou odejít, kdy chtějí. Vysněná Koliba je za rozpadající se zdí a nikdo jim nebrání ji přelézt. Kdyby jim bránila zpočátku jejich obezita, museli pro překonání té zdi něco obětovat (zhubnout), tak prosím. Ale prostě celkově je to velmi laciné a nefunkční. Romanická linka sympatického nekňuby a velmi sexy baculky vyvrcholí ultimátním cringem - on ji pomalu znásilní v rozporu se svou postavou a současně u toho má obdviné kulinářské kecy na adresu jejího muže... to je jedno velké wtf. A to je vlastně esence celého filmu. Divák tam cítí silný potenciál, který se ovšem promění v totální zmar. Možná je to vina scenáristů Petra Novotného a Františka Ringo Čechca, kteří jako že chtěli napsat protirežimní kritiku, ovšem na druhou stranu, jakožto režimem protežovaní estrádníci, si to nechtěli a nemohli s komoušským establishmentem moc rozházet. Prostě chěli být rebely tak napůl. Aby nic neriskovali. A to je přesně tenhle film. Nikdo nic neriskuje, o nic nemusí bojovat, ale současně se nakonec všichni tváří jako děsní rebelové, co se vzbouřili systému... i když nikdy nikomu nic nehrozilo a nikdo jim v ničem moc nebránil. Vrcholem jejich rebelie byla návštěva hospody, kam mohli v podstatě vždycky. Škoda. Mohl to být fakt dobrý film, kdyby tam třeba museli být povinně např. kvůli zaměstnání (musí reprezentovat a proto nesmí být tlustý, jiný obezista nevyjde včas schody do patra, pěvkyně se kvůli sádlu zadýchává, sládek neprojde úzkými dveřmi do sklepa atd.). Kdyby pak museli překonat zeď tím, že zhubnou nebo tak, zkrátka kdyby to celé bylo víc promyšlené. Takhle je to jen cosi, na co se vlastně ani moc koukat nedá. (11.11.2022)

Nevěděla jsem, že má tenhle příběh na svědomí Karel Smyczek. Potěšila mě Zuzana Michnová, která tu zpívá úryvek písničky. Herecká sestava byla celkem sympatická. Vytvořila se z nich skutečně pestrá paleta postav a každá měla svůj jedinečný osud. Všechny je však spojovalo jen to jediné. Neviděla bych to s tímto filmem tak tragicky. (21.02.2012)

Československý film odehrávající se v léčebně pro obézní osoby a lidi s nadváhou, na jehož scénáři spolupracovali F. R. Čech, P. Novotný a režisér K. Smyczek. Komičnosti snímku přidává i pestrost a vtipnost léčených postav, jež reprezentovaly většinou málo známí herci či dokonce neherci. Výjimku tvořil ředitel tohoto ústavu F. Husák, jenž se během snímku byl nucen přeorientovat na opačný druh léčby, čili na péči o lidi s podvýživou. Velmi povedená postava byl skladník Duchák (M. Štibich), jenž za poplatek bohatě disponoval vším, co hladovějící žaludek ráčí. Milostné duo pacientů, neboli zřetelná náklonnost mezi panem Jaroslavem (vynikající A. Bubeník v životní roli) a paní Růženkou, bylo rovněž povedené, jejímž vrcholem bylo rozepnutí košilky půvabné J. Smutné. Domnívám se, že snímek je dostatečně zábavný, některé scény jsou výborné (louskání jader, hlášky u jídla, zábavné večery), připouštím však, že v závěru snímek slevuje z tempa a ztrácí onu plynulost. Ve snímku se též jako pacientky objevily společně dvě dámy podobné herecké polohy, často se pletoucí, nicméně obě skvělé, a sice G. Wilhelmová a J. Jeselská. Dle mého názoru se jedná o kvalitní komedii a jedno z lepších Smyczkových děl, rozhodně mohu s klidným svědomím doporučit. (09.12.2014)