Doktor Živago

Tento snimek je doslova epos. Ctyrhodinovy zivotopis, ktery me dostal. Da se rict, ze popis zivota jednoho cloveka a jeho nekolika blizkych (a milovanych) na pozadi nejake svetove tragedie je uz docela klise, ale po shlednuti musim rict, ze hodne zalezi, jak je to natocene. Reziser zde vedel naprosto presne, co chce kterym zaberem rict. Bylo videt, ze snad kazda jednotliva sekunda je dokonale promyslena a celek fungoval jako "namazany stroj". Obcas me trochu nebavily "roztahane zabery", ale mely svuj smysl - vykreslit atmosferu. A to se podarilo skvele, dej, exteriery a lidske osudy me dokonale pohltily. Nebojim se oznacit nektere okamziky jako "velmi silne". Libilo se mi, ze jsem se NEdokazal ztotoznit z postavou doktora Zivaga, ale chapal jsem jeho postoj k zene, pratelum i ostatnim. Byl to "chrarakterni" hrdina, ktery delal chyby. To povazuju na celem filmu za nejlepsi. Ze se nebal ukazat to, ze aby byl clovek opravdu stastny, musi obcas poslouchat hlas sveho srdce... Za zminku take stoji perfektni hudba, ktera se opravdu moc povedla. Celkove je to jasne za 5*. (17.02.2008)

Jedeme hodně rychle? Myslím, že ano! Nebo my stojíme a svět kolem nás uhání. Ani nevím, která verze se mi líbí víc. Jako první jsem viděla tu starší s charismatickým Omarem Sharifem a přenádhernou hudbou a jemnou Julií Christie. Ale i tato verze má hodně do sebe, jsem vděčná za obě. Vsadila bych se, že jsem viděla pražské nádraží, aspoň podle fotek to sedí. (28.02.2014)

Campiotti dobře věděl, že v monumentálnosti svého staršího soka těžko porazí. Vsadil tedy vše na příběh a postavy a udělal jedině dobře. Jeho Živago je velice lidským filmem o lidech, jenž smetla doba a přesto navzdory osudu žili své životy nejlépe jak jen mohli. Zvláště je to vidět na konci ve Varikinu. V starší verzi tam Jurij sedí, kouká se na Laru a píše svou životní báseň. V té nové si ti dva a Lařina dcera jen tak hrají na sněhu. Srovnámím těch dvou scén je vidět jak si obě verze jsou tak vzdáleny. (01.11.2007)

Stejně jako Faidra doufám, že Boris tvůrce chodí strašit po nocích. Nevím, jakého inteligenta napadlo svěřit složitou roli Lary Keiře, nicméně nejspíše od této doby považuje tato "herečka" (ano, je svým způsobem roztomilá - to uznávám i já, ale o hraní bych v jejím případě opravdu nemluvila) za vrchol oduševnělosti vyšpulené rty. (12.05.2012)

Asi nejsem schopna posoudit, jakým způsobem je zachován duch klasiky, protože ducha klasiky hodně často neuznávám. Můžu však říct, že ve mně tahle adaptace vibruje na nějakých zvláštních vlnách, nejspíš takových, jaké tvůrci sami ani nezamýšleli. Specifická kombinace křehkostí herců, které mám z osobních důvodů ráda, a asociací, které si s sebou přinášejí, na mně funguje. A konec, konec je krutý. (24.02.2013)