Drsná Planina

Průměrný dobrodružný film mapující neklidné pohraničí v poválečných letech. Překvapivě málo politických vsuvek, i když některé tam samozřejmě jsou (poslech protikomunistického projevu v zahraničním rozhlasovém programu), ale bohužel také málo napětí a skoro úplná absence akčních scén, které přece k tomuto žánru patří... Jasné tři hvězdičky. (27.09.2008)

Až na malinký kousek ideologie ve formě prozápadního špiona Karla Hlušičky je tohle překvapivě dobrý film zobrazující prvopočátky vzniku SNB (tehdy ještě za účasti opravdových válečných veteránů a bez pejorativního nádechu, který přinesla až doba následující) a boje s banderovci a podobnými bandami v pohraničí. A přiznejme si, že Zlata Adamovská byla nádherná a s Ivanem Vyskočilem tvořili naprosto uvěřitelný pár. Když jsem film viděl poprvé krátce po jeho uvedení do kin, nemohl jsem potom několik večerů usnout, tak mě sebrala právě Zlatina smrt. Jde o jeden z posledních opravdu dobrých Soukupových filmů. (26.03.2010)

Zvláštní film, tenhle Bartoška Šumava Ranger... donutí vás vidět i světlou stránku pohraničníků (akce proti Werwolfům, ochrana místích obyvatel), navíc ztvárněných vesměs dobrými herci. Bohužel je ale v jejich hodnocení zcela černobílý - hodní hraničáři vs zlí vrazi a agenti, kvůli čemuž jsem z celého filmu cítil pachuť propagandy. To je, spolu s otřesnou hudbou hlavní námitka proti tomuto filmu (daly by se přidat ještě toporné dialogy, ale co já vím, třeba se před 60 lety takhle mluvilo). Ke cti se ale Soukupovi musí přičíst, že se vyvaroval adorace komunistických "úspěchů" (vítězný únor, Gottwald prezidentem) a celkově udržel tendenčnost v mezích (09.09.2013)

Pokud si odmyslíme kontext, tak je to film o sympatických chlapcích střežících hranici. Jenže je tu bohužel ten kontext, ve filmu připomenutý zejména poslechem rádia přenášejícího zprávy o únorových událostech v Praze. Zajímavé ale je, že jinak tu ideologie moc prostoru nemá. Ale i toto stačí, aby si člověk uvědomil ten strašný kontext. Je to škoda, potože jinak je to docela příjemné pokoukání na nedělní odpoledne. (29.06.2007)

Ochrana státní hranice byla v nedávné době zase in a tzv. Schengenský prostor se rozplynul jako protilátky po druhé dávce očkování, a tak jsem si připomenul pro dnešní mládež už neznámé povolání, tedy dříve tak nepostradatelného a hrdinného pohraničníka. Jméno režiséra  sice trochu děsilo, ale  major Maisner (dej mu pámbu věčnou slávu) tu ještě žádné opičky nedělá a byť to nejsou ani žádné Pěsti ve tmě, tak ani  velký průser. Samozřejmě je třeba si odmyslet tehdy neodmyslitelnou režimní poplatnost, která však zrovna tady není něčím nesnesitelným. V některých případech je to i spíš k pobavení,  třeba scéna s vysíláním Svobodné Evropy, kde hlas a tón moderátora připomíná slavné proslovy páně Urválka.   Až polodokumentární styl vyprávění, kde si k žádné postavě nelze budovat příliš osobní vztah, snad s výjimkou dějové linie kolem Ivana Vyskočila, pak podobnému tématu svědčí a z mého pohledu na český film i nebývale chytlavá hudba Zdeňka Bartáka rovněž potěšila.  Na druhou stranu, ač tu zahyne celá řádka i hlavních postav, bez emocí to tak úplně přece jen nefunguje a  ústřední Bartoškův studený psí čumák hrdinného asexuála byl po celou dobu zkrátka a jednoduše otravný.  Tři dávky, rozkaz zněl jasně, nesmí projít... (24.07.2021)