Ardh Satya

Polopravda zní lépe. Indický Gian Maria Volonté (český Volonté je Petr Čepek), případně indický Charles Bronson, Om Puri exceluje v roli poctivého policisty Ánanta snažícího se všechny zadržené seřezat dříve, než je jeho zkorumpovaní nadřízení stihnou propustit. Šťastnějším zadrženým se může dostat seřezání za střízliva, méně šťastným se dostane seřezání v opilosti, což je běžný stav hlavního hrdiny, který se však někdy místo ze zvyku opije ze vzteku, třeba když nedostane očekávanou medaili, no a to už v cele čekají zadržení, kteří určitě museli v minulém životě provést něco fakt strašného. Přese všechno se k Ánantovi snaží chovat sympatie krásná holčina v podání Smity Patil, vzpomněl jsem si na Každý den odvahu, a to Brejchová fakt není česká Smita, kdybych se vrátil k těm často připitomělým přirovnáním. Takové to "co chceš, kam se to furt rveš", když už se na motorce ve slunečních brýlích a uniformě proháníš po bombajských silnicích jako král, tak si to pak zbytečně nekaž. Jenže, Taxikář a pornokino, takový je život. A ten Ánantův je přespříliš determinovám jeho despotickým otcem, z jehož vlivu(rozkazů) se alespoň teď v dospělosti snaží Ánant vymanit a hlavně se mu usilovně avšak marně snaží nepodobat. Otce Oma Puriho tu ztvárňuje jeho skutečný otec Amriš Puri. Samozřejmě že ne, jen shoda jmen dvou předních indických herců, kteří sem zapadají do svých typických rolí. Navíc spolu hráli mnohokrát, ať už v zásadních indických filmech, nebo určitě i bollywoodských škvárech, než stačili svou reputaci pohřbít účastí v produktech těch nejpokleslejších západních kýčařů (Láska na kari, Indiana Jones a Chrám zkázy). Ještě jedné postavě Ánant cítí, že by se neměl podobat, respektive nenásledovat stejný osud, což však na rozdíl od vztahu k otci nepramení z opovržení, nýbrž z racionality, jelikož z řad policie vyloučený opilec Mike Lobo působí jako odstrašující příklad ztroskotance, navíc s ním Ánant minimálně soucítí, pokud v tom není i jakýsi obdiv. Vedlejší roli Loba si zahrál Nasíruddin Šáh, takže s Omem Purim stejná dvojka jako ve starším Nihalaniho filmu Aakrosh, kde hraje i Amriš Puri a také se tam vyloženě mihne Smita Patil. Ardh Satya na Aakrosh dějově nenavazuje, přesto oba snímky pro dost souvislostí a možností porovnání řadím k sobě kromě toho, že se v obou případech jedná o režijně naprosto suverénní, nadupané drsné filmy, které působí spíše jako evropské nebo z Hollywoodu 70. let. Nihalani překvapil, dokázal maximum. Natočit film se Smitou Patil, který nestojí na Smitě Patil. (09.07.2023)

Střetávání věků, společenských tříd, ale i žánrů: dynamická městská kriminálka zašpiněná brlohy a korupcí (hlavním argumentem v indických celách je pořádná facka zadrženému), potkává drama cti, sociální drama, v němž policajt, co tvrdý chleba má, nemůže vždy volit, zda se bude bít na straně práva. Čím člověk je, a co koná, se časem spojí v jedno. A k tomu tu je linie takřka nebeského světa žen, které jsou až na bídné výjimky sprostých tanečnic zcela čisté, vznešené, studují postgraduál o protestujících dělnících a pohybují se v knihovnách anebo na čaji. A k tomu všemu ještě ryze indické problémy: nejčastější odpovědí rozzuřeného manžela je opět pořádná facka té jeho staré sůvě, která je ovšem o dvě hlavy menší a vezme tím pádem druhou o protější zeď. A přicházejí pak ještě otázky po tom, zda by se mladí lidé ve městech náhodou nemohli poznat a vzít jednoduše proto, že jsou si navzájem sympatičtí (namísto aby respektovali vůli rodičů, kteří jim nastávajícího vyberou). Důležitá indická témata na pozadí tvrdé dynamické kriminálky, na kterýžto žánr se nespecializuju a vidím v něm okamžitě a ve všech produkcích všech zemí ten samý schématismus: desperado řítící se do samoty a proti němu pekla a mizející láska. (25.01.2024)

Ánant Velankar je "fylogenetický" policajt, akční policejní komando je to jediným místem, kde může být tolerován a zároveň jediným (?), kde může uplatnit své psychopatické sklony. Režisér  Govind Nihalani nám ho modeluje naráz a pak postupně jeho meze ještě rozvíjí: poďobaná tvář, zarputilý pohled, ale především velice nepříjemný hlas (zvláště, když je opilý - to se snad nedá nadabovat!). Jeho osoba (známe  její pozadí a zřejmý důvod výbuchu psychózy) nás tedy mnoho nepřekvapí, její vývoj je lineární a tedy i logický. Film však zřejmě zkoumá nejen policajtův příběh, ale i jeho sociální prostředí. V interakci děje a místa tak můžeme uvažovat o tom, co autor nazývá "ardhasatya", polopravdou či půlkou pravdy. Tu druhou "půlku" zřejmě reprezentuje psychopat, ovšem jiného typu, Ráma Šetty. Jejich konflikt a jeho vyústění nám (zřejmě) odhaluje pravdu celou. Jiným pohledem by mohlo být, že tou druhou polovinou (snad rovněž komplementární) je Ánantova distinguovaná přítelkyně. Spojení agrese s korupcí bych nicméně dal přednost. - Přitom se nejedná o "charakterový indický film", tento mohl být nastočen kdekoli (i v Hollywoodu); "půvab orientu", místo a herci, je snadno odmyslytelný a převoditelný do jiných podmínek. (06.07.2023)

POLOVIČNÍ PRAVDA...Nově povýšený policista má do činění s korupcí, romntikou a brutalitou....Příkladný policejní film v indických podmínkách, (12.06.2023)