Peklo v Pacifiku

Dva muži, ze dvou odlišných kultur, se potkávají na opuštěném ostrově, aby čelili strachu jeden z druhého a souboji o vlastní život. Minimum dialogů, maximum hereckých schopností. Více než téma trosečníků mě zaujal vlastní vnitřní souboj mužů, jejich kultur, jejich rozdílů, které musí potlačit a překonat vzájemný strach. Tento motiv byl dříve použit v Robinson Crusoe on Mars a také ve sci-fi Enemy Mind, ale zde nedosáhl podobné jednoduché působivosti. Jejich souboji pomáhá i fakt, že oba herci jsou v podstatě filmovými ikonami své doby a vysloužilými vojáky. Mezi válečnými filmy jednoznačně výjimečný film, který není o odvaze a hrdinství, ale o strachu obyčejných vojáků (setkání s klacky na pláži) a boji o to jediné, co má smysl, život samotný (příznačně připomíná i časopis na konci filmu). Právě konec filmu je často diskutovaný. (Spoiler) Původní britská verze končí výbuchem, který je podle mě možná mrazivý a šokující, ale nesedí do logiky příběhu. Druhý konec, americký, naopak ano. Dva muži čelí strachu, díky kterému se spojí, aby žili a jsou následně svými skutečnými rozdíly opět odděleni a jdou každý svou cestou. Tak to má být. (16.05.2011)

Zlatej Wilson. Pravidelní účastníci srazů bdsm vám jistě poví, že dvě dominantní povahy do sebe nezapadají. Americký pilot a japonský důstojník jsou toho příkladem a ztroskotáním na pustém ostrově nechtě uvážou gordický uzel, který se následně, často velmi vtipnými a nápaditými pokusy, snaží rozvázat. Pomyslného přeseknutí se divák dočká v posledních vyhrocených vteřinách filmu, ve kterých se ukazuje jak výbušné některé hádky mohou být. Důležité je, že obě hlavní postavy a jejich vystupování jsou uvěřitelné. Zatímco uřvaný amík se prezentuje zejména invazivním chováním, japonský důstojník Kuroda si hrabe na vlastním písečku a snaží se z hovna uplést bič. Asi jediné co bych Peklu v Pacifiku vytknul je, že hodně času brouzdá v mělkých vodách komedie (dva stréci si dělají naschvály) a neodváží se do hloubek opravdu vydatného psychologického duelu. Ale i tak jde o zábavnou a napínavou podívanou, kterou výrazně obohacují svým charismatem oba hlavní představitelé Marvin a Mifune (14.07.2011)

Oba uživatelé přede mnou už zde napsali takřka vše podstatné. Co bych ještě dodal? Opravdu ve filmu bylo hodně málo dialogů, téměř žádné jen místy takové usilovné řvaní na pokraji všech sil, napínavé akční scény o přežití, nejdříve mezi sebou na pustém ostrově, potom na voru v rozbouřeném moři, a nakonec i otevřené přátelství a pochopení toho druhého. Režiséru Boormanovi se zde opravdu perfektně povedlo působivě zobrazit sebeobětování a bezvýhradnou poslušnost vůči nadřízenému...To všechno zde opravdu nechybělo vynalézavost válečných trosečníků alá Robinson meze nekladla. Jen ten konec ten mě trochu zaskočil, ten byl opravdu hodně nečekaný, netradiční a ojedinělý. Rozhodně ale nečekejte žádný happy end. Perfektní film z charakteristickým hercem a zpěvákem Lee Marvinem (šlágr- Wand 'rin' Star) jehož hlas byl fenomenální. Sám si ve filmu i zazpíval (tuším že to bylo právě natom moři) kdy tím dojal i samotného Mifuna. Navíc mě v tomto filmu dostala opravdu nádherná a člověkem ještě takřka nepoznamenaná panenská příroda Palauských ostrovů nacházející se v tichomoří někde mezi Filipínami a Papuou Novou Guineou. Snímek bez nějakých vyšších uměleckých ambic, ale i tak to u mě za 4* stačí.. (26.10.2006)

Skvostný duel dvou velkých individualit.. Trvalo jim dlouho, než osamocení nepřátelé na odlehlém ostově pochopili, že musí táhnout za jeden provaz, ovšem nic netrvá věčně, ani toto "nouzové přátelství" dlouho žel nevydrží...! Naprosto skvostná ukázka bravurního herectví a vypravěčství, tehdy ještě filmy stály za to. (14.03.2011)

Jasně, válka je svinstvo, ale tenhle herecký koncert Lee Marvina a Toshirô Mifunea je pro mně až přespříliš naturalistický/realistický a (omlouvám se za to slovo) utahaný. Koncept je ale vpravdě skvělý, stejně jako závěr snímku. Z příručky americké armády:"Pokud sám zajmete zajatce, radši se ho rychle zbavte, neboť je velmi obtížné na něj dohlížet bez pomoci". (16.05.2011)