Peklo v Pacifiku

Planeta opic. Ne, ostrov a na něm dva lidé - dospělí, civilizovaní, normální ... jen patří k znepřáteleným armádám. Nevraživost nakonec uondá čas a přání dostat se z ostrova podnítí spolupráci. A teprve pak přijde skutečné peklo. Protože co jiného než peklo je to, že po dlouhých a úporných snahách se člověk vnitřně octne zase tam, kde byl, i když se okolí změní? Přesně jak u Nietzscheho - věčné opakování téhož. ___ Americká verze filmu "Pouze stateční" pro dva lidi. Oba filmy se krásně doplňují navzájem. (16.05.2011)

Robinsonovsko - trosečníkovské téma tentokrát z prostředí 2. světové války, kdy se na pustém ostrově setkávají příslušníci nepřátelských států. Američan a Japonec. Toshiro Mifune se nezapře, jak jeho charakteristické "vyběhnutí" - tak typické v předchozích samurajských filmech, tak jeho charisma celkově. O to trochu přichází společně s vousy. S celkovým ztvárněním jsem velmi spokojen, jen ten konec .. ten konec ... (28.09.2009)

Přehlédl jsem, že film je označený jako válečný a skoro se mi chce říct, že zařazení do tohoto žánru zbytečně vyzrazuje pointu a pozadí příběhu, které zůstává jinak neznalému divákovi po velkou část děje neznámé. Strhující souboj dvou mužů v exotickém prostředí přechází z živočíšné nenávisti soupeře odlišného druhu až do nevyhnutné potřeby tahat společně za jeden provaz v mezní situaci, která vrcholí soubojem se společným cílem: přežít. Skoro pokaždé jsem fascinován těmito filmy, které s minimálním počtem herců v jedném prostředí dokážou vytěžit úplné maximum, v tomto případě ještě ke všemu i s minimem dialogů – i ty zůstávají nesouvislé a povětšinou v autentickém střídání angličtiny a japonštiny i nepodstatné. Už jen některé záběry a využití střihu krásně vytvářejí velké napětí a Lee Marvin je tady se svým herectvím i charismatem naprosto odzbrojující. Zejména první hodinu jsem si vychutnával excelentně sehrané a nasnímané dění plné napětí, které pak v části s plavbou trochu povolilo, nicméně i ta místy zádumčivá plavba s nostalgickou písní a poté překlopení s dalším zvratem do lehce mysteriózní linky měly leccos do sebe... PS: Jak tady zjišťuji, že existují dvě verze závěru, měl jsem štěstí vidět tu, kde film nekončí jedním nečekaným šokujícím zvratem, ale zůstává v závěru částečně otevřený a jsem i za to rád. 90% (18.02.2021)

Oba uživatelé přede mnou už zde napsali takřka vše podstatné. Co bych ještě dodal? Opravdu ve filmu bylo hodně málo dialogů, téměř žádné jen místy takové usilovné řvaní na pokraji všech sil, napínavé akční scény o přežití, nejdříve mezi sebou na pustém ostrově, potom na voru v rozbouřeném moři, a nakonec i otevřené přátelství a pochopení toho druhého. Režiséru Boormanovi se zde opravdu perfektně povedlo působivě zobrazit sebeobětování a bezvýhradnou poslušnost vůči nadřízenému...To všechno zde opravdu nechybělo vynalézavost válečných trosečníků alá Robinson meze nekladla. Jen ten konec ten mě trochu zaskočil, ten byl opravdu hodně nečekaný, netradiční a ojedinělý. Rozhodně ale nečekejte žádný happy end. Perfektní film z charakteristickým hercem a zpěvákem Lee Marvinem (šlágr- Wand 'rin' Star) jehož hlas byl fenomenální. Sám si ve filmu i zazpíval (tuším že to bylo právě natom moři) kdy tím dojal i samotného Mifuna. Navíc mě v tomto filmu dostala opravdu nádherná a člověkem ještě takřka nepoznamenaná panenská příroda Palauských ostrovů nacházející se v tichomoří někde mezi Filipínami a Papuou Novou Guineou. Snímek bez nějakých vyšších uměleckých ambic, ale i tak to u mě za 4* stačí.. (26.10.2006)

Dlouho jsem byl odhodlaný dát tomuto výbornému snímku plné hodnocení. Za posledních pár minut však jednu hvězdičku ubírám..alternativní konec by byl možná lepší a ideálněji by zapadal do celku. I přesto se však jedná o nadprůměrně dobrou podívanou odehrávající se na pozadí války. Jeden ostrov, dva lidé, každý na opačné straně fronty. Proměna vztahu mezi oběma muži je výborná a je velmi chutným kořením tohoto filmu, v němž excelují dva legendární herci. Úsměvné scény střídají dramatické chvíle a neobjeví se tu ani jedna nudná či hluchá pasáž. Škoda toho závěru... (16.05.2011)