E.T. - Mimozemšťan

-„Come“ -„Stay“: Emocionální jádro filmu ve dvou slovech. Také díky tomu, že neříká (a nevysvětluje) více než je třeba, zůstává E.T. společně s některými Truffautovými filmy jedním z nejspolehlivějších způsobů, jak znovu v kostce prožít vlastní dětství. Spielbergův nejosobnější film (předměstí, rozvod, osamělost, úniky do světa, kterému dospělí nerozumí), fungující paralelně jako intimní rodinné drama i dechberoucí sci-fi (kdy jedna žánrová rovina podporuje tu druhou), převrací situaci známou z mnoha studenoválečných filmů stejného žánru (k nimž E.T. vizuálně odkazuje).___ Návštěvník z kosmu nepředstavuje nebezpečí, které by ohrožovalo tradiční americkou rodinu, ale naopak – v duchu optimismu reaganovské Ameriky – pomáhá neúplnou rodinu vybalancovat, když zaplňuje místo uvolněné otcem. Absence otcovské figury je v první polovině filmu chytře zdůrazněna tím, že žádnému dospělému muži nevidíme do tváře (vystřižené byla scéna s Harrisonem Fordem jako ředitelem školy, otočeným rovněž po celou dobu zády ke kameře). Přesto si díky nepřehlédnutelnému svazku klíčů jednoho muže, vyznačujícího se nakonec větší chápavostí než ostatní dospělí ve filmu, zapamatujeme (a zřejmě nás posléze nepřekvapí, že se jmenuje Keys).___ Keys prochází ve vztahu k Elliotovi stejnou proměnou jako E.T. – z hrozby se mění v poměrně vlídnou bytost. Stačí však, aby jej chlapec lépe poznal a překonal svůj strach z neznámého, vyplývající právě z nedostatečné informovanosti. Vzhledem k tomu, že Elliotova perspektiva filmu od začátku dominuje (a nedochází tudíž k žádnému povyšování se nad svět viděný dětskýma očima), ke stejnému vnímání Keysovi role ve vyprávění je veden i divák. Nejde o jediné nadčasové (a zřejmě stále relevantnější) sdělení filmu vyzývajícího k toleranci a hájícího právo každé bytosti na vlastní domov.___ E.T. tak v zásadě, jako podstatná část Spielbergových snímků, nemá klasického antagonistu. Vypráví zejména o střetu dvou světů (dětství a dospělosti, resp. víry a racionality), které se navzájem nechápou, ale zcela nekompatibilní nejsou. Velmi sugestivní „kolonizace“ Elliotova domova vědci v bílých skafandrech, je nevyhnutelnou vývojovou fázi na cestě od dětství do dospělosti. Domov, symbolizující dosud bezstarostné dětství, se musí proměnit stejně jako Elliot. Společně s hlavním hrdinou a za výrazné podpory Williamsova povznášejícího hudebního motivu, který pro mne bude navždy hudbou dětství, díky tomu znovu zažíváme dětské okouzlení neznámým, vlastní citové zrání i dojemné loučení s tím, co bylo mimo chápání dospělých. ___E.T. je pro mne důkazem, že ty nejlepší dětské filmy plně doceníte teprve jako dospělí. Teprve tehdy si zřejmě uvědomíte, že závěrečné slzy dojetí v dětství nebyly a ani nyní nejsou jen projevem vašeho potlačení nedůvěry a podlehnutí intenzivnímu hraní na city, ale i režisérova upřímného porozumění dětství a jeho vypravěčského mistrovství s přesně načasovanými gagy, body obratu, změnami tempa a pečlivým vedením pozornosti. Za pár let se o tom rád přesvědčím znovu. 90% Zajímavé komentáře: Lima, Melies, anderson (10.02.2018) (méně) (více)

Steven Spielberg patří mezi nejvýznamnější režiséry Hollywoodu, přičemž mezi jeho nejslavnější filmy patří právě E. T.- Mimozemšťan. Ten je do velké míry pro Spielberga velmi osobním- Když se totiž v roce 1960 Spielbergovy rodiče rozvedli, Spielberg si vytvořil imaginárního kamaráda v podobě mimozemšťana, který pro něj byl ztělesním bratra, kamaráda a otce v jednom. Když poté Spielberg natáčel Dobyvatelé ztracené archy, odloučení od jeho rodiny a přátel ho vzpomínkami vrátilo do dětství a připomnělo mu jeho tehdejšího imaginárního kamaráda. V té době se tak Spielberg spojil se scenáristkou Melissou Mathison (tehdejší ženou Harrisona Forda, který si ve filmu zahrál ředitele, ale jeho scéna skončila na podlaze střižny) a společně tak vytvořili snímek E. T.- Mimozemšťan. E.T.- Mimozemšťan výtečně funguje jako komorní drama i velkolepý film. Spielberg u E. T. dokazuje, že je neskutečně kreativním tvůrcem, který výtečně dokáže natočit snímek, který je vyprávěn z perspektivy malého chlapce. E. T. je pro Spielberga osobním příběhem, kde hlavní hrdina Elliot stejně jako kdysi on vyrůstá na předměstí, potýká se s rozvodem rodičů a trpí osamělostí. Háček je pouze v tom, že na rozdíl od Spielberga není Elliotův mimozemský kamarád imaginární. Příběh E. T. je neuvěřitelně lidský a citlivý, přičemž je skutečně netypickým příběhem o návštěvníkovi z vesmíru. Z vesmíru totiž nedorazí žádná mimozemská hrozba a hlavním ´´ zlem´´ tu jsou vědci, přičemž i to je naprosto bravurně podané z pohledu mladého zmateného chlapce a po chvilce sám chlapec zjistí, že nic není tak úplně jednoznačné a že ani agenti nejsou tak špatní jak působí. Prim tu hraje rozvíjení vztahu mladého chlapce a jeho nečekaného kamaráda, přičemž se později stanou doslova mentálně propojeni. E. T. je pro mladého Elliotta skutečně jakousi náhradou za otce. Film E. T. není tolik filmem o konfliktu mezi dobrem a zlem, je to spíše film o konfliktu mezi světem dětství a světem dospělosti. A právě Spielberg, jehož filmy jsou vždy tak trochu jiné a zároveň je přitom pořád spojuje ona tvůrčí hravost, dokázal i tehdy ve věku 36 let naprosto bravurně prodat film z pohledu dětského hrdiny tak bravurně, že se stal v této oblasti nepřekonatelný a mnoho tvůrců, kteří se snaží natočit film z pohledu dětského protagonisty by měli čerpat právě ze Spielbergovy schopnosti se i v dospělosti vcítit do dětských hrdinů. I přesto, že se z počátku Elliot E. T. pochopitelně bojí, vznikne skutečně silné přátelství, které dokazuje, že obal nikdy není vypovídající. Mladý Henry Thomas byl v roli Elliota naprosto fenomenální a to i přesto, že je tato úloha o mnohem obtížnější než by se mohlo zdát. E. T. je totiž skutečně filmem o překonání strachu a vyspění a všechny tyto aspekty jsou na tomto snímku důležité. Sám Spielberg se rozhodl, že se film bude netradičně točit chronologicky a to právě proto, aby emoce dětských herců byli na konci co nejvíc uvěřitelné. O to působivěji poté skutečně působí veškeré ty emotivní momenty a především to dechberoucí finále. O to autentičtěji to celé působí i díky tvůrčímu rozhodnutí, kdy kameraman Allen Daviau úmyslně mnoho scén točil z výšky dítěte, aby měl divák skutečně pocit, že události snímku zažívá z pohledu dětského hrdiny. A krom Henryho Thomase byli výtečnými dětskými herci i Robert MacNaughton jako Elliottův starší bratr Michael a Drew Berrymore jako Elliottova mladší sestra Gertie, kteří si stejně jako Elliott k návštěvníkovi z vesmíru utvoří speciální vztah. Tahle trojice dohromady tvoří výtečné představení toho, že jsou někdy i dětské herecké výkony přesvědčivě vtipné dohnat diváka k slzám. To ostatně dokáže i silný výkon herečky Dee Wallace v roli Elliottovy matky. E. T. vlastně výtečně funguje jako pohádka, zároveň to ale neznamená, že by vůbec nebyl pro starší diváky. Právě i díky tomu, že jde do velké míry o film o dospívání, který se může opřít o naprosto dokonalé vypravěčské vedení. Přitom všem výtečně fungují i odlehčené momenty, Spielberg výborně umí budovat tempo a může se přitom spolehnout na schopného kameramana Allena Daviaua. A do toho hraje ten fenomenální soundtrack Johna Williamse s tím památným hlavním motivem. A je ve finále jedno, jestli zrovna federální agenti v té památné scéně s koly míří na děti brokovnicemi nebo vysílačkami. Výtečnost té scény to totiž vůbec neovlivňuje. Je veskrze potěšující, že se nikdy nerealizoval zvažovaný E.T. 2, protože ten by zcela bezpochyby zničil kouzlo téhle nadčasové klasiky, která naprosto výtečně funguje i po několika zhlédnutích a mnoha letech od premiéry. Sám Spielberg to věděl a plány na pokračování, kde by se objevili zlí mimozemšťané nakonec zavrhl. Díky bohu za to. Pro mě osobně je E. T.- Mimozemšťan jeden z TOP 3 filmů Stevena Spielberga (společně se Schindlerovým seznamem a Jurským parkem) a jeden z nejzásadnějších filmů v historii kinematografie. E.T. GO HOME! (25.06.2017) (méně) (více)