Dobyvatelé ztracené archy

Série vtipná i vzrušující, citující ty z třicátých let a ještě přidávající špetku parodie. Zrodila se z fantazie pánů Spielberg a Lucas. Indiana Jones nestárne, drží se klasického schématu, je řemeslně precizní a místy dokonce sofistikovanější než bychom mohli čekat. A zanechal za sebou nesmazatelnou stopu. Chybu Tom Selleck udělal, když se upsal seriálu Magnum a odmítl tím roli Indyho. S bičem se nakonec naučil Harrison Ford a z Dobyvatelů byl kasovní trhák roku. Oslavuje příběhy, které několik generací hltalo v rodokapsech a comicsech. A Spielberg s Lucasem přiznaně vykrádají řadu svých celuloidových lásek, respektive jim skládají nemalé pocty. Film mimochodem pojímá i několik narážek na Lucasovy Hvězdné války. Dobyvatelé obsahují hned několik ikonických momentů: vyhýbání se jedovatým šipkám nebo masivní kamenné kouli. Lucas chtěl vyprávět mytický příběh, Spielberg dodává hravý obsah a hlavně poctivé vypravěčství. PS: Mimochodem kartotéku se storyboardy měl na starosti tehdy mladičký Michael Bay. (09.07.2016)

Většina ceněných filmů má jednu nezapomenutelnou scénu, která se zapíše do historie a i po letech se vám vybaví. Ne tak Indiana Jones. Hned v úvodu je pronásledován obřím balvanem, že by byla kultovní scéna vyčerpána? Ale kdepak, nedlouho na to se postaví v Káhiře šermíři, usne zatímco je líbán Marion, bojuje u letadla s dvoumetrovým chapíkem, je tažen za náklaďákem... Nebo i jenom ten závěrečný pohled na prázdné skladiště. Indiana je prostě tak kultovní, až je to děsivý, pod tímhle kultem se ale skrývají dvě hodiny špičkové zábavy. Nemůžu se dočkat, co si pro nás trojka Lucas, Spielberg & Ford vymyslí napočtvrté. (19.11.2006)

Celá trilogie s Indianou Jonesem je ta nejcennější filmografická událost mého dětství. Ovšem Dobyvatele ztracené archy mám asi nejraději. Spilebergo s Lucasem tehdy dokázali vymyslet naprosto dokonalý koncept dobrodruha ve velmi ikonickém provedení, kterého zkrátka každý zná. Jehož styl každý zná, jehož věcičky každý zná. Což je samozřejmě kapitola sama pro sebe - Harrison Ford, kterého světu dali Star Wars, respektive samotný Lucas. Jeho charisma a neuvěřitelný šarm ho ihned vyzdvihlo na výsluní a stal se okamžitě jedním z mých nejoblíbenějších herců. Samotný film doslova srší nápady, z nichž vzniklo mnoho legendárních a nezapomenutelných scén, které si rád při každé příležitosti zopakuji. A co by to bylo za kultovní film nebýt ikonického soundtracku Johna Williamse...100% (08.03.2014)

Je zvláštní, že si ze školy nepamatuji žádný vzorce, žádný slohový práce ani historická data, ale naprosto přesně si pamatuji jak sem HO poznal. Stál jsem s babičkou ve frontě do kina na lístky. Ve frontě, která budila zdání, že nemá ani konec, ani začátek. Za komunistů byla totiž "fronta" vlastně takový módní trend doby a tak se lidé přesouvali z fronty na banány, do fronty na americký filmy. Když jsme se s babičkou blížili k pokladně najednou začali vycházet davy lidí z kina. Na ty výrazy v jejich tvářích nikdy nezapomenu, vypadalo to, jako kdyby se všichni vrátili z jiného světa. Můj pohled do tváří lidí, co právě opuštěli kino, přerušil až hlas pokladní v důchodovém věku "nejbližší volný termín je až za týden". Babička tedy koupila lístky a já jsem se těšil, že uvidím americký biják, nic víc, nic míň. Nadešel den D a já si při sestupu do kinosálu všimnul, jak je u šatny připravených mnoho židlí, nechápal jsem , ale neřešil jsem. Pohled do kinosálu mě pak ohromil, první řada se díky přistaveným židlím stala řadou pátou a přes lidi sedící na zemi jsme se s babičkou na naše místa prodírali asi pět minut. Ruch v sále, který byl mnohonásobně vyšší než bylo tenkrát běžné ustal na sekundu přesně, co v kině zhasli světla a pak TO přišlo !!!!!!! Za zvuků geniální hudby Johna Williamse se vynořil ze stínu slunečního svitu INDY, má dětská pusinka se otevřela dokořán, očíčka jen zamrkala a dech se zastavil, v ten okamžik dobrodružství dostalo jméno - INDIANA JONES. Jak jsem tak sledoval cestování ze země do země, zachraňování krásné dívky, objevování všeho nového či tajemného a to vše s humorem a ironickým nadhledem hlavního hrdiny, který v kritické chvíli na otázku "Indy, máš nějaký plán?" odpoví s úsměvem těžkýho frajera "Ne, vše řeším za pochodu:", začínalo mě být jasné, že mým idolem nikdy nebude chlap se svaly až do nebe, ani vítěz formule 1, ani intelektuál co všechno ví a všechno zná. Mým idolem se totiž právě stal chlapík s bičem v ruce, kloboukem na hlavě, dobrodružstvím v krvi a vtipnou hláškou na rtech, mým idolem se stal INDIANA JONES. Film skončil a při východu z kina jsem si všiml jak jeden klučina ve frontě na lístky kouká do mé tváře, zřejmě tam vyčetl, že se právě vracím z jiného světa. (25.05.2008)

Polovina 80. let minulého století, doba postupného tání socialistického systému, naprosto vyprodané českokrumlovské kino, očekávání, jež nelze vyvolat žádnou marketingovou kampaní, vůně když už ne zakázaného, tak polooficiálního, slovy stěží popsatelná atmosféra, kterou již dnes nelze zažít, zprostředkovaný zážitek ze zcela jiného civilizačního prostředí... Dnes již s odstupem času tahle má osobní gloriola Dobyvatelů ztracené archy trochu vyprchala, ale přesto si vždy vzpomenu. Nebylo to sice ani zdaleka mé první oficiální setkání s americkou kinematografií, přesto se s prožitky filmů viděných na černobílém československém televizoru Tesla vjem ze Spielbergova velkofilmu v elektrizujícím a k prasknutí nabitém sálu místního kina nedá srovnat... (22.10.2010)