Zachraňte vojína Ryana

P.O.Z.E.N.....Napadá vás jinej film, kterej by se hodil pro kino líp? S.Spielberg vzdává poctu válečným veteránům s pomocí všech dostupných hereckých a technických prostředků. Ve finále je jedno, jestli má smysl pro jeden život obětovat několik jiných, protože stejně vítězí válečná vřava, patriotismus a dojetí. Válečnou hrůzu (dosud) nezfilmoval nikdo lépe a tak si aspoň trošku dokážu představit, jaký to (tam) asi tenkrát bylo. (06.01.2006)

Co si budeme povídat, nebýt příslovečné scény z pláže Omaha (a jakš takš i finální bitvy), neposuzoval bych to tak dobře. Děj je náborová glorifikace armády, kdy nevidíme negativní stránky armádního života (tedy kromě smrti samozřejmě) ani jakkoli záporné či rozporuplné charaktery. Generálové a vysloužilci mluví, vlajky vlají, hudba burácí. Naštěstí Spielberg je přece jen mnohem vyzrálejší filmař, než nějaký Woo nebo Bay, takže i při patetickém hřímání o návratu ztraceného syna jeho matince je to celkem snesitelné. (23.12.2006)

"On se nenarodil. Splácali ho na velitelství z pozůstatků mrtvejch vojclů." Možná je to trošku přehnaný, nicméně kapitán Miller se tak chová a jeho odhodlání splnit rozkaz jistě naválo do řad US Army další zájemce o adrenalin a ustřelenou končetinu. Já tedy války nemám rád a dle mého názoru by je měl rozhodovat souboj týmů složených z politiků, generálů a majitelů zbrojovek. Lid by se alespoň pobavil a žádná škoda by nemohla vzniknout. Přesto mne tento vstup USA do války zaujal, donutil mě uhýbat před střelbou, plazit se v blátě, občas mrsknout směrem k obrazovce nějaký ten granát a fandit, aby poslední z rodu Ryanů byl nalezen v reprodukčně schopným stavu. (13.12.2016)

Film roku!! Paradoxně s (ve stejném, velice silném, roce uvedenou) Tenkou červenou linií nejlepší válečný projekt posledních dvaceti let.. a i v letech 2005, 2009 a pak i 2015 při dalším zhlédnutí vše funguje jako kolečka v dobře seřízeném strojku. Co bylo obtížnější? Přežít vražednou invazi na pláži Omaha nebo proniknout do týlu nepřítele a zachránit jistého vojína Ryana, nejmladšího ze čtyř bratrů? Tenhle plíživý hollywoodský patriotismus spojený s dokonalou filmařinou fungují mistrovsky. Nosná zvuková stopa, velmi emotivní hudba, nepřikrášlená podoba války, obnažené vnitřnosti, intimní dialogy, kompaktní herecké obsazení, kouzelník Kamiński a suverén Spielberg. A jeho neutuchající zájem o hlavní i vedlejší postavy. Mrazení v zádech jak vyšité!! (07.12.2005)

Úvodní scéna je působivá, o to pokoj. Pohled na rudou barvu moře je strašlivý a těch mrtvých ryb mi bylo naprosto upřímně líto. Pak se to vleče jak slimák po mrtvici, občas nám to oživí nějaká scéna tu k probuzení emocí (nepravý Ryan), tu k probuzení diváka (dobývání kopce s kulometem uprostřed pole), tu k zamyšlení právě probuzeného diváka (otázka zastřelit či nezastřelit zajatce), až se dopotácíme k mostu, kde tedy konečně SPOILER dosud žijící členové záchranné mise popatří na toho onoho jedinečného zachraňovaného chlapce. Libým pohledem na onoho šťastlivce jim není popřáno kochat se dlouho, protože válka. Ono se na druhou stranu až tak není čím kochat, ale vyslovila bych smělou domněnku, že to všem přítomným bylo beztak naprosto šumák. Otázkou je, zda je větší oběť obětovat jediné dítě, nebo dvě z šesti, tři z pěti, sedm z osmi ... a zda za záchranu jednoho člověka pro štěstí jedné matky, nebo aspoň relativní štěstí, stojí za to obětovat štěstí nekonkrétního množství jiných matek, babiček, otců, praotců, sourozenců (protože případná smrt posledního Ryana přinejmenším žádného člověka v kategorii sourozenec nerozpláče) a potomků jiných lidí. Zatímco závěrečná scéna u kříže na vojenském hřbitově z Vlasů mě spolehlivě rozbrečí, i když jsem to viděla již mnohokrát, tady jsem se dlouho držela, ale nakonec jsem to nezvládla a stejně jsem se smála. (30.09.2013)