Perníková věž

Těžko uvěřit, že Milana Šteindlera zaujal zrovna tenhle scénář. Přitom je tak nezajímavý, že už v polovině mi bylo úplně jedno, jak film dopadne. Tím pádem ani "šokující pointa" nemohla sebeméně zapůsobit. Alespoň některé herecké výkony jsou dobré, ale nemají co dělat v jednom filmu. Ani detektivka, ani drama, ani komedie, jenom nuda. (28.12.2003)

Kdysi dávno, na jedné pařbě, došel alkohol, nikomu se nechtělo pro nový, ale nechtěli jsme to rozpouštět, tak jsme začali promítat filmy. Jeden z nich, který tam hrál asi do poloviny, byla právě Perníková věž. Už tenkrát (nějakých šest let zpátky) mě film opravdu zaujal, ale asi v polovině se film vypnul a pustil se jiný. Nejen to, jeden "dobrák" mi prozradil závěr tohoto filmu. Nemusím asi zdůrazňovat, že jsem mu "pěkně" poděkoval. A bohužel se mnou (či lépe řečeno s mou pamětí) to funguje tak, že mnoho věcí, mnohem důležitějších věcí, dokážu zapomenout do druhého dne, ale na tohle jsem i za těch pár let nezapomněl, takže když jsem tento film dokoukal po těch cca šesti letech, tak jsem měl zkažený zážitek. Neumím posoudit, jestli bych šel trochu výš, film to je opravdu zajímavý, ale upřímně podruhé ho vidět nemusím a to i přes ten (na české poměry) originální závěr a nějakou tu snahu o docela fajnovou stylizaci. 60 %. (26.10.2013)

Je to asi obecný fenomén týkající se všech členů divadla Sklep (snad vyjma Davida Vávry) - pomalu se stávají součástí té mainstreamové kultury, toho showbyznysu, který po léta nejenom ve svém divadle, ale i v přidružených projektech soustavně parodovali a poukazovali tím na jeho obsahovou vyprázdněnost, absurditu takové umělecké a profesní existence a pokleslou estetickou a poetickou složku oficiální (nejenom normalizační) kultury. Dovedli svou poetiku trapnosti k dokonalosti, ale nikdo mi nevymluví, že ambice být součástí tohohle showbyznysu nebyla od počátku přítomna v jejich výborných kabaretních parodických číslech, což ovšem není tak důležitý fakt jako to, že většina sklepáckých osobností po roce 1989 zakotvila u zdroje svých tehdejších parodických čísel. Tomáš Hanák paroduje sám sebe (=ztrapňuje se) v kdejakém pokleslém nekonečném seriálu či uprděné estrádě, Jiří Macháček zakotvil v mělkých vodách domácí populární hudby ... a na Milana Šteindlera ,,zbylo" tajtrdlíkování v nováckém zábavním pořadu a po jednom fenomenálním (Vrať se do hrobu) a dalším výborném (Díky za každé nové ráno) se i jeho režijní tvorba řítí směrem k dekadenci mainstreamu - jak si jinak vysvětlit režijní záměr natočit tendenční film pro teenagery o drogách a vyhulených hrdinech. Ne, tohle opravdu nejsou noví ,,generační" Samotáři, nebo čím měl tenhle film vlastně být? Šteindlera asi definitivně pohltila estetika jím preferované televizní reklamy, jejímž natáčením se živí... A abych parafrázoval titul režisérova nejlepšího filmu - Vrať se do Sklepa, Milane! (30.04.2007)

Když je zavražděna Věra, Jakubova (Jan Dolanský) láska od dětství, rozhodne se Jakub zjistit, kdo za vraždou stojí. Podle všeho by to měl být místní bos podsvětí, zvaný Pexeso. Jakub se rozhodne, že Pexesa zabije - a nejlépe na otevíracím večírku jeho nového klubu Zoo. Jakubův kamarád Radek obstará od svého otce policajta zbraň, a pomsta může začít. Nicméně večírek dopadne úplně jinak, než oba čekají a navíc vše nemusí být tak jak to na začátku vypadalo... Už jsem to psal několikrát, kromě Svěráka se všichni čeští režiséři domnívají, že pokud ve filmu nebudou všichni celou dobu sjetí, nebo nebudou řešit šílené milenecké mnohoúhelníky, tak se na to nikdo nebude dívat. Tak proč jsou Svěrákovy filmy nejoblíbenější? Ha? Stejné je to i u Perníkové věže - mohla by to být docela slušná detektivka (až na ten podivnej konec), ale proč nemít všechny sfetovaný, vždyť je to sranda, no ne? To co bylo v Samotářích docela vtipné, tady působ nadmíru trapně a nakonec i zbytečně (i když pro ten "šokující" závěr to asi bylo nutné, co?). Ale abych jen nekritizoval, pár pozitiv bych určitě taky našel, kdybych chtěl. Ale já fakt nechci ... (13.03.2009)

Svého času se na tenhle film chodilo jako na nové Samotáře, jenže on je spíš nový Requiem For A Dream. Pochopitelně bez všech jeho kvalit. Příběh je stejně banální jako předvídatelný, což u Aronofského drogového thrilleru nevadilo, ale Perníkové věži to podráží nohy, protože jinak není kde brát. Herci jsou - mimo sympatického Jana Dolanského a Vladimíra Marka úplně tuctoví, a navíc příšerně dabovaní. Mix zvuku je celý ohavný, což atmosféře rozhodně nepřidává. Scénář se ji navíc ředil neustálými vtípky, z nichž většina jen prošuměla. Šteindler zkoušel co se dalo, takže jsem měl občas pocit, že točí absurdní drama. Krásným příkladem je zpívací scéna, která nemá vůbec žádný důvod, pointu, ani význam. Zaujal mě alespoň depresivní závěr. Před dvaceti lety mně z něj trochu mrazilo. Dnes už ani to ne. (10.02.2022)