Perníková věž

Svého času se na tenhle film chodilo jako na nové Samotáře, jenže on je spíš nový Requiem For A Dream. Pochopitelně bez všech jeho kvalit. Příběh je stejně banální jako předvídatelný, což u Aronofského drogového thrilleru nevadilo, ale Perníkové věži to podráží nohy, protože jinak není kde brát. Herci jsou - mimo sympatického Jana Dolanského a Vladimíra Marka úplně tuctoví, a navíc příšerně dabovaní. Mix zvuku je celý ohavný, což atmosféře rozhodně nepřidává. Scénář se ji navíc ředil neustálými vtípky, z nichž většina jen prošuměla. Šteindler zkoušel co se dalo, takže jsem měl občas pocit, že točí absurdní drama. Krásným příkladem je zpívací scéna, která nemá vůbec žádný důvod, pointu, ani význam. Zaujal mě alespoň depresivní závěr. Před dvaceti lety mně z něj trochu mrazilo. Dnes už ani to ne. (10.02.2022)

Když je zavražděna Věra, Jakubova (Jan Dolanský) láska od dětství, rozhodne se Jakub zjistit, kdo za vraždou stojí. Podle všeho by to měl být místní bos podsvětí, zvaný Pexeso. Jakub se rozhodne, že Pexesa zabije - a nejlépe na otevíracím večírku jeho nového klubu Zoo. Jakubův kamarád Radek obstará od svého otce policajta zbraň, a pomsta může začít. Nicméně večírek dopadne úplně jinak, než oba čekají a navíc vše nemusí být tak jak to na začátku vypadalo... Už jsem to psal několikrát, kromě Svěráka se všichni čeští režiséři domnívají, že pokud ve filmu nebudou všichni celou dobu sjetí, nebo nebudou řešit šílené milenecké mnohoúhelníky, tak se na to nikdo nebude dívat. Tak proč jsou Svěrákovy filmy nejoblíbenější? Ha? Stejné je to i u Perníkové věže - mohla by to být docela slušná detektivka (až na ten podivnej konec), ale proč nemít všechny sfetovaný, vždyť je to sranda, no ne? To co bylo v Samotářích docela vtipné, tady působ nadmíru trapně a nakonec i zbytečně (i když pro ten "šokující" závěr to asi bylo nutné, co?). Ale abych jen nekritizoval, pár pozitiv bych určitě taky našel, kdybych chtěl. Ale já fakt nechci ... (13.03.2009)

Balancování na pomezí černé komedie a psychothrilleru se musí sakra umět. Milan Šteindler je fajn komediant, ale jako režisér mě nikdy nepřesvědčil. Ani v Perníkové věži to nezvládl. Díky Janu Dolanskému funguje občas alespoň ta komediální stránka. Pár scén je skvělých, povětšinou jde o hodně slabý průměr. Dramatická (možná myšleno detektivní) rovina nefunguje vůbec. Je to asi originální film o drogách, nicméně ta originalita šla mimo mě… slabé dvě hvězdy. (13.03.2024)

Prakticky z každého záběru Perníkové věže čiší intenzivní snaha být cool, trendy, in a bůhví, co ještě, zkrátka a dobře, režisér se zoufale snaží strefit do vkusu teenagerského publika. Potíž je v tom, že ten film mám tradiční českou slabinu, tzn. špatný scénář s konstruovanou zápletkou, nevěrohodnými charaktery a prapodivnými motivacemi. Bylo by to za jednu hvězdičku, ale slabší dvě nakonec zachraňuje žánr, který Šteindler určitě neměl v úmyslu. V řadě momentů je to totiž nechtěně komické a dá se to chápat jako parodie vlastního záměru. Celkový dojem: 30 %. (17.08.2013)

Vypadá to, jako kdyby se Šteindler nechal inspirovat filmem Requiem za sen, který je, i když mi se nelíbil, přece jen o třídu výš. Šteindler chtěl do svého filmu napasovat vtipné hlášky, morální poselství, ale nepovedlo se mu. Nefunguje ani Shyamalanovská pointa. Prostě jeden z nejhorších drogových filmů, co jsem viděl. (06.02.2006)