poster

Kairo

  • Japonsko

    回路

    (Japonsko)
  • anglický

    Pulse

  • anglický

    Circuit, The

Mysteriózní / Horor / Thriller

Japonsko, 2001, 118 min

Scénář:

Kijoši Kurosawa
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • gojackill
    *****

    Kairo je v prvním plánu horor, ve kterém pozvolna odkrýváte tajemství podobně jako například v Kruhu, stejně jako ve zmíněném filmu je zde motiv masového média, v Kruhu to byla videokazeta a v Kairu se tajemné vzkazky šíří internetem, tímto médiem se tajemství dostává až do našich domovů. Od Kairo jsem očekával trochu lepší a originálnější duchařinu, ale dostal jsem daleko víc. Zpočátku je jasné, že jde o film temný, který je sice zbavený lekaček, ale i tak dokáže spolehlivě nahnat hrůzu. Asi nejlepší scéna mimo samotný závěr je setkání s jedním z duchů, je to výborně nasvětlený a používá to jeden psychologický trik, který vzbuzuje strach a nejistotu. Vezměte něco známého a uveďte to neobvyklého kontextu. Nechce židli levitovat, jít někoho po žebříku po horizontále či jako ve filmu změňte ženskou chůzi v nepřirozený pohyb, jako kdyby měla zlomené nohy. Známé přejde v neobvyklé, jistota se mění v strach. Většinu filmu jsem si říkal, že se opravdu drží příliš zpátky (absence lekačel, pozvolné tempo) a zaměřuje se jenom na budování atmosféry, závěr mi to však bohatě vynahradil, protože je úžasný a reflektuje hlavní myšlenku filmu. Ano, mluvím o myšlence, poselství, nikoliv o rozuzlení nebo vysvětlení, to totiž nečekejte. Doposud jsem znal podnětné a intelektuální filmy, které se maskují žánrem sci-fi, jako například Solaris, teď mi došlo, že životní sdělení lze dobře ukrýt i za hororem. Kairo podobně jako Suicide Club nebo Vyšetřování nočních můr tematizuje sebevraždu jako vztyčný bod horového příběhu, Japonci se s tím potřebují vypořádat. Vyšetřování nočních můr vytvořilo děsivého démona, který vás potrestá za to, že spácháte sebevraždu tím, že zemřete nepředstavitelně odpornou smrtí, Kairo však chce především dát odpověď, proč sebevraždy pácháme, aby vyústil v ironii. „Je tak jednoduché se oběsit.“ A proč je tedy pácháme? Japonsko jako zhuštěnina lidských duší a přitom si stejně každý připadá osamělý. Vzpomeňme na depresi Donnieho Darka, který říká: „Každý zemře sám.“ Kairo vytváří hodně velký oblouk (vlastně celý film k tomu směřuje), aby nám nakonec sdělil to nepříjemné poselství, že smrt je věčná samota. Jaká zákeřná ironie, utéci před bezútěšností samoty spácháním sebevraždy a propadnout se do věčného osamocení. Za života sám a po smrti sám. Jestli je na nějakém filmovém pásu skutečný kontakt s démonem, smrtkou, či dáblem, je to ve filmu Kairo při závěrečném tělesném setkání – velmi silný výjev a vrchol filmu. Kairo však není jen o smrti a sebevraždě, je to také lovestory mezi mužem, který je outsiderem a ženou, která je až nápadně krásná, takový načrtnutý vztah vede k nevyhnutelnému neúspěchu – končí opuštěním. Závěrečná apokalypsa byla jednou z nejlepších (lepší je Válka světů, ten pocit bezmocnosti při jeho sledování je neopakovatelný). Osamocená loď v nesmírném oceánu v závěru je zopakováním motivu osamění a nádherná tečka i ohlédnutí za divácky náročným filmem. Nečekal jsem to, vůbec ne, strašně moc se mi to líbilo a i když je Suicide Club mnohem působivější a asi i zajímavější, mám z Kairo nakonec lepší dojem. Další divný film, který si mě získal. Svého času TOP TEN.(27.3.2013)

  • reqiuem
    ***

    ..krom již několikrát zmíněný atmosféry, při který je všude tma a ze zdí se vynořujou "bytosti", o kterých mimochodem vůbec nic nevíte a ani to, proč se to všechno děje, je toho málo, co stojí za pozornost..návaznost scén taky občas potrápila mou hlavu..vyzdvihhnout zaslouží opravdu pouze vizuál..(20.9.2009)

  • zelvopyr
    *

    Bohužel někdy kolem osmé minuty, kdy se duchové trapně snažili být hrůzostrašní, lomili ruce a vyskytovali se v rohu, pronesl jsem na jejich adresu legrácku, která přítelkyni tak odbourala, že se chechtala ještě skoro 10 minut. Atmosféra v háji. Ale ani tak by to na mě film neuhrál. Po několika překonaných usínacích krizích a emergentním ošetření sanice vykloubené nudou nastala zhruba v polovině vřelá hádka, zda film vypneme hned, nebo až za chvíli. Jelikož s oblibou hraji ďáblova advokáta, loboval jsem za další sledování kupodivu já. Film ke konci začal aspoň trochu houstnout, k čemuž ovšem ani trochu nepřispěli duchové, naopak, ti vždy vyvolali ambivalentní reakci. Působivá byla předvedená deprese (ovšem těžko říci z čeho tak mohla být). Abych to shrnul, několik desítek hodin trvající film pro ty intelektuály, kteří dovedou najít hlubokou myšlenku i v hovnu, plný západní pseudofilosofie typu "až bude peklo plné hříšníků, budou mrtví chodit po zemi", kteroužto asiat-režisér z kulturních důvodů těžce nepochopil a ke všemu netuší, co má dělat se životem a proč, tak to vysype do filmu. Celé to vyšperkované (tehdy) hype cyberpunkovým přídechem, který evokovalo pištění modemu + rozostřená videa jakoby přes internet, na Windows 3.11.(7.4.2013)

  • Rudovous
    ****

    Kiyoshi Kurosawa a jeho mysteriozni, strasidelna metafyzika, pred branami geniality. Lhal bych kdych tvrdil, ze se me uprostred filmu absolutni nadsenost stale drzela. V te pulce mi film prisel malinko zadrhavajici. Zaver je ovsem nadherny az fascinujici.(6.9.2008)

  • S.Quentin QUALE
    ***

    Houpačka. Místy Kurosawa dokáže parádně topit v hutné freaky atmosféře, bohužel taky ještě víc topit v příšerně natažených dvou hodinách. Díval jsem se na to napětkrát, na jeden zátah to nešlo vydržet bez chrápání. Čekal jsem to lepší, ale zas vzhledem k mé averzi vůči asijským filmům to tak hrozný není. 60%(6.9.2015)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace