Siréna

Velmi atmosferický snímek, v úvodu špinavě poetický, který těží především z autenticity prostředí a poměrně inovativních přístupů k práci se střihem. Snímek nezapře inspiraci ruskou montážní školou. Samotný příběh se nese v duchu poetiky socialistického realismu, takže vše je jasné, přímé a zřetelné. Přesto to snímku na kvalitě neubírá. Horší je, že přepracování románu do filmové podoby si vyžádalo řadu škrtů, tudíž je děj občas chaotický. Není problém se v něm vyznat, jen prostě něco chybí. Siréna je však po filmařské stránce vydařeným snímkem, který převyšuje o několik tříd následující třídní taškařice. (18.08.2010)

Sice celkem obstojný příběh a neurážlivá režie, která dokáže vykouzlit tři čtyři zajímavé scény, ale tím to hasne. Herci jsou křečovití jak žaludek po šlichtě z fazolí a většina dialogů trhá uši ve stylu dynamitu v hornickým dole, takže emoce působí strojově až směšně. A ta melodramatická hudba leze krkem už od první scény. Komunistické umění level Siréna - to nechceš. (26.09.2018)

To je tak zvláštní, jak může být černobílá kamera barevná. Steklému se podařilo natočit velice silné sociální drama s nádechem poetična. Nabízí se srovnání s Kachyňovou Pavlínkou, která prohrává na celé čáře. Oba filmy se mohou na jednu roveň postavit snad jen hudebně, práci E.F. Buriana na tomto snímku považuji za velmi zdařilou. Vášová se snad narodila s bohatýrskou tragikou v očích, když se do nich podívám, mám chuť odhodlat se k velkým činům. A tak není divu, že ji poslouchají havíři na slovo. Bohužel Boháč zdaleka nedosahuje jejích kvalit, čímž poněkud snižuje kvalitu jinak výborného filmu. (26.06.2019)

Ve filmu, kde nebylo krásných žen, jsem nepobyl více než den. Abych takříkajích variovala známou poučku o potřebách krásy nejen ve filmu, ale v životě vůbec. Čili Siréna sice nabízí mezník českého státního filmu, tehdejší festivalový hit a znamenitou práci s dramatem (sociálním i rodinným), ale čeho je moc, toho je příliš. Zatímco Marie Vášová hraje sólo, Boháč karikuje životní twisty od extrému k extrému, Bek miluje (ale aspoň tady si ho vyloženě požnu, protože nemá konkurenci) a pouze se těší na Rudé Kladno; Věra Kalendová se stává fenoménem, který bude český film ještě dlouho mrzet. (30.06.2011)

Konec devatenáctého století na Kladně, ve kterém se film odehrává dával tušit, že spíše než o cokoliv jiného se bude jednat o drsné sociální drama. Drama chudých prostých lidí, žijících ze dne na den, pro něž je práce na šachtách či kolem nich jediným možným zdrojem obživy. Ačkoliv jsem se těšil na zábavu, kterou propagandistické filmy z padesátých let dnes diváku povětšinou jsou, dostalo se mi studené sprchy. I kdybych si odmyslel jakékoliv politické znárodňovací zabarvení a že to tam občas sem tam nějaký dělňas pronáší - šak počkejte ... jednou bude důl náš..., pořád z filmu budou silně vyznívat reálie tehdejší doby. Doby před první světovou válkou, kdy panem uhlobaronem nebo velkotovárníkem nemohl být každý. Více bylo těch, co na tyto podnikatele dřelo někdy opravdu za dost šílených podmínek. Více dětí mělo zajistit rodiče na stáro, ale paradoxně tak každý rodina měla o to více hladových krků. Úmrtnost dětí byla vysoká... Tisíce lidí žilo nuzně a nejen u nás, proto také svět zachvacovala revoluce a socialismus se jevil zvláště té chudé většině jako dost dobrý nápad a forma zřízení...Vždyť už necelých 20 let od doby, kdy se film odehrával byla v Rusku zalořena komunistická strana... Možná, že tady někde v těch dělnických koloniích, manufakturách, dolech atd... po celé Evropě začaly všechny ty průsery co napáchal bolševik nejen u sebe doma, ale i všude tam, kam zavlekl rudý mor... Dávám tedy za tři volné neděle svým zaměstnancům a jdu si pustit Hospodu na mýtince, zejména pasáž o tom, jak se přeci nedá ukrást důl - dyť to jsou šachty tak a tak ...! :-) * * * (17.02.2018)