Soudný den

Takže jistý tulák se vrací do malého městečka nechat se zavřít do vězení na zimu, načež hrdý starosta vyvěšuje bílý prapor jako znamení, že je obec bez zločinu, tudíž, že je místní vězení prázdné. Námět hodný ke skvělé bláznivé komedii, která však bohužel nebyla naplněna, jak by si to zasloužilo. Úsměvný snímek to sice je, ale paradoxně se to drží hranice mezi komedií a vážností. Takže za břicho si v rámci humoru nikdo chytat nebude, zároveň si nebude jíst, jestli je to bráno skutečně vážně. Josef Beyvl, který nahradil původně obsazeného Františka Smolíka kvůli jeho nemoci, podal v roli starosty úctyhodný výkon. Starostova vážnost je markantní, ale paradoxně právě to je brzdou dané směnnosti. A to i přesto, že si s tulákem neví rady, což by měl imponovat právě ke komice. Onen tulák v podání Ladislava Peška charakterově odlehčený je, ale svou inteligencí i tak předčí očekávání. Úsměvné jsou především jeho hlášky. Vznikl tak zajímavý protipól mezi starostou a tulákem. Takže vznikl rapidně odlehčený a naprosto nenáročný snímek, jen tak k nenáročnému odpočinku u filmu. Každopádně obyvatelé města Veselí nad Lužnicí mají být na co hrdí. (01.06.2023)

Po vynikající Siréně přišel Soudný den, neméně významný, spíše úsměvný film. Téma filmu jasné, zajistit si na zimu střechu nad hlavou, a třeba když to půjde nechat se zavřít i do věznice, podobnou dějovou linku jsme mohli vidět, už několikrát v některých jiných filmech předtím ale i potom. Mezi některými našimi občany, to ostatně přetrvává dodnes:-) Film odehrávající se za Rakouska-Uherska se mi líbil, tulák Kalous (Pešek) a soudní rada Štěpán, hrál ho Beyvl ( byla to jeho první velká role, ještě daleko před slavným Obuškem), jednoznačně dvě nejlepší postavy z filmu. Ze scén se mi líbila ta před soudem, s pomalu Švejkovsky vypovídajícím Ladislavem Peškem, který měl na starost, spíš než vypovídat, opravovat kukací hodiny kancelistovi Honzíčkovi! Kdo se mi nelíbil, tak to byla tentokrát, bohužel skřehotající a trapně poletující Marie Rosůlková, které nebylo pomalu rozumět. Jinak špatný film to nebyl, ale z roku 49' šlo pouze jen o slabší průměr. (19.05.2006)

"Copak si myslíte pane rado, že bych byl tak zpozdilý a šel krást jinam, když my se spolu tak dobře známe?!" Tulák svetobežník Pešek sa navracia do domovského mestečka, aby sa nechal zatvoriť do basy a tradične v nej prečkal zimu. Komplikuje tým situáciu lokálnej vrchnosti, ktorá by sa rada hrdila nulovou kriminalitou prezentovanou prázdnym väzením. Popri tom sledujeme prax c.k. súdnictva, malomestské hmýrenie a dokonca aj nejaká romantika sa nájde. Veľmi dobre zahraná (Beyvl, Linkers, Mareš, Rosůlková), ale dejovo trochu vlažnejšia komédia s jemným sociálnym podtónom a satirickým naladením smerom k monarchii. Pred samotným filmom je vtipná paródia na dobový týždenník so zábermi ako "vynálezce koprové omáčky slavnostne přijat na pražské radnici". Malo to svoje momenty, ale inak trochu nuda a navyše som sa strácal v tých advokátskych naťahovačkách. Slabšie tri body. "Císař pán v podvlíkačkách?! No to je vlastizrada!" (06.10.2023)

Na tohle jsem koukal hlavně kvůli Peškovi zajmalo mě, jak zahraje bezdomovce co se potřebuje na zimu dostat do vězení. Ze začátku se tam moc Pešek neobjevoval, ale v druhé polovině to bylo lepší a vznikla z toho celkem i komedie. kdyby měl kouzelný ubrousek a oslíka bez obušku by se obešel, tak by ani nemusel mít takový starosti. (04.10.2009)

Ke koloritu dávno zašlých časů neodmyslitelně patří tuláci. Žánrové obrázky je většinou líčí jako bezstarostné postavičky s holí v ruce, písničkou na rtech a srdcem na dlani a rády jim odpouštějí drobné hříchy při obstarávání skromného živobytí. Mívali vlastně jen jednu vážnou starost: jak si na zimu zajistit střechu nad hlavou. Ti nejmazanější se nechávali zaopatřit státem. S podzimními plískanicemi se jednoduše nechali zatknout a až do jara využívali dobrodiní věznice. Takový je i tulák Kalous, hrdina satirické veselohry režiséra Karla Steklého. Rok co rok se vrací do příjemně vytopené cely a jako stálý zákazník požívá jisté úcty a nemalých privilegií. Při posledním návratu je ale nečekaně překvapen odmítavým postojem soudního rady, který se v rámci oslav klidu a míru pokouší nad zoufalým tulákem vynést osvobozující rozsudek. Námět k nenáročnému vyprávění s výchovnou pointou nalezl Steklý v divadelní hře Karla Krpaty Talár v městečku. Autor se v ní vrací do rakousko - uherského mocnářství na přelomu století a s komediální nadsázkou se vysmívá (podobně jako Jaroslav Hašek) maloměstské morálce. Do hlavní role byl obsazen Ladislav Pešek, který se tehdy pozvolna přehrával do charakterních postav. Vedle několika mladých tváří si zde svůj filmový debut odbyl také brněnský herec Josef Beyvl. Není bez zajímavosti, že ve stejném roce vznikly ještě dva žánrově podobné filmy (Červená ještěrka a slavný Hostinec U kamenného stolu) a všechny čekal stejný osud. Kritika je odsoudila jako buržoazní přežitky a jejich premiéry byly shodně odsunuty až na příští rok. S odstupem šedesáti let je ovšem evidentní, že právě tyto filmy jsou tím nejlepším z dobové produkce. (06.10.2009)