Strakonický dudák
Pohádka
Československo, 1955, 116 min
Režie:
Karel SteklýHudba:
Jan SeidelHrají:
Josef Mixa, Ladislav Pešek, Jana Ebertová, Jaroslav Průcha, Marie Tomášová, Rudolf Deyl st., Jaroslav Vojta, Josef Bek, František Šlégr, Rudolf Hrušínský, Karel Jičínský, Věra Benšová, Vítězslav Vejražka, Jiřina Petrovická, Vlasta Fabianová, Květa Fialová, Růžena Gottliebová, Eva Svobodová, Luděk Pilc, Emil Kadeřávek, Jiří Němeček, Josef Hlinomaz, Oldřich Hoblík, Stanislav Langer, Věra Burešová, Marta Májová, Božena Havlíčková, Věra Petáková, Jaroslav Orlický, Sylva Byšická, Jana Andrsová, O. Březina, Záhorová, Ježková, Prášková, J. Mothejzlík, I. Plecitý, Z. Skaličková, Mátl, Vlastimil Jílek, Oldřich StodolaObsah
-
Český celovečerní barevný film byl natočen podle stejnojmenné dramatická báchorky zakladatele moderního českého divadla Josefa Kajetána Tyla, která patří nejen k nejznámějším a nejoblíbenějším hrám tohoto autora, ale českého divadelního repertoáru vůbec. Autor scénáře se držel přísně Tylovy předlohy, vyprávějící o dudákovi Švandovi, který se pro peníze a slávu vydal do ciziny, ale u kterého nakonec vítězí láska k vlasti. Věčně platnou hodnotou „Strakonického dudáka" je horoucí Tylovo vlastenectví a nesmiřitelný odpor proti kosmopolitismu. A tu se právě autoru filmu podařilo vyzvednout to, co bylo dříve naším divadlem Tylovi soustavné odpíráno - jeho vlasteneckou a revoluční bojovnost. (Filmový přehled)
Český celovečerní barevný film byl natočen podle stejnojmenné dramatická báchorky zakladatele moderního českého divadla Josefa Kajetána Tyla, která patří nejen k nejznámějším a nejoblíbenějším hrám tohoto autora, ale českého divadelního repertoáru vůbec. Autor scénáře se držel přísně Tylovy předlohy, vyprávějící o dudákovi Švandovi, který se pro peníze a slávu vydal do ciziny, ale u kterého nakonec vítězí láska k vlasti. Věčně platnou hodnotou „Strakonického dudáka" je horoucí Tylovo vlastenectví a nesmiřitelný odpor proti kosmopolitismu. A tu se právě autoru filmu podařilo vyzvednout to, co bylo dříve naším divadlem Tylovi soustavné odpíráno - jeho vlasteneckou a revoluční bojovnost. Komentáře uživatelů k filmu (34)
-
Tosim
Film je pouze průměr, ale scéna u šibenice nahání hrůzu! Taky se dostala až do Trháááku! :))) (Ještě že ne do Kapely na lyžích...)(20.6.2003)
-
canakja
Povinná pohádka povinné školní docházky mých povinných mladých let, takže nic pro mě(19.10.2009)
-
ripo
Spory o dílo a jeho výklad zakladatele moderního českého divadla J. K. Tyla, našeho nejlidovějšího divadelního klasika, se vedou už drahnou řádku let — a neustaly ani po roce 1945, kdy se mohl zdát poměr soudobého kulturního života k Tylovi jasný. I po roce 1945 jsme ještě byli svědky nejednoho sporu o pojetí Tyla, zejména jeho nejproslulejší dramatické báchorky — „Strakonického dudáka" (k sporům přivedla zejména inscenace Národního divadla). „Buržoasní kritika," píše K. Stekly ve svém úvodu ke scénáři, „nejen nedocenila Tylovo literární dílo a významnou úlohu, kterou sehrála Tylova dramata v přípravě roku 1848, ona naopak podceňovala a zamlčovala v jeho tvorbě vše zdravé, bojovné i revoluční. Prostotu a ryzost citu, jímž jsou naplněny všechny Tylovy lidové postavy... hanlivě označovala jako „neuměleckou sentimentalitu." Teprve naše doba, zejména zásluhou nadšeného propagátora Tylova díla akademika Zdeňka Nejedlého, který postavil Tyla hned vedle Smetany a Němcové, přinesla možnost „očistit" velké Tylovo dílo od zkomolenin, jimiž ho chtěla pokroutit buržoasní kritika a od nánosů měšťáckých inscenací Tylových her v minulosti". Právě „Strakonický dudák" nejvíce doplácel na snahy našich divadelníků, kteří se snažili Tyla vykládat po svém, „zmodernisovat" jej. Režisér Karel Stekly, který je i autorem scénáře tohoto filmu, si nevybral úkol nijak snadný. Šlo o to, aby film podle nejznámější Tylovy hry se vyhnul všem povrchním, i když svůdným efektům, jaké právě tato hra filmaři nabízí, a aby prostě, lidsky srozumitelně tlumočil její jádro. Zdá se, že tomuto úkolu, totiž vyprávět filmem skutečného, nefalšovaného Tyla, nezůstal Steklý dlužen. Filmový přehled 45/1955(30.4.2003)
-
Zloděj kol
Ve třicátých letech se filmovaly pro mimopražské publikum operety, léta padesátá kladla jiné cíle, a tak došlo na adaptace klasických románů a dramat, jejichž chudáci-autoři byli označeni za předchůdce socialistického realismu. Film Strakonický dudák je opravdu především přenesením divadelní hry do filmového obrazu. Iluzi filmového příběhu se snaží navodit víceméně neúspěšně idylickým českým venkovem a přehnanou barevností s rádobyefekty. Karel Steklý chtěl být úspěšný a aplikoval různé režijní postupy svých kolegů, celkově se mu však nepodařilo vnést do příběhu takovou poetiku, jakou si představoval. Vytvořel tak pouze přepis pro mimopražské publikum a dnes hlavně pro školní mládež. Upřímně řečeno proč číst Tyla, když ho máme pietně zpracovaného slovo od slova? Švanda-Mixa nic moc, takže zaujmou spíše ostatní herci (Hrušínský, Fabianová, Pešek), ovšem nikdo tak výrazně, abyste si jeho výkon vryli do paměti. Přesto poctivě odvedená práce, která nenudí. Ovšem taková televizní adaptace Jiráskovy Lucerny od Františka Filipa ukazuje, kam až by mohly adaptace literárních děl dojít. Škoda.(18.2.2004)
-
Gimp
Tohle jsem nenáviděl. Jako všechny filmy, na které jsme koukali v rámci hudební výchovy (+Vlasy).(7.5.2010)
-
gudaulin
Až otrocky věrné divadelní předloze a to formou i obsahem.. Tylovo dobové vlastenčení se skvěle shodovalo s komunistickým národovectvím 50. let a tak měl snímek prioritu jak ve výběru materiálu (jeden z prvních barevných filmů u nás) tak hereckým obsazením. Hlavní hrdina v podání J Mixy je nevýrazný, ale vedlejší postavy ztvárňují přední herci té doby, zejména Hrušínský je ve své záporné roli Vocilky výborný. Dnešnímu divákovi už nemá tenhle kousek příliš co nabídnout, především pro absenci humoru a nadsázky typických pro úspěšné klasické filmové pohádky. Filmu prostě chybí nadhled a poetika, skutečná pohádková atmosféra. Nyní je to už jen pietně zpracovaná klasika a doklad dobového myšlení. V paměti zůstane snad jen slavná scéna s poletujícími duchy pod šibenicí. Celkový dojem 50 %.(30.12.2007)
-
NinadeL
Když Švanda, tak jedině Dohnal!(26.2.2009)
-
Sašenka165
Hodně špatný film - možná to tak vnímám, protože doslova nenávidím předlohu.(31.12.2007)
-
LiVentura
Klasika .(19.12.2009)
-
CaptainNor
Při vzpomínce na Steklého adaptaci Tylovy hry se každému, přes veškerou vlasteneckou snahu vybaví především hrůzostrašná scéna na šibeničním vrchu. Ještě hrůznější je však aspoň pro mne výkon Josefa Mixy v hlavní roli. Nicméně film má zajímavou atmosféru, skvělý obraz a kolorit, pompézní scény s vílami a o svátcích si vydobyl své místo na obrazovce. Zcela nadčasový je Vocílka, který nakuká Švandovi, že je muzikant světového významu a skrze jeho kumšt si nacpe vlastní kapsy. Podobně jako dnes Karel Peterka (a spol), který něco podobného nakukal Evě a Vaškovi.(18.7.2008)
-
WANDRWALL
Tenhle film mě už mockrát dojal. Nyní jsem vůči němu v postoji chladném, ale má své kouzlo, a já doufám, že mě zase ještě okouzlí! Líbí se mi, že nám přibližuje dobu, kdy kouzla a čáry zásadním způsobem zasahovaly do života člověka. Taky se m,i líbí, že lesy byly plné víl a některé to s muži myslely i dobře.(11.9.2010)
-
Hrabka
Po přečtení Tylovy hry jsem od tohoto filmu čekal víc. Rozhodně doporučuji raději knihu před filmem. Děj je jednotvárný a nikterak zajímavý, přestože by se dalo podle předlohy udělat mistrné dílo. To se ovšem režisérovi Steklému narozdíl od "Švejka" nepodařilo. 40%(30.12.2007)
-
Kryton
Ano taky si pamatuji scénu u šibenice s duchama a vílama a dál? Už jen Peška, který naprosto zastínil hlavní postavu.(30.3.2009)
-
blackrain
Nádherná je ta naše Česká zem a nabízí množství nepřeberné inspirace. Tyl to moc dobře věděl.Švanda dudák se rozhodne jít do světa vydělat peníze, aby se mohl oženit se svou milovanou. Scéna u šibenice mě děsí ještě dnes. Možná, že všechno kazí jedině fakt, že Tylovy nádherné hry patří k povinné školní četbě.(30.12.2008)
-
Marthos
Komunistický režim degradoval mnoho starších českých literátů na vazaly a předchůdce socialismu a Alois Jirásek patří mezi ty čelné příklady. Vedle monumentálně pojaté husitské trilogie Otakara Vávry a několika dalších děl (Temno, Psohlavci) se nového, barevného převedení dočkala i populární báchorka Švanda dudák pod původním názvem Strakonický dudák. Režisér Karel Steklý byl jedním z těch, kteří svými díly jasně definovali veřejný postoj vůči novému politickému zřízení (je tvůrcem agitačního hymnu Anna proletářka). Barvotisková stylizace zabíhá až do poloh kýče, umocněného záběry na krajinu a pateticky ideologickými úpravami původních dialogů. Film má vedle řady hluchých míst i některé výrazné scény, např. potrestání Švandovy matky-lesní víly nebo závěrečná sekvence na hřbitově. Obsazení Josefa Mixy do hlavní role bylo viditelným šlápnutím vedle, jeho výkon je nevěrohodný, chybí mu charisma. Naopak skvělí jsou ostatní, především Hrušínský, Pešek, Fabianová, méně už teatrální Tomášová. V celkovém pohledu má Steklého DUDÁK charakter nezáživné povinné četby. Škoda podobných znechucení tehdejším, současným i budoucím generacím. Doporučuji pro srovnání shlédnout první filmovou verzi z roku 1937.(2.1.2009)
-
gjjm
odpad!Ne že by původní hra byla tak úžasná, ale tohle působí bez ohledu na doslovnost (což je u literárních adaptací rozhodně pozitivní jev) jak prezentace folklórního souboru písní a tanců z Horní dolní, bez ladu a skladu říznutá socialistickým realizmem (tj. kýčovité kulisy bez souvislosti se skutečností a jakási snaha vystihnout ideu) a pohádkovou báchorkovitostí. Dokonce i objektivně dobří herci jako Pešek, Průcha nebo Hrušínský tu byli naprosto příšerní. Nemůžu na tom najít nic dobrého, je mi líto.(12.7.2009)
-
PetrPan2
Tři hvězdičky za tu závěrečnou scénu se zombie divoženkami u šibenice...(2.1.2009)
-
vypravěč
Tylův text není sice v této filmové adaptaci upraven zcela nejvhodněji, stejně tak Švandova hloupost je zde vyzdvižena až nad míru (proměněna přímo v tupost; tudíž se jeho závěrečné prozření nezdá být příliš věrohodným), nicméně skvělá Vlasta Fabianová a výteční Ladislav Pešek a Rudolf Hrušinský (a další mistři v menších rolích – např. Jaroslav Vojta a Josef Bek) společně s působivou stylizací scén (především v té fantaskní rovině příběhu) řečené nedostatky vynahrazují.(10.1.2010)
-
DruidKarel
Podle mě hodně pěkné zpracování na motivy J. K. Tyla. A také hodně podceňované. 4*(23.5.2008)
-
cariada
Opět jedna z těch prvních filmových pohádek, která se zase tak moc často nevysílá. Na můj vkus se toho v pohádce moc neděje a má to skoro dvě hodiny. Hrdina jde do světa, chytne se špatnýho člověka. Jeho dívka ho jde ještě s kamarádem hledat, on je odežene. Pak se vrací domů opět potká špatného rádce Vocílku a zase se od něj nechá balamutit. Jeho dívka ho opět nedokáže přesvědčit ,aby se změnil. Naštěstí je tu Švandova máma , zakletá lesní panna, která jí prosí o pomoc. Za zmínku stojí hlavně konec na šibeničním kopci, ten je slušně děsivý a na svou dobu velmi dobře udělaný. Jinak je to docela o ničem a celé by to mohlo zabrat tak 70 minut. Nejlepší postava je jednoznačně Vocílka v podání Rudolfa Hrušínského ten toho záporáka zahrál dokonale.(20.12.2009)
