Svatby pana Voka

Úvodem bych měl předeslat, že nemám rád historické filmy. Pokud některému udělím 100%, znamená to, že je v mých očích opravdu výjimečný a s největší pravděpodobností, že je to veliká sranda. Přístup českého filmu k historickým osobnostem či událostem je tak zkostnatěle akademický, že jeho sledování obvykle prožiju ponořen do nejzazší hloubky křesla a nejtemnějších vzpomínek na školní léta. Vybavuji si jednu obzvlášť obtížnou dějepisářku, která o čemkoli z českých dějin vyprávěla tak, jako by byla osobně u toho a nesla svůj podíl zásluh. Historické osobnosti líčila buď jako hrdá matka, nekriticky vychvalující svého vzorného mazánka, nebo jako comicsové zlosyny s krhavým zrakem a neodůvodněným úmyslem pošpinit vše krásné, čisté a voňavé. Ani na okamžik nezapochybovala, že se vše odehrálo přesně tak, jak to zachytili kronikáři, nepřemýšlela o tom, že historie byla snad za všech období z těch či oněch důvodů účelově falšována a k nepříčetnosti ji vytáčela má častá otázka "A vy tomu věříte?" Svou reputaci si u mě definitivně pohřbila, když se po jednom zvláště plamenném výkladu odvolávala na jistý film Otakara Vávry, natočený v 50. letech. :o) No a důvod, proč to sem vlastně píšu, je, že ze stejného konce, nesmlouvavě černobílého, bere dějiny i většina filmů. A mě opravdu nikdy nebavilo sledovat, jak se kdysi kdesi komusi dávno mrtvému stalo cosi hodně nudného. Karel Steklý natočil hned několik takových kousků. Kdysi výborný scénárista komedií jako Roztomilý člověk dal v pozdějších letech svůj nepopiratelný talent k dispozici loajálně režimním objednávkám typu Temno, Anna proletářka atd. Svatby pana Voka jsou z jiného soudku. Petr Vok z Rožmberka byl postava nesmírně zajímavá, ale současně z dějinného hlediska nedůležitá. Takže soudruzi neměli důvod dohlížet nad žádoucím způsobem jeho prezentace a scénárista (Jan Procházka byl po filmu Ucho v nemilosti, takže není v titulcích) se mohl utrhnout ze řetězu. Svatby jsou bláznivá komedie á la Pošetilost mocných, s mistrovskými dialogy a tolika originálními nápady, že IMHO patří k absolutní špičce žánru. Bohatá výprava, jaká už se v českém filmu tohoto druhu zřejmě nebude nikdy opakovat, úžasná hudba, caravaggiovský obraz Františka Uldricha... a Miloš Kopecký. Od Barona Prášila neměl příležitost uplatnit ve filmu v plné míře smysl pro ornamentální gesta a slovní ekvilibristiku aristokrata, jenž využívá modré krve k podvratné relativizaci toho, v čem tkví skutečná vznešenost a urozenost ducha. Přiznám se, že právě v této roli ho mám vlastně nejradši a moc mě mrzí, že historiky bývá zmiňována jen s jakousi blahosklonnou shovívavostí. Potěšilo mě, když jsem se v jednom archivním rozhovoru dočetl, že i Kopecký považoval Voka za postavu, kde měl kromě herecké šance příležitost definovat svou vlastní životní filosofii. Nádherný, neprávem podceňovaný film, který za maskou frivolní hříčky skrývá mnohem víc, než je na první pohled zřejmé. 100% (23.08.2006)

Nikdy jsem to nedodíval celé - až dneska - a abych řekl pravdu - tak to nebyla zas až taková životní chyba... Film je to příjemný - nedělení dopoledne při vaření či žehlení může krásně zpříjemnit, ale to už je bohužel dnes asi tak všechno. Každopádně světový v něm ale je Lanďák jako Rudolf II. Jakákoli scéna s ním byla stoprocentní a stálo by za to vystříhat z toho filmu pouze jeho a těch 20 minut by okamžitě dostalo mé plné hodnocení. (27.10.2014)

Na socialistické Československo nezvykle odvážná a jen zdánlivě lehká zábava. Současně však jde o výsměch všemu zkostnatělému, těžkopádnému - je to krásná oslava života se všemi jeho neřestmi, které jej činí snesitelným ... Miloš Kopecký hraje úžasně a Pavel Landovský v roli císaře Rudolfa II. je taktéž skvělý. (16.09.2013)

50 %, zaokrouhluji dolů, protože mě to dost zklamalo. Pár dobrých míst a náběhů tam je, ale celkově to je jakési unavené a nesoudržné, i taková infantilní blbina jako Čtyři sluhové a čtyři mušketýři má lepší spád. Kopecký odvádí svůj vysoký standard, Landovský jako Rudolf je vtipný, naopak Kateřina (Darina Chlebová ve své jediné filmové roli) mi byla dost nesympatická (nějak mi připomínala Švorcovou). Divný film. (04.08.2019)

Svatby pana Voka aneb Co nám ve škole zamlčeli; "plebejská" historická veselohra, jíž dominuje Miloš Kopecký v roli rudolfínského bonvivána Petra Voka z Rožmberku, zdatně sekunduje Pavel Landovský jakožto císař Rudolf II., jenž to nejdůležitější prosr... ehmm... však vy víte co, a u níž nejednomu bigotnímu puritánovi spadne čelist, jakým že to zhýralým obdobím středověk byl. Vcelku poklidných sto minut, neurazilo, avšak ani neobohatilo, čtvrtá nejspíš za to, že je jaro a já mám dobrou náladu. 70% (30.04.2014)