poster

Svatby pana Voka

Komedie / Historický

Československo, 1970, 100 min

Režie:

Karel Steklý

Scénář:

Karel Steklý

Hudba:

Luboš Fišer

Hrají:

Miloš Kopecký, Pavel Landovský, Vladimír Brabec, Otakar Brousek st., Marie Drahokoupilová, Darina Chlebová, Jan Schánilec, Václav Sloup, Alois Müller, Jaroslav Moučka, Stanislava Bartošová, Julie Jenšíková, Helena Lišková, Daniela Pokorná, Eva Lorenzová, Petra Nohová, Jiřina Pechová, Marcela Pešinová, Eva Trejtnarová-Hudečková, Taťána Unkurovová, Jana Posseltová, Hana Vítková, Waldemar Matuška, Otto Šimánek, Eduard Dubský, Josef Hlinomaz, Míla Myslíková, Miloslav Holub, Oldřich Velen, Václav Kotva, Eugen Jegorov, Zdeněk Jánský, Jaroslav Štercl, Jiří Štěpnička, Miloš Nesvadba, Miloš Vavruška, Karel Augusta, Miloslav Homola, Vlastimil Bedrna, Václav Štekl, Lubomír Bryg, Oldřich Hoblík, Josef Bulík, Zdeněk Šavrda, Karel Engel, Karel Fořt, Ladislav Gzela, Ilona Jirotková, Rudolf Chromek, Jindřich Janda, Jana Bittlová, Zdeněk Jarolímek, Jaroslava Schallerová, František Kokejl, Josef Kotapiš, Jan Krafka, Václav Břichnáč, Karel Hanzlík, Karel Kmoch, Vladimír Šebesta, Gabriela Třešňáková, Blažena Kramešová, Jiří Krampol, Bohuslav Kupšovský, Jiří Lír, Lucie Žulová, Jarmila Májová, Willy Kuk-Znamínko, Zdeněk Najman, Antonín Soukup, Vladimír Hrabánek, Josef Kubíček, Aleš Morávek, Jiří Býček, Josef Šebek, Karel Bělohradský, Marta Záhorová, Vladimír Zoubek, Tomáš Zemek, Daniela Kolářová

Střih:

Jan Kohout

Scénografie:

Karel Lier

Masky:

Jiří Šimon
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Webb
    **

    V tomto nudném a nezáživném filmu je jedinou oporou výborný herec Miloš Kopecký, bez kterého bych měl problém to vůbec dokoukat.(17.10.2009)

  • Oskar
    *****

    Úvodem bych měl předeslat, že nemám rád historické filmy. Pokud některému udělím 100%, znamená to, že je v mých očích opravdu výjimečný a s největší pravděpodobností, že je to veliká sranda. Přístup českého filmu k historickým osobnostem či událostem je tak zkostnatěle akademický, že jeho sledování obvykle prožiju ponořen do nejzazší hloubky křesla a nejtemnějších vzpomínek na školní léta. Vybavuji si jednu obzvlášť obtížnou dějepisářku, která o čemkoli z českých dějin vyprávěla tak, jako by byla osobně u toho a nesla svůj podíl zásluh. Historické osobnosti líčila buď jako hrdá matka, nekriticky vychvalující svého vzorného mazánka, nebo jako comicsové zlosyny s krhavým zrakem a neodůvodněným úmyslem pošpinit vše krásné, čisté a voňavé. Ani na okamžik nezapochybovala, že se vše odehrálo přesně tak, jak to zachytili kronikáři, nepřemýšlela o tom, že historie byla snad za všech období z těch či oněch důvodů účelově falšována a k nepříčetnosti ji vytáčela má častá otázka "A vy tomu věříte?" Svou reputaci si u mě definitivně pohřbila, když se po jednom zvláště plamenném výkladu odvolávala na jistý film Otakara Vávry, natočený v 50. letech. :o) No a důvod, proč to sem vlastně píšu, je, že ze stejného konce, nesmlouvavě černobílého, bere dějiny i většina filmů. A mě opravdu nikdy nebavilo sledovat, jak se kdysi kdesi komusi dávno mrtvému stalo cosi hodně nudného. Karel Steklý natočil hned několik takových kousků. Kdysi výborný scénárista komedií jako Roztomilý člověk dal v pozdějších letech svůj nepopiratelný talent k dispozici loajálně režimním objednávkám typu Temno, Anna proletářka atd. Svatby pana Voka jsou z jiného soudku. Petr Vok z Rožmberka byl postava nesmírně zajímavá, ale současně z dějinného hlediska nedůležitá. Takže soudruzi neměli důvod dohlížet nad žádoucím způsobem jeho prezentace a scénárista (Jan Procházka byl po filmu Ucho v nemilosti, takže není v titulcích) se mohl utrhnout ze řetězu. Svatby jsou bláznivá komedie á la Pošetilost mocných, s mistrovskými dialogy a tolika originálními nápady, že IMHO patří k absolutní špičce žánru. Bohatá výprava, jaká už se v českém filmu tohoto druhu zřejmě nebude nikdy opakovat, úžasná hudba, caravaggiovský obraz Františka Uldricha... a Miloš Kopecký. Od Barona Prášila neměl příležitost uplatnit ve filmu v plné míře smysl pro ornamentální gesta a slovní ekvilibristiku aristokrata, jenž využívá modré krve k podvratné relativizaci toho, v čem tkví skutečná vznešenost a urozenost ducha. Přiznám se, že právě v této roli ho mám vlastně nejradši a moc mě mrzí, že historiky bývá zmiňována jen s jakousi blahosklonnou shovívavostí. Potěšilo mě, když jsem se v jednom archivním rozhovoru dočetl, že i Kopecký považoval Voka za postavu, kde měl kromě herecké šance příležitost definovat svou vlastní životní filosofii. Nádherný, neprávem podceňovaný film, který za maskou frivolní hříčky skrývá mnohem víc, než je na první pohled zřejmé. 100%(23.8.2006)

  • Ištván87
    *****

    Miloš Kopecký jako zestárlý proutník a Pavel Landovský jako Rudolf II. Úžasná kombinace. Nechápu nízká hodnocení. Film plný úžasných hlášek, které na vás sypou herci formátu pana Kopeckého, nádherně jízlivého humoru, krásných gagů, do toho nádherná hudba v čele s průvodní písní zpívanou Waldemarem Matuškou. Mimoto taky životní role pro Václava Sloupa. Mimochodem, jednu hlášku za všechny zde musím uvést: "Takové klevety psát o našem nejjasnějším císaři... A plné pravopisných chyb!!! Copak debil se píše s tvrdým Y???" "(19.3.2009)

  • gudaulin
    ***

    Nenáročná komedie s lechtivým námětem, leč vzhledem k době vzniku a panujícím poměrům cudně natočená. Žádná impozantní filmařina, sázka na osvědčené výrobní postupy s využitím známých hereckých tváří. Minimálně Kopecký stojí za vidění, role renesančního požitkáře mu naturelem dokonale sedla. Celkový dojem 50 %.(1.12.2007)

  • raroh
    *

    Velmi nenápadité zpracování historizujícího námětu (ovšem se skutečným Petrem Vokem, členem Jednoty Bratrské, majícím hodně málo společného). Miloš Kopecký a Pavel Landovský jako dvojice zazářili v Já, truchlivý bůh, zde je to spíše malá jiskřička.(3.7.2010)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace