Nebe

Čína je jednoduše kombinací starého dobrého rudého komunismu postaveného na iluzi, nesvobodě, lžích a manipulacích, ale zároveň i toho nejhoršího z kapitalismu, kde zase vládnou peníze, prospěchářství a fixace na materiální statky. A Nebe je dokumentem, kde silný obsah naprosto přebíjí nemastnou neslanou formu. Ten nesoulad je takový, že to ve mně vlastně způsobuje dokonce nechuť film vůbec hodnotit. Každopádně je to ale zase taková ta oči otevírající záležitost, která mě opětovně donutila si o něco více vážit toho, co máme a v jaké zemi žijeme. Vážit si - jmenovitě: života beze strachu, po všech stránkách dobré životní úrovně, čistého zeleného prostředí, osobních svobod, možnostmi vyvíjet aktivní zájem o veřejný život a blaho země a především, relativně zdravě nastaveného mindsetu společnosti, úrovně lidské empatie a zdravé mezilidské interakce bez jakýchkoli výraznějších děsů ze sebe navzájem. Važme si toho, že jsme společností, které nejsou věci a lidé okolo nich jedno. Nic z toho není samozřejmost. (26.10.2022)

Dokument o čínském křesťanském zařízení, kde se starají o postižené děti, ke kterým má komunistické zřízení vztah úplně stejně jako Hitlerovo Německo v roce 1938. Meziřádky shrhutá kariéra zpravovajce ČT v Číně Etzlera, u které člověku dojde, že je jen otázka času, kdy západ vystřízlivý z opojení příležitostí s tou miliardovou zemí úplně stejně jako se zemí otroků Vladimira Vladimiroviče. Smutný, těžký, silný dokument s nadějnou dávkou lidskosti. (30.10.2022)

Většinou vyhledávám dokumenty za účelem rozšíření vlastního obzoru. Tenhle dokumentární film je jiný, nepředává kvanta informací, předává emoce a donutí k zamyšlení. Hltala jsem každý záběr a sledovala s úctou, zděšením a s vděčností za to, kde žiju. V prostředí prázdného sálu kina jsem měla pocit, jako by pan Etzler promlouval jen ke mě a o to to bylo silnější. Věřím, že snad každý má nějaké základní informace o Číně a dokáže si představit systém, který je tam nastavený. Dokument se obecné problematiky Číny dotýká jen letmo, což je za mě škoda, protože bych v tom kině klidně seděla o pár hodin dýl. Středobodem filmu je sirotčinec vedený ženami s velkým srdcem, které pro něj obětovaly celé své životy a tvoří s dětmi jednu velkou rodinu. Upřímně, tolik štěstí, jako bylo na tvářích obyvatel sirotčince jsem už dlouho neviděla. V kontrastu jsou pak ukázány záběry ze státních sirotčinců, kde děti ani slovo štěstí neznají. Nedokážu moc popsat, jak mě na konci zasáhla zpráva, že byl tento chudý a přesto štěstím a láskou oplývající sirotčinec vedený více jak 30 let zestátněn a jeho obyvatelé byli přerozděleni do oněch státních sirotčinců. Nechci si ani domýšlet, co se s nimi stalo. Bylo to silný kafe a jen kapka v moři všech hrůz, které se v téhle zvrácené zemi odehrávají. S informacemi, které Etzler o Číně určitě za ty roky života tam má, by mohl vydat desítky celovečerních dokumentů a rozhodně bych šla na každý z nich. (21.06.2021)

Takhle. Mám trochu špatný pocit, že se mi to až tak nelíbilo. Ale fakt jsem čekal, že to bude víc tepání do Číny jako takové, že Etzler bude hodinu mluvit o tom jak je to tam všechno na hov.o, ale místo toho je to příběh o sirotčinci, který žije (stejně teda jako jiné v číně) z darů a vlastně je jedinou záchranou pro postižené a osiřelé děti. 6/10 (27.08.2023)

Velice silné svědectví o Číně posledních let a ostrůvku naděje, které je utopené v dlouhé stopáži a nevhodné formě. Nechci úplně říct, že je to odfláknuté, ale podobnému příběhu by určitě slušela větší péče a dramaturgické zásahy, pro jeho odvyprávění. Na to, o jak silných tématech se zde mluví, se v některých momentech přistihnete, že koukáte na hodinky, protože s vámi prostě autor divácky nepracuje. (05.11.2021)