Kluk za dvě pětky

Po úspěšném filmu pana Rychmana Láska na druhý pohled , natočil režisér Borek film s podobnou tématikou a do hlavní role obsadil mladičkého Jiřího Langmajera, který díky smutnému osudu nejezdí z učiliště domů a hledá své místo jinde. Přijme nabídku jít na melouch jako zedník na barák, kde se seznámí s půvabnou Danou Vávrovou, pro kterou by z lásky udělal vše. Ale láska, byť platonická, trvá jen po dobu pracích na baráku. Ve chvíli, kdy je hrubá stavba hotová, končí i jejich vztah. A mladý zedník Langmajer, poznává, že abych přežil ve společnosti, musí mít velké lokte nejen v práci, ale i v životě. (16.09.2016)

Nijak přesvědčivý příběh o pubertálních problémech mládeže. Myslím, že většinu diváckého osazenstva kina v době, kdy se film promítal poprvé, zaujala jen mladá Dana Vávrová, kterou předtím znali jako roztomilou Leontýnku z Ať žijí duchové, a tady se najednou tahle Leontýnka svlíkla do naha, což bylo asi pro spoustu kluků v té době ohromné vzrůšo, neboť pokud člověk nebyl přes 15, či lépe přes 18 let, neměl takřka šanci se v nějakém filmu dopátrat alespoň náznaku sexu. (28.08.2002)

Drámou by som to nenazval, skôr komédiou o tínedžeroch, ktorí si hľadajú svoje miesto v živote. Hlášky na úkor príbehu. Sledovať, ako hlavný hrdina si postupne kazí život, nie je bohviečo. Realistickosť je otázna. Celkovo také nemastné-neslané, pokrivkáva aj technická kvalita - hlavne audio je také slabé, že postavám, hlavne tým mladým, rozumieť každé druhé slovo...ako keby si iba mrmlali niečo pre seba. Bonusom je iba 16-ročná Dana Vávrová, ktorá odvážne v jednej scéne ukáže, ako ju príroda stvorila a je na čo pozerať. (15.09.2019)

Kdyby ve filmu nehrál Langoš a ke všemu to je ještě jeho debut a má první filmová láska Leontýnka, asi bych kluka za dvě pětky úplně přehlídnul, ale udělal bych špatně. Neměl jsem problém se vžít do postavy hlavního hrdiny, především situace kdy on chudej, problémovej, bez rodičů balí holku z lepší rodiny. Na to, že film má ročník 83 z něj vanula docela příjemná otevřenost a kritika na všechny strany. Jako melancholika mě samozřejmě potěšily i drobné detaily, kuželkovitý lahváče se kterejma sem taky kdysi na škole začínal jako tady Langoš, klasický nálevny, které už neexistují, takový ty plakátky socikovskýho typu alá Pepíček Laufer, to všechno mě tak nějak zpátky transportovalo do 80let a jako že fajn. Příběh sice není nějak oslnivý, ani originální, ale působí celkem reálně a přirozeně. A ještě k podstatný a zásadní věci celýho filmu, která trvá 3 sekundy a kterou zde rozebírají ve svých komentech kluci, rozchechtal mě koment uživatele Argenson (To, že ukázala bobra, ještě neznamená, že byla krásná.), já tady v této otázce zcela nečekaně půjdu proti všem, protože ja si myslím, že Danuška bobra neukázala,myslím si, že na sobě měla černý kalhotky nebo plavky s bílejma šňurkama, faktem je, že pro nás kluky tahle klíčová a zcela zásadní scéna trvala hrozně krátce a mě zastihla zcela nepřipraveného. I když jak se Danuška slíkala v tom zrcadle tak jsem samozřejmě merčil velký věci, ale zrovna v tom okamžiku kdy se rozběhla do bázenu jsem si bral z tácu koláč. (20.03.2013)

Úvodní scéna zednického učně Langmajera ve vlaku prorocky předjímá legendární Proč. A Leontýnce narostla prsa i obrvení, což je fajn. Stejně jako na rodném Brtníku je i zde dcerkou z lepší rodiny, na jejíž residenci miláček provádí zednické práce. („Eliško, uznej, Eda přece není kluk pro tebe. Jistě, je šikovnej, ale přece jen… jinak zaměřenej.“ ) Příběh tvoří celkem pěkná ve vzduchu visící (byť několika nitkami se zemí spojená) vychovatelská konstrukce s překvapivě solidním (ne)vyústěním, na jehož zdařilosti má podíl i už tehdy umějící Langmajer. Mezi učni se na pár vteřin objeví nepřehlédnutelný můj patron z Návštěvníků (a tváří se naprosto autenticky bernauovsky). Překvapilo „nemakačenko“ jako normalizačně košer slovo, jakož i televizní prezentace nejrychlejšího vlaku Evropy mezi Paříží a Lyonem. Zaujaly plakáty Moskvy a Josefa Laufra v kanceláři vychovatelky. Zpívá Jana Kratochvílová, čte se Svět motorů, hraje živý dr. Janeček i se svým hlavním koněm. Cenné jsou ty dva nebo tři záběry postarších hospodských budov zvenku, zátiší, jaká pamatuji už jen z dětství. Nikoli nezajímavým pokusem o "cosi" jsou vizualizace hrdinových erotických snů. (25.11.2012)