Love's Labour's Lost (TV film)
-
The Complete Dramatic Works of William Shakespeare: Love's Labour's Lost
(Velká Británie)
Komedie / Romantický
Velká Británie, 1985, 120 min
Hrají:
David Warner, Maureen Lipman, Jenny AgutterKomentáře uživatelů k filmu (2)
-
zdepapepa
Těžko sem něco psát, bogu vystihl duši téhle adaptace na jedničku, reálná nadčasovost potvrzena změnou prostředí, geniálně zesměšněná šlechta dalším z řady mnou milovaných šašků Costardem (ačkoliv i Moth občas dostane svých pár minut slávy), komediálnost, která si nezadá s kdejakou dnešní romantickou komedií, škoda ovšem několikerých záseků nad koketujícími slečnami a v druhé půli malého prostoru Holofernovi, Nathanielovi, Costardovi a bláznivý Don se svým Mothem. Navnadilo mě to natolik, že sáhnu po předloze a Costardovo jméno v mé diplomové práci nezůstane opomenuto, ač není typickým umělým bláznem ani tím přírozeným.(2.8.2011)
-
bogu
Love’s Labour’s Lost je hra, která se nečte snadno, obzvlášť pokud sáhnete po originálu: její jazyk je ještě složitějším bludištěm dvojsmyslů, paradoxů, narážek a básnické pompéznosti než je u Shakespeara zvykem a já měl během čtení často pocit, že Shakespearovi, ukájejícímu se svým vlastním důvtipem a jazykovou akrobacií, je tentokrát děj a vývoj postav dočista fučný – vždycky když už to vypadá, že se rozehraje nějaké zajímavé divadlo, on neodolá a vklíní do příběhu tu nesmysluplné šaškování, onde rozvleklé, nikam-nevedoucí koketování, kde může už po osmdesáté osmé zopakovat nějaké to “heart—hart”, “die”, “horns” atd. Jakkoliv je Shakespeare mou literární a dramatickou modlou, k Love’s Labour’s Lost jsem si cestu nenašel… dokud jsem si nepustil tuhle adaptaci. Mé překvapení bylo o to větší, že tahle objevná záležitost vznikla jako součást BBC shakespearovské série, která opravdu památné filmy nabízí jen velmi zřídka. Inu, toto je jeden z nich. Elijah Moshinsky perfektně vystihl ducha předlohy přesazením příběhu na stereotypně klasicistní královský dvůr osmnáctého století, kde ona upjatost a obsese co se jazyka týče nejenom perfektně pasuje, ale dokonale vyniká veškerá komedie, kterou Shakespeare do své absurdně oparfémované rétoriky vložil. Je to neuvěřitelné, ale Shakespearovy stařičké vtípky a slovní hrátky tu zkrátka fungují a jeho humor příznačně bují na mnoha frontách: ten suchý, cynický krásně křupe, ten smyslně rafinovaný má kouzlo, ten absurdní je k popukání, z toho obscénního aby se jeden nečervenal. Tomu říkám úspěch. Mohou za to samozřejmě herci, na které je pod Moshinského vedením radost pohledět: Mike Gwilym si užívá mercutiovsko-benedickovského chytrolína Berowna a Maureen Lipman ovládá ten druh jemného humoru, který v nečekaných chvílích dovede nepěkně pořezat; pro mě je ovšem vítězem David Warner, na jehož Dona Armada zaútočila láska s takovou prudkostí, že složil zbraně a oddal se sladkému bláznění za doprovodu svého věrného sanchopanzovského pobočníka Motha (John Kane, miniaturní prototyp prozaického sluhy-pána). Warner nechal za dveřmi svůj stereotypní tón zlého vědátora a jeho neškodného, pomateného rytíře-poetu soustředěně pšoukajícího na fagot své tři noty doprovodu si nelze nezamilovat. Vizuální stránka Moshinského adaptace je úžasná, obzvlášť na poměry televizní produkce. Moshinský na kameru doslova maluje obrazy, které svými kompozicemi a měkkým narůžovělým světlem evokují plátna od Watteaua – studiové kulisy jsou bohaté, ale vkusné (závěrečná maska (“masque”) při svíčkách je podmanivá), ale vychutnáte si je nejspíš až na podruhé, kdy už budete moci na chvíli spustit z očí tu souhru skvělých herců. Závěr hry (Marcade) je dokonale hořkosladký, jak má být. Hnidopich ve mně se pořád ještě zdráhá připsat pátou hvězdičku, ale ze všech BBC Shakespearů, které jsem zatím viděl má k tomu tenhle nejblíž: objevil mi zvláštní kouzlo hry, kterou bych jinak odsunul do periferie mého čtenářského zorného pole. // LEPŠÍ VERZE: Lepší filmová verze Love’s Labour’s Lost by se hledala těžko. Branaghova nejspíš o něco známější, muzikálová adaptace téhle hry je otřesná a nesnese srovnání.(17.5.2010)
