Recenze (2)
FILMOVÝ SCI-FI MARATON 2023 – země č. 6: ITÁLIE: Po čase mě čekal zase hodně zajímavý zážitek z úplně nenápadného filmu, od jakého jsem si skoro nic nesliboval, jen jsem si ho uložil poté, co jsem na něj narazil, a dnes konečně pustil. Předně musím vyzdvihnout Tomase Miliana, kterého jsem si těmito Vzdálenými světly rád po dlouhé době připomněl. Dříve jsem byl Miliana zvyklý vídat v postavách úplně jiného ražení a pojil si ho zejména s krimi, westerny, příp. komediemi, tady však poprvé mám čest s Milianem v roli obyčejného muže, a že mě tu svým výkonem a přirozeně ztvárněným duševním rozpolcením v krizových okamžicích rodinného života dostal a hlavně v závěru silně uzemnil. Film mě od počátku vtáhl zápletkou setkání kluka s oživlou mrtvou mámou a s úžasně rozjímavou atmosférou plnou tajemnosti i melancholie rozehrál neotřelé drama na pozadí mysteriózních událostí, během níž se na půdě domu vedle hlavního hrdiny střídají různě živé i znovu přítomné mrtvé postavy z jeho rodiny. Chvilkové asociace na Solaris nebo i jiné italské romantické mystery Přízrak lásky skrze obdobný milostný vztah se spojením pozemského a nebeského mezi mužem a ženou určitě nepřekáží, spíše mě rozptýlil v druhé polovině náhlý dočasný důraz na odlišné postavy i dění. Ačkoliv scéna plně odhalující pointu ústřední mysteriózní linky je vizuálně i hudebně zpracována dokonale... a není jediná, Milianovo nervné projíždění nočním městem popod vánoční ozdoby, s prostřihy do nemocnice má také v sobě až mrazivou sílu. A je to skutečně i sci-fi, ač tak z mého popisu se schválným zamlčením pointy úplně nevypadá. :) [85%] ()
režie Aurelio Chiesa ()