Doors
-
Doors, The
-
Doors
Drama / Hudební / Životopisný
USA, 1991, 140 min
Režie:
Oliver StoneHrají:
Val Kilmer, Meg Ryan, Kathleen Quinlan, Kyle MacLachlan, Frank Whaley, Kevin Dillon, Michael Wincott, Michael Madsen, Josh Evans, Costas Mandylor, Dennis Burkley, John Capodice, Mark Moses, Will Jordan, Sean Stone, Robert LuPone, Floyd 'Red Crow' Westerman, Billy Idol, Claire Stansfield, Wes Studi, Josie Bissett, Debi Mazar, Lisa Edelstein, Mimi Rogers, Jennifer Rubin, Oliver Stone, Crispin Glover, Karina Lombard, David Allen Brooks, Rodney A. Grant, Kelly Hu, Richard Rutowski, Jennifer Tilly, Christina Fulton, Titus Welliver, Jack McGee, Eric Burdon, Andrew Lauer, Erik Dellums, Phil Fondacaro, Rion HunterObsah
-
Rok 1965. Začínající básník Jim Morrison založí s hráčem na klávesové nástroje Rayem Manzarkem, bubeníkem Johnem Densmorem a kytaristou Robbym Kriegerem hudební skupinu, kterou nazvou The Doors. Hrají po různých klubech v Los Angeles, až upoutají pozornost producenta Paula Rotchilda.
Rok 1967. Doors mají velký úspěch na koncertu v San Franciscu a dostávají se do populárního televizního pořadu Eda Sullivana, kde Morrison způsobí skandál, když odmítne cenzurovat jeden ze svých textů. Morrison se dostává do newyorského hédonistického prostředí, jemuž vévodí Andy Warhol. Má řadu přechodných známostí, což vede k častým hádkám s jeho dívkou Pamelou.
Rok 1968. Při koncertu v New Havenu je Morrison přistižen s jednou ze svých milenek při sexuálním styku v zákulisí. Policie koncert rozpustí. Morrisonovo nadměrné pití a užívání drog vede k častým konfliktům s ostatními členy skupiny. O rok později vede koncert v Miami k Morrisonovu obvinění z veřejného pohoršování. Skupina se rozpadá.
Rok 1971. Morrison odjíždí do Paříže. Ve věku pouhých 27 let je nalezen v koupelně svého bytu mrtvý. (oficiální text distributora)
Rok 1965. Začínající básník Jim Morrison založí s hráčem na klávesové nástroje Rayem Manzarkem, bubeníkem Johnem Densmorem a kytaristou Robbym Kriegerem hudební skupinu, kterou nazvou The Doors. Hrají po různých klubech v Los Angeles, až upoutají pozornost producenta Paula Rotchilda.Komentáře uživatelů k filmu (409)
-
Kulmon
Film, který zapříčnil opětovný zájem o Doors včetně legendárního Jima Morrisona. Val Kilmer se v Morrisona skutečně převtělil, fenomenální výkon bez zbytečného přehrávání, k čemuž mohla role svádět. Rovněž Meg Ryan si opravdově zahrála a zaujala, narozdíl od té jedné šablonovité pipky, kterou ztvárňuje v 90% všech svých filmů (tím neříkám, že ji nemám rád). Klobouk dolů Olivere!(4.7.2010)
-
B!shop
No od Olivera Stonea jsem cekal vic, i kdyz jsem se bal, protoze jde o muzikal a hudba Doors mi nic nerika. Tenhle film rozhodne neni spatnej, jen me proste nedokazal vtahnout. Hudba je prevazne nadprumerna, s jednou genialni pisnickou Ligh my fire a jednou naprosto otresnou (nevim nazev, ale zpiva o zabiti otce). Co se hercu tyce tak jsou vsichni v pohode, prekvapila Meg Ryan, kterou znam jen z romantickejch komedii. O Valovi se nezminuju z jednoho prostyho duvodu. To nebyl Val Klimer, ale Jim Morrison. Val podava skutecne zivotni oskarovej vykon a navic sam zpiva. Pod 4* nepujdu, protoze cim vic minut jsem mel za sebou, tim se film staval zajimavejsi a konec uz byl paradni. Skoda te slabsi prvni hodinky, ale je fakt, ze se musel ukazat celej Jimuv zivot. Jen nechapu, jakto, ze tam nebyli jeho rodice a sourozenci.(21.7.2006)
-
Flipper
Nemám ťa rád Oliver. Nielen preto, že z vlastnej hlavy vymyslíš prdlajz a preto len robíš filmy o slávnych osobnostiach a žiariš v cudzom lesku. Hlavne preto, že to urobíš najkomerčnejšie ako je len možné. Prehliadajúc dotazy iných na autentickosť (výpoveď klávesistu Menzereka, ktorý sa od filmu dištancuje- viď koment agency) rozryješ základy informácií a ostane nám v ruke len bulvár pre masy. Tie už potom len ľahko híkajú ako Morrison chlastá a fuckuje. Toto mal byť film o kapele, nie o jednotlivcovi, s ktorého si vybral aj tak zväčša to negatívne. Obraz anarchistu si vykresal perfektne (aj keď to trvalo AŽ 2 hodiny a 20 minút), ale pohľad na krehkého básnika a priateľa si netočil. A napriek tomu si žal vavríny viacmenej preto že v deväťdesiatom-prvom, pohľad na doors v takejto "ucelenej forme" nebol. Ešteže veci dal do poriadku dokument When You're Strange (2009), ktorý neohýba fakty na úkor dramatického vyznenia.(22.5.2011)
-
igi B.
Tenhle film mám velmi rád. Tak jako Doors. Ne - Doors miluju! Miluju J.M., "rockového boha a velkého ptáka". Ještěrčí král nasedl do modrého autobusu a pohádky byl konec. Škoda přeškoda. Příliš brzy... Dosti řečí. Srdeční záležitosti netřeba komentovat... - - - P.S. Doors mám kompletní. Když musíš, tak musíš... :-)(4.9.2005)
-
Mr.Apache
Husarský kousek Olivera Stonea: Z téměř zapomenuté kapely, kterou na prahu 90.let poslouchalo už jen pár nostalgických pamětníků, se podařilo „přes noc“ vyrobit světové megastars, a z jejich zpěváka zbožňovanou ikonu mladých po celém světě.(13.4.2005)
-
charlosina
"You are the Doors..." Val Kilmer jako Jim Morrison ze sebe dostává to nejlepší... včetně zpěvu. Přebírá na sebe podobu a charisma "ještěrčího krále", a to tak osobitě a procítěně, že jsem měla pocit, že TAKHLE to fakt bylo... Oliver Stone a Randall Jahnson připravili strhující podívanou na vzestup a pád legendárních The Doors... resp. na niterní pád Jima Morrisona. Podařilo se jim nejen zachytit dobu šedesátých let se vším, co k této éře patřilo, ale hlavně také vnitřní pochody "Boha rocku", jeho vzdor, jeho strach, jeho útěky do jiných sfér, jeho touhu, jeho deziluzi... a jeho konec. Za svůj kratičký život se stal tento bohém nesmrtelným, ačkoliv to zní paradoxně. Stejně jako se nesmrtelným stane tento biografický snímek. Come on baby, light my fire!!(1.9.2007)
-
H34D
Scénář filmu The Doors je tak trochu jako život frontmana kapely - bez pravidel. Film je poskládaný z různých scén, pokud možno těch, které nejlépe charakterizují život, ani ne tak celé kapely, jako právě jen Jima Morrisona. A jaký že je ten jeho život? Průměrný hipík je vedle něj hotový abstinent a puritán, protože za těch 7 let Jimovy "umělecké" kariéry snad nenastane moment, kdy by nebyl pod vlivem drog, či zrovna nesouložil. Oliver Stone nám ideu tohoto bohémského rebelství naservíroval skvěle, ale samozřejmě hvězdou filmu číslo jedna je Val Kilmer, který snad skutečně pod vlivem LSD, či alespoň alkoholu hrál... The Doors je parádní odvaz, vyzařuje z něj pocit svobody, bezstarostnosti, ale v závěru také nevyhnutelné pravdy, do které tamější způsob života jistojistě spěje. Škoda, že právě ke konci film začínal trochu ztrácet grády, ale i tak jsem si ho skvěle užil a to i přes to, že od kapely The Doors jsem toho před zhlédnutím znal jen pramálo. 8/10(6.9.2008)
-
genetique
Jediné, čím na mňa film a tak nakoniec i skupina The Doors zapôsobila, bola ich, pre mňa doteraz neznáma tvorba. Sfilmovanie života tak škandalóznej skupiny malo pre tvorcov veľký plus. Životný postoj členov kapely bol zo začiatku ich vzniku nevinný, mierumilovný, plný lásky a pre diváka nudný. Nedivím sa teda, že túto časť Stone preskočil tak rýchlo, ako sa Isinbajevová dostane cez 5metrov, a šup tam nejaké tie škandály, drogové obscénnosti a podobné výstupy. Nevravím, že to nebolo zaujímavé, a zrejme tak skutočný život tejto kapely a hlavne Jima Morrisona vyzeral. Takisto ma zaujímal aj osud kapely a počas filmu som sa skvele bavil, ale nezaškodilo by zájsť viac do hĺbky, analyzovať správanie a život ostatných členov kapely a nie sa len stále pozerať na zdrogovaného a ožratého Morrisona. Film predsa nesie názov celej kapely, nie len frontmana. No a na záver by tiež nezaškodilo pár riadkov o osude ostatných členov. 70%.(9.10.2008)
-
berg.12
Tohle není film, tohle je trip do filmařského ráje a mám pocit, že Stone a celý štáb museli na něčem pěkně ujet, protože jim začalo být evidentně jedno, jestli točí film, dokument nebo něco jiného a na dobu natáčení si prostě vytvořili svá šedesátá léta. Neznám film, který by to dokázal lépe a nechápu, jak to Stone celé dokázal udržet pohromadě.(28.9.2005)
-
arachneuss
The Doors byli pro mne donedávna španělská vesnice. Vyjma nějakého slavného Jima Morrisona jsem o nich věděl kulový. Pokud se zaměřím na jejich hudbu, tak kromě frontmanových textů se nic zázračného neděje, takže mne vyjma Riders on the Storm a Break on Through ani jeden song výrazněji nezaujal. Největším plusem celého snímku je beze spory kameraman a jeho vizuální hrátky, hotová slast pro oči. Co se týče negativ, tak vůbec netuším jak to bylo s Morrisonem doopravdy, ale pokud to byl stejná fetka jako zde Val Kilmer, tak o to méně mi je sympatický. Nic proti hippies rebelii, ale dělat ze sebe exota mastícího si vlastní ego básničkami a šňupáním koksu, to je opravdu i na mne moc. Vím, že za tohle budu ukamenován, ale The Doors je pro mne jen další biografie ve stylu "cesta ke slávě a smrti".(15.10.2009)
-
Kaka
Zlaté časy, kdy ještě Stone nemyslel kolenem a režíroval filmy nekorektní a ostré jako břitva. Do zlatého fondu jeho tvorby patří neoddiskutovatelně i The Doors, jakožto strhující autobiografické drama o známé rockové skupině. Příběh je klasicky lineární (uskupení, nášlap kariéry, vrchol, rozpad), nicméně je podán s takovou dávkou živelnosti a síly, že divák některé scény jen velmi těžko rozdýchává. Stone je samozřejmě technicky skvělý jako vždy. Především jeho kamerové eskapády a tentokráte i nasvícení jsou brilantní. Nejužasnější zážitek jsou potom koncertní sekvence, které jsou jednoduše strhující. Celý film má takový zvláštní "sjetý" náboj. Funguje to však fantasticky.(24.10.2006)
-
Falko
Ked som videl v roku 1991 prilis casto hravat skupinu The Doors na MTV, netusil som preco, teda nenapadlo mi v tej chvili, ze to bol vlastne soundtrack k novemu filmu Olivera Stonea The Doors. Priznam sa, ze hudbu od Jima Morrisona som nikdy nemal moc rad, ale jeho kontroverzny zivot ma zaujal do takej miery, ze som si tento film chcel pozriet a to nielen kvoli nemu, ale aj kvoli hercom, ktori si tu zahrali. Nasli sa tu chvilky, ktore ma nudili, ale druha polovica filmu bola velmi zaujimava. Val Kilmer zahral Jima velmi kvalitne a bola to len otazka casu, kedy ho drogy uplne znicia. _________ Val Kilmer - (Jim Morrison) +++ Meg Ryan - (Pamela Courson) +++ Kyle MacLachlan - (Ray Manzarek) +++ Frank Whaley - (Robby Krieger) +++ Kevin Dillon - (John Densmore) +++ Michael Wincott - (Paul Rothchild) +++ Michael Madsen - (Tom Baker) +++ Billy Idol - (Cat) +++ Kathleen Quinlan - (Patricia Kennealy) +++ Produkcia: Mario Kassar, Ron Howard, Brian Grazer, Bill Graham +++(26.12.2011)
-
sud
"Doors" je jednou z mých nejoblíbenějších kapel a film o nich nešel snad natočit lépe. Není to jen strohé vyprávění typu "žili byli čtyři kluci a ti spolu hráli...", ale po formální stránce dokonale zobrazuje ducha Doorsácké muziky a Morrisonových textů. Val Kilmer ho nehrál - on se do něho převtělil. Meg Ryanová nikde nehrála lépe a navíc nikde nebyla tak sexy. O tom jak se Oliveru Stoneovi podařilo navodit atmosféru 60. let a dobových koncertů také nemá smysl diskutovat. Pro fanoušky Doors povinnost. Pro neznalce jedinečné seznámení s touto vynikající kapelou.(20.6.2008)
-
Eddard
Pro mě určitě nejlepší biografický film, který jsem viděl... Stone s citem a hlavně špičkovou znalostí historie a základních principů Doors podtrhl na skupině to, co ji jasně vymezovalo oproti jejím generačním souputníkům (ať už rozjuchaným skupinám typu Monkeys, Birds, nebo i podobnějším Janis Joplin, Jimimu Hendrixovi a pozdějším hard rockerům) - mystické, šamanské, dionýské rysy, které v sobě hudba sama a především ústřední postava filmu, zpěvák Jim Morrison, měli. Celý film je provoněný úžasnou hudbou skupiny, zahalený v acidové mlze podvědomí a neuvěřitelnou silou hnán vpřed chaotickou postavou moderního Dionýsa, kterému Val Kilmer vdechl takové nenucené charizma a aroganci rockového poloboha, že sami členové skupiny, poté co film na projekci zhlédli, prohlašovali, že viděli Jima. Spousta kultovních scén (trip na poušti, čarodějnické orgie, ...) Vznešeně zfetovaná kamera. Elektrizující podívaná, plná energie a poezie. Dveře do jiného světa. The Doors. 100%(23.11.2006)
-
viperblade
Pro jedny legenda, pro druhé jen pár skvělých písniček - i tohle by se dalo říct o skupině The Doors. Já osobně se řadím spíše do druhé skupiny - o kapele jsem toho moc nevěděl, jejich písně jsem znal a ani jsem netušil, že jsou od nich (ano, jsem kulturní barbar… :-)) ale o tomhle filmu jsem dost slyšel a proto jsem si ho nemohl nechat ujít, když zrovna běžel na ČT 2 (dokonce v originále s titulky!) A výsledek mi potvrdil fakt, že Oliver Stone je geniální režisér. Protože tady každý druhý komentář je o tom, jak Jim Morrison byl citlivý a inteligentní kluk… ale já tam viděl jen rádoby intelektuála, který uměl dělat show a který se uchlastal k smrti. A v tomhle je právě ona Stoneova genialita - on Jima nesoudí, on nám jej jen zobrazuje a je na každém, jak si to přebere. Někdo v něm vidí mučedníka, někdo jen blbce. Je mi jasné, že pro tenhle názor mě (nejen) zde budou chtít ukamenovat, ale přišlo mi, že to žádný mučedník nebyl. Nevím, jak věrně byl Jim zobrazený, nevím jak daleko či blízko to mělo k realitě, ale kdybych ho měl soudit jen podle tohoto filmu, řekl bych, že to byl prostě jeden z týpků, kteří založili trend "napíšeme písně, ožereme se, zdrogujeme se, život je jedna velká kalba" a ostatní z nich proto dělají bohy. A tohle jsem mu prostě nežral. Dlouho jsem rozmýšlel, jaké hodnocení tomuto snímku dám (objektivně bych musel dát plný počet, ale jak říkám, nedokázal jsem cítit žádné pozitivní emoce k Jimovi, takže tady bych dal spíše jen tři hvězdy) a nakonec jsem se rozhodl to nějak zprůměrovat - 70 %. A teď do fronty, každý nachystat svůj kámen a zbytek už znáte… :-) P. S. Tím ovšem nechci snižovat (zřejmě) životní výkon Vala Kilmera, on byl fenomenální.(15.6.2011)
-
MM_Ramone
Tento snímok režiséra Olivera Stonea je filmovou podctou kultovej americkej kapele The Door a obzvlášť jej charismatickému spevákovi Jimovi Morrisonovi (8.12.1943 - 3.7.1971). S jeho typickým kreatívne umeleckým spracovaním predostrel divákom obraz o živote tohoto nespútaného rebela, ktorý bol plný drog, alkoholu a škandálov. Hlavnú postavu výborne stvárnil Val Kilmer. Považujem to za jeho životnú úlohu. *****(29.1.2008)
-
gudaulin
Kdysi hluboko v 80. letech jsem svoji středoškolskou učitelku literatury při hodině uzemnil prohlášením, že prokletí básníci byli pěkně nevychovanou bandou, která chlastala, šňupala kokain, byla promiskuitní a kdyby se tak nevěnovala světským radovánkám, dokázala by mnohem víc. Nehledě na to, že kdybych si já dovolil jen procento z toho, co představitelé jedné maturitní otázky, byl bych bez okolků vyloučen ze studia. Už jako teenager jsem zkrátka tíhnul k měšťáctví, které přízemně upřednostňuje tvdou práci před chlastem a drogovými excesy. Nikdo mě ani později nedokázal přesvědčit o tom, že by jakékoliv umělecké dílo nemohlo vzniknout bez umělých povzbuzovadel. Alkohol a vliv drog jsou při procesu umělecké tvorby velkou překážkou. Jim Morrison byl bezesporu talentovaný básník, textař a hudebník, ale taky - a možná především - citově a názorově nestálý pozér, kterému se nikdy nepodařilo dospět, slaboch, alkoholik a feťák. Domácnost bych s ním rozhodně sdílet nechtěl a o nějakém duchovním souznění se nedá mluvit. Za jeho předčasnou smrt nemůže FBI ani nepřízeň osudu, ale výhradně jeho povaha a chování neřízené střely. Nemůžu se tedy nijak ztotožnit s hlavní postavou, která je mi nasympatická a navíc ani s hudbou DOORS, které nefandím. To je ovšem u hudebního filmu potíž...Navíc film se ve své druhé polovině až příliš - i když celkem pochopitelně, protože to je základ legendy téhle kapely - soustředí na skandální výstupy a dekadentní životní styl Morrisona. Desítky minut z večírků a excesů na scéně nicméně při dlouhé stoupáži přechází v pro mě nudný stereotip...Morrison je zkrátka ikona popkultury, která i po tolika letech vyvolává v určitém věku během dospívání iluzi absolutní svobody a v maloměšťácích pak pocity závisti k muži, který se na rozdíl od nich nebál překonávat bariéry společenských konvencí a nezatěžoval se pokryteckým předstíráním falešných citů a gest. Jestli něco na Stoneově snímku stojí za pozornost, pak je to vedle tradičně kvalitní režie tentokrát v "psychedelickém" stylu ještě výkon Vala Kilmera v hlavní roli. Jak ho moc nemusím, tentokrát klobouk dolů, dokázal se do té postavy prakticky převtělit. Celkový dojem: 55 %(19.7.2011)
-
Hunt
HUDBA: The Doors(23.4.2007)
-
ajuska
Trochu netradiční, ale vynikající životopisný snímek. Ze začátku mi chvíli trvalo než jsem si zvykla, že tenhle film se bude poněkud lišit od obvyklých biografií, a bylo to na mě trochu moc halucinogenní, ale nakonec je jasné, že tohle všechno zde má své místo, dokonale to vystihuje atmosféru doby a diváka (i když ne velkého znalce The Doors) to pohltí.(27.6.2008)
-
zelvopyr
Doors docela dost můžu, ale na tomhle filmu mi vyloženě vadilo, kam Stone už nějaký čas směřuje (i když v Natural born killers se držel): k didaktičnosti a "vysvětlování". Osobně mi přijde poctivější látku předvést a nechat na divákovi, aby si ji nějak pochopil... ne mu vnutit názor. Ale s tou vysoce subjektivní polohou měl Stone vždycky spíš úspěch...(15.7.2007)
