Don Juan
Don Juan
Režie:
Jan ŠvankmajerKamera:
Svatopluk MalýHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
František FilipovskýVOD (1)
Obsahy(1)
Donjuanovské téma převyprávěné mistrem animovaného filmu Janem Švankmajerem a podle starých českých loutkářů. Jan Švankmajer vytvořil v roce 1969 loutkovou hříčku. Jako námět mu posloužila stará hra českých potulných loutkářů o Donu Šajnovi (Juanovi), která se však v tomto zpracování jeví jako krvavý morytát. Neboť hrdina v ní povraždí nejen otce dívky, kterou chce za ženu, ale i otce svého a bratra, který mu chtěl dívku přebrat. Konec ovšem hrdina má, jaký si zaslouží: i jeho duch svrhne do temnot. Komickou figuru tu, jak se na lidové české loutkářství sluší, zastává Kašpar coby sluha. Autor téma zasadil do prostředí divadelních barokních kulis, přírodních zahrad i rozvalin, a vedle klasických marionet použil i herce skryté do jejich podoby. Komentář postav svěřil Františku Filipovskému, jenž s originální intonací namluvil všechny role. Jedno z nejpozoruhodnějších animovaných děl Jana Švankmajera tak dostalo ve výtvarné a realizační rovině fantaskně parodující význam. (Česká televize)
(více)Recenze (52)
Výtečná surrealistická koláž Jana Švankmajera kombinující loutky (především Kašpar je nezapomenutelný), kulisy, animaci a reálné záběry. Hororový jarmareční příběh s komediálním nádechem je variací známého příběhu Dona Giovanniho. Hlavní temný padouch je Don Šajn, ale jeho hubou klapající služebný Kašpar je děs sám. Zkrátka, JEDINEČNÉ ()
Pokud se nepletu, byl to do té doby nejdelší Švankmajerův počin. A ta délka tomu opravdu nesvědčí. Vlastně i poloviční délka by byla na hraně, tahle blbina zkrátka nemá tah. Uznávám, že kombinace dětské pohádky a výtrysků bizarního násilí má něco do sebe, ale nestačí to na půl hodiny udržení mojí pozornosti. ()
Vizuál jako většinou nápaditý, ale tentokrát je důležité vyzdvihnout scénář, protože taková hromada smrtících hlášek(na minutu filmu) se prostě neslyší každý den. Navíc to Švankmajer hláškuje skrze Filipovského, který si to musel asi strašně užívat(nebo to byl prostě takový profík)protože to zní fakt krutopřísně :D ...Po čertech vtipný biják. ()
Z loutek a zvláště kašpárků jde na mě děs, když kašpara mluví Filipovský, tak je efekt hrůzy ještě větší...není nic podivnějšího než zabírat detail tváře loutky, kdy si člověk uvědomí, jak je vlastně mrtvost loutky zvláštně působivá, to vše v kombinaci reálného prostředí ještě zvyšuje ten kontrast... ()
Švankmajerův hold jeho celoživotní lásce - loutkovému divadlu a starým loutkářským tvůrcům, jako byl například Matěj Kopecký. Text vychází z původní stejnojmenné loutkové hry uváděné v 1. polovině 19. století v Čechách. Intonace vynikajícího Františka Filipovského jako vypravěče i hudba, ve které se objevují motivy ze starých kramářských písní se snaží o co nejautentičtější napodobení staré divadelní produkce s mírně parodickou nadsázkou ("teď jsem mrtvej"), kdy snímek zvýrazňuje úlitby divadelníků jejich lidovému publiku a roztomile pokleslý text divadelní hry. Spíš než Švankmajerovou celoživotní láskou surrealismem, je výtvarné pojetí ovlivněné expresionismem (detaily tváří loutek). Působivé nápady (z "probodnuté" hrudi prýští krev, meč odsekne loutce obličejovou část jako symbol smrti) v kombinaci s hudbou a nasvícením vytváří nezapomenutelnou atmosféru. Celkový dojem: 95 %. ()
Galerie (3)
Photo © Krátký film Praha
Reklama