Režie:
Jan ŠvankmajerKamera:
Svatopluk MalýHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
František FilipovskýVOD (1)
Obsahy(1)
Donjuanovské téma převyprávěné mistrem animovaného filmu Janem Švankmajerem a podle starých českých loutkářů. Jan Švankmajer vytvořil v roce 1969 loutkovou hříčku. Jako námět mu posloužila stará hra českých potulných loutkářů o Donu Šajnovi (Juanovi), která se však v tomto zpracování jeví jako krvavý morytát. Neboť hrdina v ní povraždí nejen otce dívky, kterou chce za ženu, ale i otce svého a bratra, který mu chtěl dívku přebrat. Konec ovšem hrdina má, jaký si zaslouží: i jeho duch svrhne do temnot. Komickou figuru tu, jak se na lidové české loutkářství sluší, zastává Kašpar coby sluha. Autor téma zasadil do prostředí divadelních barokních kulis, přírodních zahrad i rozvalin, a vedle klasických marionet použil i herce skryté do jejich podoby. Komentář postav svěřil Františku Filipovskému, jenž s originální intonací namluvil všechny role. Jedno z nejpozoruhodnějších animovaných děl Jana Švankmajera tak dostalo ve výtvarné a realizační rovině fantaskně parodující význam. (Česká televize)
(více)Recenze (52)
Divadlo masek (Švankmajerova původní profese) ve filmu s donjuanovskou tematikou; kombinace marionet a reálného prostředí (podobně jako v celovečerním filmu Lekce Faust); příběh rytířství, lásky, pomsty; citace ze staré anonymní hry loutkařů; legendární namluvení šaška v podání Františka Filipovského; osobité pojetí Švankmajera: to je Don Šajn. Pohádka? Ne, docela drsná vize reality přenesena do světa loutek. Úchylárna? Ne, mistr Švankmajer. ()
Mám Švankmajera dost rád, ale tenhle film mě svojí délkou otravoval. Surrealistické filmy fungují do 20 minut, viz Buňuelův Andaluský pes. Jistěže by se dalo mluvit o tom, jakým stylem je tento film natočen a jestli mu je vůbec třeba přidávat nějaký -ismus, ale mezi ranými autorovými filmy mě tento zkrátka bavil nejméně. ()
Naše loutkové divadlo přináší strašlivý a poučný příbeh o zvrhlém proutníku a mordýři "donu Šajnovi". Uvidíte, jak "don Šajn" napřed svého otce zahubil, pak otce své milenky a nakonec ani bratrovraždy se nezalekl. Příběh ten pak má mravoučná závěr, v němž "don Šajn" treztu neujde. - Tento film obsahuje: poctu lidovému loutkařství, míchání animovaných a hraných postupů, trochu děsu a surreálna (Je to samozřejmě uchylárna) - zkrátka vše, co byste od Švankmajera čekali. ()
Nejhodnotnější na celém filmu je zpřístupnění lidových loutkových představení 19. století českému divákovi, který ztratil ponětí o minulosti. Věřím, že přenesení je velmi věrné. Promítá se i do jazykové roviny, kde je vliv českého venkova patrný. Je pozoruhodné sledovat, jak se archetypy, které vznikly ve středověkém dramatu pozoruhodně vyvynuly. Don Šajn je moliérovskou tragikomickou figurkou, převzatou z tradic komedie pevných charakterů (commedia dell arte). Oproti tomu šašek má svůj prvotní vzor v komediích o Thillu Eulenspiegelovi, jehož mravy později v českém prostředí převzal Enšpígl, Kacafírek a Paleček. Z tradice středověkého divadla se zachovalo i nenásilné prolínání humoru a tragiky, kde se z jedné smrti nestřílí. Za to ony tři hvězdy. Nic víc už ve filmu není. Jasně, je to fuška stvořit dvoumetrovou loutku a vodit ji tak, aby to nešlo poznat, ale snahy o filmové zpracování nefilmových témat mě neberou. Pokud nemají nějakou přidanou hodnotu. ()
Výtečná surrealistická koláž Jana Švankmajera kombinující loutky (především Kašpar je nezapomenutelný), kulisy, animaci a reálné záběry. Hororový jarmareční příběh s komediálním nádechem je variací známého příběhu Dona Giovanniho. Hlavní temný padouch je Don Šajn, ale jeho hubou klapající služebný Kašpar je děs sám. Zkrátka, JEDINEČNÉ ()
Galerie (3)
Photo © Krátký film Praha
Reklama