poster

Spiklenci slasti

  • anglický

    Conspirators of Pleasure

Animovaný / Komedie

Česko / Švýcarsko / Velká Británie, 1996, 85 min

  • anais
    ****

    Ve Spiklencích slasti se Švankmajer animovaným pasážím velkou část filmu vyhýbá a připravuje si půdu pro vynikající masturbační finále. V tom se hlavní postavy ukájejí těmi nejsurrealističtějšími způsoby, jaké kdy spatřili filmové plátno (kapři cucající palce Anny Wetlinské jsou tím nejmenším!). Problémová je však první půle, kde se autoři spolehli na klasický herecký projev - někdy se to povedlo (Hrzánová je rozený klaun), někdy méně (Petr Meissel v hlavní roli je trochu nevýrazný). Kdyby byl film kratší, a člověk by nemusel tak dlouho čekat, než mu Švankmajer předloží svou tipickou poetiku, bylo by to za plný počet.(12.7.2009)

  • Laxik
    ***

    Nasnadě jsou dvě základní otázky. Jsou moje úchylky bezpečnější? Má někdo ty samé?(26.11.2014)

  • iamek
    **

    Zatraceně uchýlné a zajímavé. [44. MFF KV 2009](12.7.2009)

  • Fingon
    **

    Jak mě Švankmajer a jeho filmy nejprve fascinovaly, s jejich přibývajícím počtem (Spiklenci byli jeho posledním zatím dokončeným filmem) mně začínají čím dál tím víc nudit. A dnes jsem se nudil opravdu znamenitě.(18.1.2009)

  • Verka13
    *****

    Každý má své úchylky...(24.2.2014)

  • - Za celý film herci nepovedia ani jedno slovo. (Jello Biafra)

  • - Poslední film pro herečku a hlasatelku Annu Wetlinskou. (M.B)

  • - Úvodní slovo mistra Švankmajera při premiéře filmu:

    Dámy a pánové,
    je stále ještě mnoho lidí, a to i z tzv. odborných kruhů, kteří si pletou umění s rákoskou. Jsou totiž přesvědčeni o tom, že umění má vychovávat, že skutečné umění má dělat člověka lepším. Proto řada tvůrců, aby splnila tento v podstatě domestikační požadavek na umění, pěchuje svoje filmy tím, čemu se v českých zemích familiérně říká člověčina. Mohu vás ujistit, že nic podobného v mém filmu nenajdete. Jestli má totiž umění vůbec nějaký smysl, pak ten, že má dělat člověka svobodnějším, že nás má osvobozovat právě od oněch domestikačních návyků, které nám již od dětství vtlouká civilizační výchova. Výchova, jak víme od Sigmunda Freuda, je nástrojem principu reality, zatímco umění je plodem principu slasti. A tyto dva principy se mají vůči sobě jako pes a kočka, jako voda a oheň, jako represe a svoboda. A o tom je právě film, který za chvíli uvidíte. Spiklenci slasti, kromě toho, že jsou prvním erotickým filmem, ve kterém se nesouloží, jsou především filmem o svobodě. O absolutní svobodě, tak jak jí rozuměl například božský markýz de Sade. Téma svobody, jediné téma, pro které ještě stojí za to vzít do ruky pero, štětec nebo kameru, je v tomto filmu podáno formou černé grotesky. Domnívám se, že černý a objektivní humor, mystifikace a cynismus fantazie jsou adekvátnější prostředky k vyjádření pokleslosti doby než již zmíněný, pokrytecký, zato v českých filmech oblíbený, zápach člověčiny.

    (Předneseno v pražském kině U hradeb, říjen 1996). (charlosina)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace