Hlavní výhra

V době tvrdého komunismu 50 let příjemné osvěžení, které postrádá atributy filmů tehdejší doby, tedy film není ideologicky podbarvený, je veselý a točí se okolo, z dnešního pohledu prosté věci - auta, které hlavní hrdina vyhraje v loterii. Zažívá s ním různé peripetie, vycházející s vyjmečnosti, jaké se tehdy majitélé vozů těšili. Zápletka jue tedy velmi jednoduchá, ale plně dostačující pro tehdejší dobu. Zajímavostí je mladý Vladmír Menšík, který stál na začátku své úspěšné kariéry. Za zmínku stojí i krásné reálie Prahy 50 let v barvách, což jistě potěší oko nejednoho nostalgika ;-) (07.09.2013)

Spartak v hlavní roli. Vtipná, lehká a barevná veselohra z volnějších časů, také proto, že zde schází obvyklý výchovný prst, vznášející se nad jednáním hlavních hrdinů. Lidé tady a teď. Starosti, radosti, lásky, nelásky. Také konexe bez kterých to zkrátka nejde. Ivan Palec s Jaroslavou Panýrkovou vytvářejí zvlášť sympatickou dvojici, procházející klasickými omyly a nedorozuměními, které jim přinese nečekaná výhra vysněného automobilu. I ve vedlejších a epizodních rolích se vystřídala plejáda vynikajících herců, z nichž největšího zastoupení se dostává generaci předúnorových komiků v konkurenci s těmi, kteří teprve vstupují na pole humoru. Josef Bek zaujme především změnou charakteru, zatímco ještě nesmělý Vladimír Menšík překvapuje svou výřečností a naprosto spontánním projevem. Bonusem se potom nabízí zachycení rodícího se fenoménu jménem Jiří Suchý, který ve filmu zazpíval vlastní píseň Dívka s měsíce. Zlehka se zasmát na konci padesátých let nebylo zcela určitě snadné. V případě Hlavní výhry se o to tvůrci alespoň pokusili. A nikoli neúspěšně. (04.04.2012)

Komedie, která navzdory slušnému obsazení vedlejších postav (Menšík, Lipský, Pivec, Hlinomaz či Lohniský) chybí humor. Problémem hlavního hrdiny není to, že by mu výhra zkomplikovala život, ale to, že se od začátku do konce chová jako úplný idiot. Styl komiky Ivo Palce mi vůbec nesedl, ale řekl bych, že to bylo spíš blbým scénářem než špatnými hereckými schopnostmi. (04.10.2020)

Nějak ty filmy z přelomu padesátých a šedesátých let nemám rád - působní dneska nechtěně komicky a velmi zastarale (takový archaický pocit nemám ani u sledování u filmů prvorepublikových a protektorátních, kde se dá nalézt větší spojitost s dnešní dobou - holt kapitalismus je kapitalismus). Film, kde je hlavní postavou auto, to se mohlo natočist opravdu jenom na sklonku padesátých let - která jakoby najednou chtěla splatit divákům dluhy, nadělané budovatelskými filmy, kde všichni jenom pracovali a budovali naši milou vlast. Ovšem ani tento automobilový film, ani jiné (třeba velmi podobně laděná "Slečna od vody", "Štěňata", "Nebo páté kolo od vozu") se do dějin československé kinematografie nezapsaly. Prostě jenom přišly, zaujaly svou generaci a odešly. Je smutné koukat na štěky kdysi prvořadých áčkových herců - Gollové, Ferbasové, Nezvala, rovněž tak je smutné koukat na impotentní herectví Palce a Panýrkové, ovšem na druhou stranu můžeme sledovat i první závany herectví později oblíbeného Kodeta či Menšíka. A abych nezapomněl, třetí hvězdičku dávám za hereckou roli (sotva desetiminutovou) Valentiny Thielové - kterou jsem tak půvabnou ještě nikde neviděl. Byl to kus ženské, takové tajemné a dráždivé, jaké jsme mohli vídat o nějakých patnáct let dříve. Ano, právě ona zářila na přelomu těchto dvou dekád, a žádná jiná. Rybářová už totiž nebyla, Kačírková moc příležitostí nedostávala a Brejchová se teprve rozkoukávala. Ovšem k lepšímu hodnocení by film potřeboval právě ještě více Thielové, už tak je tři hodně. (07.03.2014)

Intelektuálně silně deficitní prodavač ve fotopotřebách v Bílé labuti a hladná Pravuše aneb Filmové bizarnosti jako předzvěst konce budovatelské epochy. 27letý Jiří Suchý zpívá Dívku z měsíce. Přihodíme pěkné záběry z nábřeží u Národního divadla v Praze i odjinud a ty dvě hvězdičky s odřenýma ušima to hodí. (10.09.2016)