Pupendo

Předem přiznávám, že Jan Hřebejk nepatří k mnou příliš vyhledávaným režisérům, jeho filmy mě nějak míjí a tohle je jeden z pouhých tří filmů, které jsem od něj viděl. Pupendo je film, který je místy vtipný, místy skličující, a místy nudný. Prostě to je film, který dokáže zaujmout, ale musí na něj být ta správná nálada, a hlavně to není z mého pohledu film, který bych chtěl vidět vícekrát, ale jednou za čas se na něj podívat dá (nyní jsem ho viděl podruhé, poprvé jsem ho viděl někdy před devíti lety). Z herců jako vždy nezklamal Jaroslav Dušek, který mi je jako herec velice sympatický a ať se objeví v jakémkoliv projektu, tak ho odkáže pozvednout na vysokou úroveň, ale i ostatní herci předvedli svůj standard a ve výsledku i oni přispěli k tomu, že film vnímám jako zdařilý. Příjemně dokázal překvapit Pavel Liška, který zde hraje absolutně normální roli a jeho roli jsem mu dokázal bez problémů uvěřit. Celkově film hodnotím jako nadprůměrný a po zásluze mu uděluji čtyři hvězdy. (02.05.2013)

Vzhľadom k nepriazni osudu som tento film zhlaidol až 17 rokov po jeho vzniku. Hřebejk v Pupende pracuje prakticky s rovnakou stratégiou ako Troška vo svojich Kameňákoch – daj dohromady 30 srandovných scénok a máš film. Kto s ňou vlastne prišiel ako prvý, neviem, oba filmy sú z rovnakého roku. Scénky v oboch filmoch idú jedna za druhou, nič by sa nestalo, keby tá z prostriedku bola na začiatku a tá z druhej štvrtiny v tej tretej. „Včera, dnes a zítra“ vs. „V sobotu večer, v neděli ráno“, Čechoslovák vie, o čom je reč. Avšak zatiaľ čo Kameňák som nedopozeral, lebo som to nedokázal, Pupendo mi postupne začalo pripadať ako rozbitá nádoba, ktorá sa zázračne spojila a ten pocit vystihujú pre mňa jedine slová klasika: „Dáma nebola najmladšia a nebola ani pekná. Pozoruhodné však bolo, že nepekné črty tváre mala usporiadané tak pekne, že sa z toho mohol človek zblázniť“. V závere režisér zaradil výhybku – Balaton je metafyzický ako Antonioni a groteskný ako Fellini. Tu naozaj mohlo fungovať máločo, ale vzniklo majstrovské dielo. Vďaka polodokumentárnemu drajvu sa z filmu bohužiaľ nedá odčítať, do akej miery tvorcovia pohŕdajú konformistami. Existujú totiž zlí konformisti, ktorí ubližujú, no a tí druhí. Nie každý je (či môže byť) typom hrdinu. Ak by bol, nepotrebovali by sme nebo. (05.01.2020)

Stejně jako v jiných filmech, na kterých spolupracovala dvojka Hřebejk a Jarchovský je Pupendo, hlavně komedií, která se snaží být vtipnou v situacích, při kterých do vtipu rozhodně nebylo a hlavní je, že úspěšně. Přesto, ale musím přiznat, že se mi Pupendo, jako film nelíbilo natolik jako Hřebejkovi předešlé filmy. Ty další šly kvalitou ještě níže, o nich nemůže být ani řeč. Já jsem sice v té době nežil, ale rozhodně bych to nechtěl zažít, osobně. Stačí, když vidím tento film. Ihned si dokážu představit, jak to v tu chvíli muselo fungovat. Klasicky výborná atmosféra a lehce ztřeštěné postavičky. Problém je, že ne každá scéna je tak geniální jako například v Pelíškách. Já, jako divák, jsem si zapamatoval jen určité chvíle a zbytek se víceméně rozplynul. Ale to je jen můj názor. Beztak je tento film jedním z nejúspěšnějších českých filmů v 21. století a když budu mít chuť, s radostí se na něj znova a rád podívám, ale vůči jiným Hřebejkovým filmům, je tento na trochu jiné úrovni. --- Ale můžeš mě ještě překvapit a popsat mi ženské pohlavní orgány. - Já bych vám je popsal, soudružko, ale já nemám křídu. (21.11.2007)

Aj keď sa to ťažko priznáva, toto Česi vedia najlepšie. Sociálno-kritická dráma s perfektne vsadenými prvkami komédie. Navyše s Polívkom, čo znamená garanciu úspechu. Príjemný filmík, hlavne teda ešte pre generáciu, ktorá so socializmom ešte mala niečo spoločné. Neviem, čo sa komu nepáčilo, snáď len ten pomalší sled udalostí. 80%. (19.11.2006)

Pupendo je film, zložený z dvoch nesúrodých polovíc. Tá politickejšia, ktorej sa úspešne darí zobraziť chlad a bezútešnosť socializmu, je pre mňa stopercentná. Tá druhá, kde sasnaží byť Hrebejk za každú cenu vtipný, mi chvíľami pripomínala Kameňák. On sa síce obhajuje, že Pupendo bral ako čistú zábavu, ale ja nechápem, prečo nemohol poňať celý film ako vážnu drámu, keď mal k tomu nakročené. No asi kvôli návštevnosti. Ja som z takého prístupu trochu rozčarovaný. Hrebejkove metafory typu tvár v okne za mrežami sú tak jednoduché, až je to smiešne. Viď ešte vtáčik v klietke v Pelíškoch. (29.10.2012)