Ropáci

Jan Svěrák začal velmi dobře. Natočil krátkometrážní, avšak velmi uvěřitelné sci-fi o živočichovi z mostecké uhelné pánve, který si libuje v tom svinstvu, jež nám sice neprospívá, ale k životu jej potřebujeme stejně. Jak jsem napsal, jde o tu uvěřitelnost, protože tým, který film představuje, je složen z vědců a dokumentaristů, takže je to takové fiktivní National Geographic. Genialitu tohoto díla dokazuje fakt, že jsou lidé, kteří si opravdu myslí, že ropáci existují. (28.12.2018)

Tento film je bez kontextu české umělecké tvorby pouze průměrný počin, o kterém by nešlo říct nic víc než, že je experimentální. Avšak v kontextu české umělecké tvorby a faktu, že je to studentský film, vše vyznívá velmi špatně. Kdyby za mnou jako za pedagogem (ve skutečnosti jím nejsem) přišel s tímto filmem Jan Svěrák, tak bych na něm nenechal nit suchou. O nějakém nápadu či genialitě nelze vůbec hovořit, ba právě naopak. Vždyť přesně tohle už desítky let před Janem Svěrákem praktikoval a praktikuje jeho otec Zdeněk, což je námět s neexistující záhadnou postavou (o které navíc houbeles víme), vědecko-dokumentární formou a humorem. Právě v tomhle bych viděl velký problém, že se Jan nesnažil jít vlastní cestou, přijít s vlastním nápadem. Ropáci jsou pouze variací na Cimrmana. Divím se, že Jana s tímto záměrem soudobí pedagogové zavčas nevyhodili. A že za tento film získal nějakou cenu? Porota asi neznala Cimrmana. Já, jako soutěžící, bych se styděl. Jestli někdo vidí v podobných projektech smysl, tak tedy jen houšť. Chcete třeba někdo vyhrát zlatou palmu z Cannes? Pak si vezměte ve světě neznámý film, třeba Happy end Oldřicha Lipského, a natočte snímek se stejným fíglem. Je docela dobře možné, že dopadnete podobně jako Jan Svěrák se svými Ropáky. Na csfd si potom přečteme od uživatelů "skvělý nápad", "geniální", "originální", "obdivuhodný" a kdo ví, co ještě. Jan Svěrák v době vzniku tohoto filmu dokázal pouze to, že je synem slavného otce. Dokonce i režijní stránka filmu není vůbec dobrá. (07.10.2008)

„Ty ropáci koušou, to jsou vám takové zuby klimatický.“ Proste len ďalší dôkaz, že ak chcete robiť filmy, nepotrebujete rozpočet ale dobrý nápad a zopár ľudí okolo, na ktorých sa dá spoľahnúť. Svěrákov česko-slovenský krátkometrážny dvadsaťminútový počin z roku 1988 má vynikajúcu, miestami až hororovú, atmosféru, kvalitné technické „dokumentárne“ spracovanie (pôsobivá výprava, hudba, ropáci, presvedčiví herci, akustický prejav tajomných záhadných ropákov) a pôvabná mystifikačná hravosť; človek by takmer začal uvažovať, či ropáci naozaj neexistujú. Prvá polovica na YouTube: http://www.youtube.com/watch?v=bN4DR9zywrs a druhá tiež: http://www.youtube.com/watch?v=JrmoBuzeVGQ&NR=1 (22.05.2009)

Samotný dopad tohoto bezesporu geniálního díla si uvědomíte po odpromítání při hodině biologie ve čtvrtém ročníku gymnázia humormajícím profesorem, když se jedna ze studentek zeptá: "A kde že ti ropáci přesně žijou?". Úžasná pseudodokumentární mystifikace, která nadělá paseku ve vědomí méně pozorného diváka, stojí každopádně za zhlédnutí (nejedno)!! (28.08.2007)

Ókolo Móstu cestička, ókolo Móstu cestička a na ní se šédiví a na ní se šédiví chémička, šel jsem tam tůdy jedenkrát, šél jsem tam tůdy jedenkrát, viděl jsem tam rópáka, viděl jsem tam rópáka v blátě stát... Zdravím všechny spoluobčany z Mostecka. Tak takto nějak by se mělo upozorňovat na ekologické problémy naší planety. Jednoduchý krátkometrážní diktátek, který má v sobě filmovou kvalitu předlistopadové doby a takovou lehkou naději na možnou novou vlnu, která v 90tých letech přišla jen částečně. Aniž by Jan Svěrák mohl předvídat události roku 1989, pustil se do filmového novátorství, a kdo ví, jak by to dopadlo, kdyby listopad neproběhl a nadále by se točilo, bez nutnosti výdělku filmu. Zpracování je 100%. Vypravěč a zúčastnění neherci v čele s panem Nedbalem, které ho si snad Svěrák vypůjčil od Schorma z povídky Dům Radosti, jsou opravdu výborní. Svěrák pokračuje v kvalitní rodinné tradici, která byla, je a bude vždy velkým příspěvkem do naší kinematografie. (24.01.2013)