Komentáře uživatelů k filmu (3)

  • WANDRWALL
    ***

    O vyhynutí Podskaláků se točí filmy těžko, proto je tenhle ojedinělý, a žádný další režisér si už na podobnou látku netroufl.(25.9.2010)

  • Marthos
    ***

    Patrně nejsilnější připomínky českých národních tradic se objevují ve filmu Poslední Podskalák. V retrospektivním začátku zabírá kamera Vyšehrad za zvuku Smetanovy Vltavy a titulní hrdina (Jaroslav Vojta) s vnukem si prohlížejí Slavín s hroby Němcové, Sládka a Čecha. Chlapec vyrůstá mezi podskalskými voraři, zazní zde několik lidových písní o Vltavě, emotivní jsou i scény křtin ve Vyšehradském kostele, kdy za zvuku varhan snímá kamera nebe a českou krajinu. Ryze vlastenecký ráz mají slova faráře: "Je tu tisíce českých jmen a z nich většina Václavů, tak lidé z Podskalí na počest patrona české země křtili své syny" i několikaminutové záběry na panorama Hradčan a pražské mosty. Samotný film pak rozehrává střet dvou rozdílných světů. Mladý právník, hrdinův již dospělý vnuk (Jiří Dohnal) je konfrontován s prostředím zhýralého života jeho otce a nečestného architekta Krále. Nejenže obhájí svou lásku k chudé dívce, ale získá zpět i dědečkův intrikami zadlužený majetek. Herecky snímku dominuje mimořádně vynikající Theodor Pištěk, který za roli bodrého podskaláckého voraře obdržel Národní cenu. Zároveň se zde naposledy setkal se svou nejčastější filmovou partnerkou Antonií Nedošinskou (pomineme-li epizodní účast Nedošinské v poválečných Čapkových povídkách). Paradoxem zůstává fakt, že tento výrazně vlastenecký snímek natočil režisér Jan Sviták, obecně považovaný za nacistického konfidenta. Každá mince má dvě strany a Svitákova životní pouť to potvrzuje beze zbytku.(24.2.2009)

  • Morloth
    **

    Klasické schéma protektorátních filmů dodrženo. To, že jsou sem vloženy vlastenecké prvky je sic odvážné a jistě chválihodné, ale kvalitu snímku to neudělá.(22.6.2010)