Komentáře uživatelů k filmu (4)

  • Karlos80
    ***

    Nenáročná satirická veselohra nebo spíše fraška o nejedněch trampotách, zmatcích a záměnách kolem vdavek purkmistrovy dcery a advokátního koncipienta. To vše s rázovitými figurkami jakoby z mírně "kocourkovského" maloměsta. Hlavní roli mile mazaného a šťastného ženicha si zde vystřihl Oldřich Nový, který ve filmu navíc i zpíval a sice Tango "Loučení mou lásku nezmění" (hudba-Jára Beneš, text-Jaroslav Mottl a Josef Neuberg). Jeho partnerkou zde byla méně známá ale přesto krásná mladá černovlasá herečka s pronikavýma očima Karla Oličová, kterou známe především z filmu Bílá nemoc (maršálova dcera) nebo z Karla Hynka Máchy (Lori). Její slibnou rozvíjející se kariéru, ukončila těžká astmatická choroba, kvůli ní musela odejít do ústraní, kde i nakonec zemřela. Avšak nebyli to jen tito dva hlavní herci, žádaného komického účinku dosáhli tvůrci i výběrem představitelů vedlejších postav zejména pak groteskním básníkem a výrobcem kamen Kváčkou v podání Járy Kohouta, protřelým dobrodruhem Zikmundem Pilcem (František Kreuzmann), policejním náměstkem Kaštylem (Václav Trégl), Futuristovým ponocným, který byl spíše karbaník než ponocný. V neposlední řadě bych se ještě zmínil o brilantním sluhovi Kejlovi Otakara Motyčky, spíše epizodního a vedlejšího herce, ale zde dostal celkem až nezvykle velký prostor a, co je hlavní, byl vidět a sršel vtipem při každém svém výstupu, viz poslíček-nosič kufrů nebo opilý pijan. Neprávem opomíjený film.(24.11.2007)

  • NinadeL
    ****

    Osobně si v tomto filmu cením nejvíce Elly Šárkové a Mary Grossové. Obě přesazeny do druhé půle 30. let našly svou další tvář a um a i s těmi jsem spokojena. Navíc je tu fantastická scéna, ve které Ferenc hraje ve vězení hraje karty . tu jsem dlouho pokládala za nedosažitelnou. Prosím častější reprízy!(20.2.2009)

  • Orlau32
    **

    Slaboučká prvorepubliková veselohra.(22.6.2010)

  • Marthos
    ****

    V době natáčení této veselohry měl Oldřich Nový v uměleckých kruzích už určité jméno a postavení. Po několikaletém působení v brněnském divadle a rozhlasu si v Praze na Václavském náměstí roku 1935 otevřel vlastní divadlo. Repertoárem i přístupem k realizaci uváděných her se chtěl přiblížit vkusným francouzským konverzačním operetám, které v té době neměly téměř žádné jevištní zastoupení. Během pouhých tří let si získal i značnou popularitu mezi filmovými diváky, přestože se ještě nedá hovořit o titulních rolích. Společnost Elektafilm se na konci roku 1937 rozhodla podpořit vznik konverzační veselohry Třetí zvonění na motivy stejnojmenné divadelní hry Václava Štecha. Režie se ujal ctižádostivý Jan Sviták, který po dvou melodramech vytvořil živý komediální příběh. Svěží dialogy, výstižné charaktery jednotlivých postav i absurdní situace přibližují tento snímek ke starší, námětově podobné Šamberkově frašce Jedenácté přikázání. Ovšem zatímco filmová podoba PŘIKÁZÁNÍ zůstala věrná secesní stylizaci, děj ZVONĚNÍ byl přenesen do současnosti, čímž snímek výrazně ztrácí na originalitě. Vedle znamenitého Oldřicha Nového v roli »hříšného« snoubence se objevila řada populárních herců. Komické spektrum Kohouta, Pištěka, Trégla, Kreuzmanna a Futuristy báječně doplňuje dámská trojice Mary Grossové, Světly Svozilové a Ely Šárkové. Postava Růženky znamenala poslední herecké vystoupení mladé Karly Oličové, která se vinou zákeřné nemoci vzdala slibné kariéry. Tento film zůstává další příjemnou vzpomínkou na zlatý věk barrandovských ateliérů. A nezapomeňte, že žádný muž není svatý.(28.1.2009)