Dívka s mušlí

Příběh třináctleté dívky, který se musí dotknout každého, kdo ho viděl. Vendulka Brabcová, dívka která dospěla podstatně dřív než měla. Neví co je to hrát si s kamarády, mít hračky, dívat se na televizi nebo se jen obyčejně a v klidu učit. Matka alkoholička, která bez okolků prodává její věci (dárky od otce), aby měla na "flašku", místo bytu špinavá špelunka a "na krku" tři sourozenci. Ráno vstává a chodí pomáhat matce uklízet (pokud se jí ovšem podaří probudit pomocí panáka rumu), ve škole usíná únavou a po příchodu domů se stará o "rodinu". Sociální pracovnice si u nich "podávají dveře" a ona ani na okamžik neuvažuje o přijetí otcovi nabídky, přestěhovat se k jeho nové rodině a začít normálně žít. Působivý film z děsivého prostředí. Ze světa, kde děti nemají právo na dětsví ani rodičovskou lásku. (06.03.2006)

Čekal jsem další filmeček ze začátku osmdesátek u kterého se budu pochechtávat. Ty filmy jsou totiž někdy legrační už jen tím svým prostředím a módou těch let. Že nekoukám na tuctovou věc jsem docela rychle pochopil, když jsem viděl těžký boj třináctileté Venduly s tvrdým osudem. A vůbec jsme se nesmál ! Věřím, že takových Vendul co musely dospět aniž by si řádně prožily dětství kvůli alkoholismu rodičů je mezi námi nespočet. Tohle rozhodně není jen své době poplatný film. Dita Kaplanová (Vendula) mne zaujala už ve snímku Čekání na déšť a tady svoji roli opět zahrála s přehledem. Je to velmi depresívní film a smutný. Do toho Hapkova hudba a prostředí dětského domova na jakémsi barokním zámečku, podzim... Pokud se chcete dostat do sklíčené nálady, neváhejte - tohle je opravdu psychologické drama se vším všudy... Domnívám se, že tento film je tu výrazně podhodnocený. * * * * (21.07.2014)

Takhle se točí psychologické filmy, které vyprávějí o vážném tématu, ale nesnaží se dojit slzy za každou cenu. Chování postav je uvěřitelné, není nutná smrt dítěte ani zvířátka ani těžká choroba (když nepočítáme alkoholismus jako chorobu). Od Svobody by se v současném Hollywoodu mohli učit. Tohle být dnes současný americký film, má to hnedle Oscara a členové akademie padnou na pozadí. (23.10.2010)

Taká matka snáď ani nemôže existovať, ale závislosť je sviňa, film na vianočnú depresiu ako stvorený. Život mladého dievčaťa ako horská dráha, rúti sa časom a väčšinou strmo z kopca. O výkone Dity Kaplanovej som nepochyboval, presvedčila ma už skôr v mladšom veku. Postava obetavej sestry nebola jednoduchá na pochopenie, ale v jej podaní som to zhltol bez zaváhania. –––– Naše maminka má v sobě zvláštní světlo. Když na ní čekáme, ještě ji nevidíme, ale už víme, že se blíží. –––– Všichni máme své představy o životě, o lidech. A pak zjistíme, že jsou to jenon představy. (21.12.2014)

Cesta do hlubin kurví duše. Evelyna Steimarová se pro role padlých žen asi narodila a z její do sebe zahleděné krkavčí matky šel mráz. Hutné a smutné psychologické drama o dysfunkční rodině vlastně ničím nezahřeje. Ostré hrany beznaděje obrušuje jen funkční systém náhradní péče o děti, což před rokem 1989 rozhodně nebyla taková idyla, ale v podobném filmovém lisu na city jsem tohle sociální sci-fi vlastně vítal.  Dětští herci pak vlastně nepříjemně autentičtí (toho bych se dnes nedočkal) a Dita Kaplanová ještě o stupínek lepší než s Kachyňou v dešti.  Čtyři děti a páté zatím na cestě... (03.03.2023)