Nuda v Brně

Rozjezd filmu je opravdu ve velkém stylu. V sérii gagů a rozhovorů "ze života" je nám představeno celé filmové osazenstvo, ve kterém je každá postava jiná a sama o sobě zajímavá. Poté je celý kolotoč událostí uveden do pohybu jednoduchou zápletkou dvou lidí, kteří se spolu mají poprvé vyspat, a jednoho herce, který má zemřít příštího dne ráno. Celý film pak skončí ještě stylověji, než začal. To už se ale nepohybuje na hranici geniální grotesky, ale naopak nad hlubokou propastí do těžkého lidského dramatu, která mu sluší možná ještě mnohem více. Snad je to tím, že se Vladimír Morávek rozhodl zbavit se barvy a natočil film černobíle, ale celé Brno působí neuvěřitelně chladným a krutým dojmem. Vůbec jsem jej nepoznával. A mezi tím skvělým začátkem a ještě lepším koncem se něco děje. Nic, co by stálo za řeč, ale vede to k závěru, který stojí za to. Postavy se vybarví, ale filmové Brno zůstává i dál zahalené do černé a bílé. Dá se říct, že se Morávek pokusil natočit českou Magnolii. Buďme rádi za to, že se vůbec pokusil. A je jen dobře, že to nedapadlo vůbec špatně. Tři a půl. [říjen 2006] (12.10.2006)

Byl jsem překvapen, jak vtipný, milý, inteligentní a námětově neotřelý film Nuda v Brně je. K výborně napsanému scénáři se přidali i výborní herci (hlavně ústřední dvojice Budař a Holánová je naprosto a po všech stránkách skvostná) a světlo světa tak mohl spatřit ojedinělý počin, který snad i trochu paroduje určité životní situace, hlavně ale dobře pobaví, byť neobsahuje scénky, u nichž by divák smíchy padal na podlahu. Jeden z nejlepších českých filmů posledních 5 let. (09.02.2005)

Narozdíl od jiných filmů o sexu má Nuda inteligenci, se kterou ke zvolené látce přistupuje. Zajímavé bylo obsazení Miroslava Donutila a zvolení černobílého obrazu. Herci (neherci) sedli do svých rolí opravdu perfektně a vážný závěr filmu mě příjemně překvapil, což ale nezabránilo tomu, že jsem se zhruba v půlce filmu lehce nudil. P.S. Pupendo nebylo výrazně horší, jen prostě jiné. Rohlík, rohlík...rohlík ;-) (15.12.2003)

Každý tvůrce vypouští uvedením svého díla na diváka svůj "šíp", kterým chce zasáhnout pokud možno celé spektrum vkusu diváků. Některé "šípy" (těch zase tak moc není) mě zasáhnou do desítky, většina mě zasáhne s různou mírou účinku, některým musím nadběhnout aby můj "terč" alespoň škrábly a u některých se jen divím, co to proletělo kolem a co mě naštěstí minulo. Tohle byl (co se týká vkusu) ten poslední případ. (10.02.2004)

Byl to předposlední film na prvním filmovém maratonu, tudíž jsem byl už pěkně unavenej. PO těch dnech prosezených v kině. Viděl jsem jen bílou a černou a myslel si, že už jsem zbarvoslepnul. Určitě bych si příběh víc vychutnal, kdybych byl trošku více čilejší. Grafik plakátu v podání Martina Kaisera, dobrá práce. (( :: (16.11.2005)