Strýček Cyril
The Damned House of Hajn
Režie:
Jiří SvobodaKamera:
Vladimír SmutnýHudba:
Jozef RevalloHrají:
Emil Horváth ml., Petra Kolevská, Radoslav Brzobohatý, Evelyna Steimarová, Petr Čepek, Valerie Kaplanová, František Husák, František Řehák, Emma Černá (více)VOD (1)
Obsahy(1)
V roce 1924 se inženýr Petr Švejcar (Emil Horváth ml.) ožení s půvabnou Soňou (Petra Vančíková), dcerou bohatého továrníka Hajna (Radoslav Brzobohatý). Život všech lidí ve městě ovládá rodina Hajnů; rodinu Hajnů pak pevnou rukou řídí autoritativní tetinka Karolina (Valerie Kaplanová). Starou vilou, ve které žijí všichni včetně služebnictva a vyzývavé Soniny sestřenice Katy (Evelyna Steimarová), však jako duch obchází pološílený továrníkův bratr Cyril (Petr Čepek). Býval to kdysi nadějný student, avšak psychická choroba jej připravila o rozum. Členové rodiny si Cyrila nevšímají, jen Soňa z něj má strach. Cyril totiž na jejího manžela žárlí a v nečekaných situacích děsí Soňu k smrti. Jelikož teta Karolina na Cyrila nedá dopustit, bude nesmírně těžké strýčkovým excesům zabránit nebo dokonce umístit Cyrila do ústavu. Ještě těžší však bude vypořádat se s dědičným prokletím: strýček Cyril totiž není jediný, kdo se stal obětí šílenství… (Česká televize)
(více)Recenze (73)
Podařená filmová adaptace románu Jaroslava Havlíčka Neviditelný. Srovnám-li však tuto adaptaci s jinou, tentokráte televizní, adaptací totožné literární předlohy, tedy s Neviditelným režiséra Jiřího Bělka, v němž doslova exceluje Rudolf Hrušínský, musím konstatovat, že Prokletí domu Hajnů je v takové přímé komparaci jednoznačně zastíněno... ()
Neviem. Fajn kasting a miestami až vyložene hororová, megapochmúrna atmosféra (a výprava), ale že by ma to nejako extra chytilo... Vôbec ma každopádne neprekvapilo, že to natočil Jiří Svoboda, ktorý sa predviedol aj podobne neuveriteľne temným filmom Zánik samoty Berhof (ktorý sa mi páčil viac). ()
Psycho! ()
Formální Svobodův manýrismus je zjevný, přesto jeho pohled na retro je fantastický. Citlivý přistup k Havlíčkovi až skvělý. Expresivní herectví pak výborné. Měli toho s Horváthem natočit víc. Psychologický román z roku 1937 dnes již platí za klasiku a mimo televizi, film a rozhlas se dočkal i divadelní dramatizace v Městských divadlech pražských. Každý z pohledů stojí za pozornost. ()
Filmy podle Havlíčka se mi líbí. Jeho knihy se mi líbí víc. Proto se většinou raději napřed podívám na film a pak si přečtu knihu. Pro jistotu ... :o) ()
Na jedné straně výborné herecké výkony, na druhé působivé vizuální ztvárnění, které připomene snímky J. Herze nebo J. Jakubiska. Škoda, že se Svoboda nepustil do nějakého gotického hororu. Každopádně stísněná atmosféra, noc, světla prodírající se mlhou, kříže, rakev, šílenství, aneb jak se stát bláznem snadno a rychle. Havlíčkův Neviditelný je jedním z románů, co jsem nečetl, budu muset tedy tenhle rest napravit. ()
Výtečné zpracování mimořádného románu Jaroslava Havlíčka Neviditelný. Při čtení jsem si sice Cyrila představoval spíše jako strýčka Festera Addamse, ale Čepek je gut:-) Zato oficiální text distributora je zase blábol nad bláboly. proč si to ten ignorant, co tyhle tlachy píše, alespoň nepřečte? ()
Svobodův film zastaral podstatně víc, než o generaci starší Bělkova televizní hra (včetně hudby, tam je to obzvlášť markantní), což by samo ještě nevadilo. Přetavit Neviditelného v expresivní horror se nabízí , jenže Svoboda jednak asi moc nevěděl, co chce vlastně opravdu točit, jednak moc nepochopil, o čem Neviditelný je. Jinak by se např. tolik nevnucoval s Cyrilovým šílenstvím, nevytvářel by "strašidelné" efekty a nevymýšlel dějové debilnosti jako např. závěr ala Katy. Rovněž obsazení role Hajna zcela nevhodným Brzobohatým nesvědčí o režisérově kompetentnosti. Horváth se na Švejcara hodí dobře, ale nijak zvlášť nenadchl. Čepkova moc pěkná kreace je bohužel součástí nepodařené režisérovy koncepce. Jedním z jejích vydařených dílčích prvků je přízračně přesná Kaplanová. A Vaníčkové je vysloveně škoda, jako Soňa byla výborná a zcela překonala Tvrzníkovou ze starší adaptace (právě u této postavy, nikoli u Cyrila, musí být způsob a zvládnutí herecké exprese považováno za nejdůležitější). Za Katinu erotickou vložku dík - sice laciný a zbytečný bonus, nicméně etudka je to krásná a Steimarová je při tom něco pro fajnšmekra. ()
Knižní předlohu Neviditelný od Jaroslava Havlíčka podle které je film natočen jsem nečetl. Takže nemůžu posuzovat jak moc se film drží knižní předlohy. Každopádně s tím co mi bylo naservírováno jsem maximálně spokojenej a v podstatě nemám k filmu sebemenší výhrady. Na svou dobu neskutečně vizuál, skvělý herecký výkony, dechberoucí příběh a navíc si film skoro po celou svoji stopáž udržuju hutnou atmosféru, která se divákovi dostane až pod kůži. Jsem rád, že stále nacházím český potažmo československý filmový poklady, který jsem ještě neviděl. Hned zítra si musím dát dřívější filmový zpracování téhle knižní předlohy v podobě filmu Neviditelný z roku 1965. ()
No byl to solidní cvokhaus. Za hrátky s kamerou a celkovou práci s vizuálem palec nahoru, na druhou stranu je znát, že film je podle předlohy a herci často působí, že teatrálně předříkávají daný text a jen málo z toho, co dělají a říkají, působí věrohodně. V ČS kinematografii spíše zajímavý počin než vyloženě funkční dílo. ()
Podhledy, nadhledy, snímání zblízka, divně pokřivený zooming, hrátky se světlem, téměř masochistická obsedance kruhovými tvary a hlavně chodbami - toliko a jednoduše je to nejspíš lehký manýrismus ve snímání + Zajímavá a atmosférická výprava, drásající sysntetizátorová hudba a neokoukané herecké tváře v hlavních úlohách k tomu. Bohužel toto všechno upadá a padá na přečpělé televiznosti a nekvalitě materiálu. Každopádně se jedná o zdařilou adaptaci výtečné literární předlohy. 65% ()
Atmosféra se moc povedla, skvělá, hudba i výprava, jen místy film ztrácí na dechu. ()
Až jsem žasl, jak hutnou a nepříjemnou atmosféru lze v Prokletí domu Hajnů zažít. Z velké části je to zásluhou vhodně zvolené hudby a úžasné práce s kamerou, jenž má na svědomí Vladimír Smutný. No a samozřejmě nesmím zapomenout na skvělý herecký výkon Petry Vančíkové, která bravurně ztvárnila Sonin rozklad osobnosti a propad do hlubin šílenství. Na naše poměry rozhodně nadstandardní počin. Zaujal mě ale spíše svou formou, než příběhem samotným, který mě zejména kvůli značné nevyváženosti příliš neoslovil. ()
,,Jsem na tom hůř než vězeň. Toho aspoň hlídají normální lidi." Poměrně drsný psychologický horor se silným mysteriózním nádechem. Ovšem s nadčasovou myšlenkou (zachovanou z původního románu Jaroslava Havlíčka) o tom, co dokáží vybraní lidé udělat pro zisk a bohatství, nejen jak se říká jít přes mrtvoly, ale čelit i daleko šílenějším podmínkám... například zůstat žít v domě s psychicky nemocným bláznem a současně tedy v prostředí, kde má manželka po osudovém okamžiku každou chvíli blíž a blíž k totálnímu psychickému zhroucení. Zdeptán jistými momenty nedávám plný počet, také proto, že mi překážel až přílišně hysterický smích hlavní hrdinky, avšak při reprize mě úplně dostal závěrečný zvrat ohledně dříve milé, nenápadné služky Katy (neodolatelná Evelyna Steimarová), najednou rafinované manipulátorské "svině". V závěru pak profesor Švejcar (alespoň u mne) vzbudzuje zároveň lítost, neboť byl pouze vypočítavým kariéristou nebo také obětí? Úžasně tajemný filozofický úvod a závěr s vnitřním monologem, pozoruhodné zpracování s hutnou atmosféru po celý film, jakou uvidíte jen v málokterém československém filmu. Jiří Svoboda jí ve svých filmech z 80. let uměl navodit dokonale, značnou zásluhou má zde na tom vedle výtvarně zajímavých řešení exteriérů onoho prokletého domu a šílených maleb postavy strýce Cyrila jednoznačně i kamera Vladimíra Smutného. Hlavně mít pevné nervy k sledování! 80% ()
Kam se hrabe leckterý "mysteriozní horor" ze současnosti... velmi povedená adaptace románu Jaroslava Havlíčka, který jsem četla v mládi a fascinoval mě už v knižní podobě. Petr Čepek prokázal svou způsobilost pro role tohoto typu už v Petrolejových lampách, tady ji jen potvrdil, pozadu nezůstala ani jeho solidní protihráčka Petra Vančíková. Takzvaný "normalizační režisér" Jiří Svoboda se v tomto případě opravdu nemá za co stydět. ()
Nakonec to nebyl můj šálek kávy, některé drobnosti na mne působily nedobře - třeba Stropnického dabing se moc k Horváthově postavě nehodí, protože z ní dělá namyšleného floutka, který je determinován svým otcem a chudými poměry, v nichž vyrůstal. Ale ta postava je rozměrnější - snaží se vyrovnat sama se sebou, snaží se žít, ale neví, jak na to, doufá, když bude mít moc a postavení, že to snad přijde, a ono ne. Navíc je film zbytečně dlouhý, o dvacet minut měl být kratší, aby byl údernější. Jinak jako ano, je to depka, lidé stíhaní osudem na všechny strany, prokletí dědičné paranoidní psychické poruchy, výtvarná stylizace jako z italských hororů tomu také sedí. Pár scén je skvělých včetně dialogů (pálení dopisů, když v kostele otec hladí otcovsky Soňu po ramenou, zatímco manžel vymýšlí, jak se jí zbavit, využití tunelu při narození i smrti) a Vančíková hraje jako o život a tu proměnu z rozumné ženy v blázna jí zde naprosto věřím. Filmařsky, herecky, režijně a výtvarně je to vážně skvělé, a to nemluvím o hrách kamery se světlem apod. Jak říkám, vadila mi jistá utahanost střední části, kdy bylo plus minus jasné, k jaké tragédii se to chystá, hlasy v zahradě mi pak už rovněž trochu šly na nervy svým neustálým opakováním, a dabing pana Horvátha je rušivý. Ale jinak psychologický horor s temnou a dusivou, depresivní atmosférou, jak má být. ()
Docela jsem se na tento náš starý psychothriller těšil, přestože jsem román nikdy nečetl. Jen tak letem světem jsem proletěl několik komentářů na netu a už se nemohl dočkat, jakýže je to skvost. Ze startu tomu tak skutečně bylo a já se ponořil do tajuplného sídla rodiny Hajnů a vytvořená atmosféra byla skvělá, stejně jako různobarevná charakteristika jednotlivých postav – Čepek byl prostě skvělý, stejně jako Kaplanová. Jenže jakmile strýček Cyril zmizí ze scény, započala kvalita rychle klesat. Uvřeštěná Vančíková mi začala lézt po nějaké chvíli na nervy a já se popravdě začal trochu nudit, ono kouzlo mizelo v mlžném oparu a já nemohu než souhlasit s J. Mayenem, že jde jen o lepší průměr.60% ()
Šajze, musím si přečíst tu literární předlohu. Zpočátku nádherně pochmurné, mrazivé, děsivé psycho, vytvářené nejen chumurnou atmosférou, ale i výbornou kamerou, skvělou hudbou a velmi povedenými hereckými výkony. Ano, Čepek je největší psychouš československé kinematografie a Petronela Vančíková ho dokázala odhadnout a pokračovat v jeho běsnění skvěle. Dokonce i Emil Horváth ml. tu byl skvělý, ač ho normálně nemusím. O Evelyně nemluvě... Proč už se dneska u nás netočí takové filmy? To jsou samé komedie s přívlastkem i bez přívlastu a rádoby dramata "ze života", pak musí člověk pro originální, nezvyklé a zajímavé filmy sahat do historie. ()
Zřejmě bude nějaká chyba na mém přijímači, neb tohle prošumělo kolem mě. Z těch všech podhledů, nadhledů, schodišť a světla se mi dělalo mdlo. Příběh zajímavý, o tom žádná, vystudovaný chudák se chce výhodně oženit a nějak se mu to díky diagnózám vymkne z rukou. Herecky pestré, Emil Horváth ml. dobrý, Evelyna Steimarová znatelně lepší, ovšem Valerie Kaplanová byla pro mě top tetinka. Takže suma sumárum shovívavě za tři, no. ()
( POZOR !! OBSAHUJE SPOILERY !! ) "Co tady hledáte ?? Peníze ??" - "Jste velmi prostořeká, Katy !!" - "Kdybyste hledal štěstí, poradila bych vám !! Utečte odsud !!" Srovnávat Prokletí domu Hajnů s knižní předlohou Jaroslava Havlíčka Neviditelný jistě můžeme a postupně se k tomuto dostanu i já, ač odklony od románových inspirací nemusí být na škodu, dokáží-li divákovi některé myšlenky lépe vysvětlit či samotný příběh posouvají do poněkud jiné roviny, obávám se však, že právě zde se kladenský režisér Jiří Svoboda se scénáristou Václavem Šaškem dopustili nejzásadnějšího pochybení, když samotný závěr snímku vlastně vyznívá úplně jinak než v Havlíčkově knize !! Jaroslav Havlíček, jeden z nejvýraznějších zástupců naší psychologické prózy a mistr chladnokrevného vykreslení tragických osudů postav s vyšinutou či pohnutou, chcete-li, myslí, totiž de facto příběh Petra Švajcara, nikoli Švejcara, jak je chybně uvedeno zde v obsahu, na konci umocňuje osudovostí nikoli předvídatelnou a zřejmou pomocí očekávané vrozené šílenosti svého syna, o níž diváka tvůrci znovu ujišťují pomocí scénky s kočkou, jako v případě filmu, protože románový Petrův syn zápasí se zánětem mozkových blan, jehož následky jsou děsivé, chlapec totiž s trvalými následky zůstává mentálně na úrovni batolete !! Petr tak musí sledovat, jak jeho milované dítě roste, smiřuje se s tím, že mu nikdy nebude moci předat Hajnovu továrnu a naprosto na vše rezignuje, přestává se zajímat jak o syna, tak o svůj podnik, a sleduje postupný rozklad všeho, čemu zasvětil svůj prázdný a sobecký život, čímž se naplňují výhrůžná slova tetiččina, ale utahuje se i ona pověstná smyčka osudu !! Velmi symbolicky v souvislosti s tímto faktem vyznívá i skutečnost, že sám Jaroslav Havlíček podlehl právě zánětu mozkových blan !! Jinak bych proti lehce pozměněnému závěru filmu neměl příliš výhrad, což však nemohu říci o poněkud nešťastném výběru hlavních postav, byť právě na velmi silných hereckých výkonech snímek zcela jistě stojí, Valérie Kaplanová coby tetička znovu jen potvrzuje své mistrovství, mladičká Petra Vančíková uchvacuje svojí vyspělostí a talentem, zejména ten přechod od zamilované dívky toužící po lásce v naprosto šílenou ženu uvězněnou ve vlastním strachu a představách je excelentní, snad překonává i výborného Petra Čepka, jehož prostě a jednoduše casting vybral do role strýce Cyrila terorizujícího rodinu špatně, dík jeho charismatu hereckému umu a velkým laskavým očím v jeho postavě prostě nemůžete nalézt starého tlustého a plešatého egoistu !! Radoslav Brzobohatý naopak nesnese se svým umírněným lidským projevem výhrad, a tak mě mrzí snad jen asexuální Evelyna Steimarová v roli Katy, rozhodně ne veselá a oddaná Sonina přítelkyně jako v románu, a především Emil Horváth ml., který mi jednoduše k postavě Petra nesedí, a tak nechápu, proč jeho postavu neztvárnil právě Čepek, byť na tom nese svůj podíl viny i Martin Stropnický, který Horváthovi propůjčil v postsynchonech svůj hlas !! Prokletí domu Hajnů disponuje neuvěřitelně znepokojivou a bizarní atmosférou, kterou ještě umocňuje skvostná výprava, volba interiérů, střih s těmi zvolna se prolínajícími výjevy a dokonalý hudební motiv Jezefa Revalla, nicméně Jiří Svoboda znovu do diváka pere tu svoji okázale expresivní symboliku horem spodem, co se do něj vejde, a tak často snímek působí neskutečně přepjatě, přičemž na druhou stranu přes veškerou snahu geniálního Vladimíra Smutného, který opravdu se svojí kamerou čaruje, taková invence snoubící se s rutinou se opravdu příliš často nevidí, při některých scénách, minimálně při těch z továrny, to hutné drama s hororovým nádechem nezvládá zachovat v jedné rovině, laťku si sami nasadili prostě příliš vysoko, a to se tak nechtěně překlápí v křečovitou unylost !! () (méně) (více)