Skalpel, prosím

Československý psychologický film z nemocničního prostředí na oddělení neurochirurgie podle stejnojmenné knižní předlohy od Valji Stýblové. Vyprávění je zaměřeno na staršího lékaře, jehož jméno ve filmu nezaznělo a jenž provádí náročné operace v oblasti mozku. Hlavní postavu ztvárnil M. Macháček a jeho pracovní i soukromé záležitosti jsou doplněny svými nahlas vyslovenými myšlenkovými pochody. Neveselý a pochmurný snímek od J. Svobody vrcholí náročnou a téměř beznadějnou operací šestiletého Víti Uzla, od jejíž realizace dali všichni Macháčkovi kolegové ruce pryč. Ačkoli je zkušený neurochirurg značně unaven, neboť předchozí noc místo odpočinku byl povolán na akutní operaci nezodpovědného motoristy, pokusí se o záchranu chlapcova života. V dalších rolích se představili jeho kolegové v lékařském sboru R. Brzobohatý, V. Mareš či F. Řehák, Macháčkovu partnerku představovala J. Brejchová a přehlíženou lékařku Volejníkovou si zahrála polská herečka B. Brylská. V menší roli Macháčkova syna se objevil O. Pavelka. Starostlivého a obětavého dědečka, představujícího jediného příbuzného operovaného chlapce, naléhajícího na Macháčka, aby se do takřka beznadějné operace pustil, ztvárnil Š. Mišovic. V malé roli pacienta, někdejšího Macháčkova přítele ze studií, jsme mohli sledovat R. Lukavského. Soudím, že divácká atraktivita tohoto snímku není na vysoké úrovni, z filmu na diváka doléhá nepřívětivá a uspěchaná nálada, avšak nabízí bližší pohled na specializované nemocniční pracoviště s lékařskými kapacitami. (22.02.2019)

"Smrt se nedá uprosit, ani přechytračit..."  Někdy snad přeci, někdy musí přijít onen "opakovaný zázrak  zmrtvýchvstání", který lékaře "drží pohromadě v téhle zatracené práci.." Tenhle film stojí v první řadě na skvělém Miroslavu Macháčkovi v roli stárnoucího profesova neurologie. Úžasně silné jsou zejména jeho vnitřní dialogy, v nichž dotyčný jednak komentuje všechny děje kolem a zároveň tak trošku bilancuje svůj život. Ty děje kolem jsou někdy docela depresivní (viz zejména neřešitelná situace doc. Krtka s umírající dcerou) a někdy vyžadují velkou rozhodnost a schopnost převzít za své rozhodnutí plnou odpovědnost.  Krásné na filmu jsou ale i pasáže odehrávající se mimo neurochirurgické oddělení a ukazující důležitost rodinného zázemí (viz manželka v podání přesvědčivé Jany Brejchové, která dokázala pro svého muže obětovat vlastní kariéru nebo syn, kterému jeho otec nemluví do života a neudílí moudré rady). V neposlední řadě ale film pregnantně vypovídá i o tom, že lékařská práce, to není o nějakém heroickém výkonu jednoho hrdiny s nadpřirozenými schopnostmi, ale je to o práci celého týmu, neboť je to "organismus, něco jako posádka lodi nebo letadla, pospojovaného neviditelnými vlákny vzájemnosti.“ (25.04.2022)

Strhující výpověď muže na špici chirurgie. Příběh všedního pracovního dne, týdne a měsíce jednoho doktora na neurochirurgii. Zároveň ale také skládání účtů stárnoucího muže, bilancování, vzpomínky. Děj podbarvuje komentář hlavního hrdiny, padají moudra, která by vydala na seriál. Syrové až naturalistické vylíčení světa uvnitř i okolo našeho pana doktora. Už dlouho jsem neviděl český film, který by šel takto na dřeň věci. Čistých 100%. (11.02.2010)

"Skalpel, prosím" je erudovaný, a také psychologický, film z oblasti lékařské neurochirurgie. Zároveň jde o nevšední poctu československé legendě daného oboru (Zdeněk Kunc). Z filmařského hlediska se filmový opus občas marnivě shlíží v extrémních emocích lidského žití a tlačí na divákovo svědomí i empatii. Naštěstí je těchto obrazových dysfemismů poskrovnu a praktická znalost prostředí převládá. Cílem díla je vyobrazení komplexního stavu bez příkras i v psychické náročnosti a překážkách. Ke zdaru a uznání přispěli nemalou měrou herci a jejich zaujetí pro věc. Hlavní postavou dramatu života je profesor (vynikající Miroslav Macháček), absolutní špička neurochirurgického oboru. Na jeho případě je ukázána složitost i rozporuplnost schopné a uznávané veličiny. Dostáváme se do bilancování i do úvah životní moudrosti. Nejsou jen vítězství, jsou i přešlapy a nedokonalosti. Macháček obtiskl do své postavy skutečný dech života a hlavně díky němu si můžeme vychutnat psychologické hlubiny lidského nazírání na svět. Hlavní ženskou postavou je lékařka Jitka (velmi zajímavá Jana Brejchová), profesorova manželka a jeho nejpevnější opěrný bod v profesním i soukromém životě. Mezi důležité postavy patří docent František Krtek (velmi dobrý Radoslav Brzobohatý), nejschopnější z profesorových lidí, který je nenávratně postižen osobní tragédií. A asistentka MUDr. Volejníková (pozoruhodná Barbara Brylska s hlasem Libuše Švormové), ctižádostivá, nadšená i méně schopná členka profesorova týmu. Z dalších rolí: profesorův laskavý syn Ondra (příjemný Ondřej Pavelka), jeho zatracovaná a nešťastná milenka Helena Vyskočilová (šarmantní Jana Krausová), tichá profesorova asistentka MUDr. Hladká (Emma Černá), mladý a talentovaný lékař Jirka Zelený (Daniel Krcho), zhrzený profesorův kamarád ze studií Míťa Mikeš (dobrý Radovan Lukavský), prostý a trpělivě prosící lesník Josef Uzel (sympatický Štefan Mišovic), bezprostřední Uzlův vnuk Vítek alias Uzlík (zajímavý Jakub Zdeněk), stále vážný primář neurochirurgického oddělení Ruml (zajímavý František Řehák), vnitřně rozervaný prominent (zajímavý Josef Abrhám), obětavá vrchní sestra Elvíra (Jana Vychodilová), nemocná Krtkova dcera Jana (Eva Kulichová-Hodinová), či starý nemocný cikán Carda (Jószef Ropog s hlasem Jiřího Němečka). Filmu se daří nahlížet pod povrch profesních nesnází i úspěchů. Dívá se na situace komplexně z různých úhlů, neodsuzuje, spíše s porozuměním vysvětluje a rozebírá. Psychologická hloubka je úchvatná a předkládá věrohodný obraz zkoumaného prostředí. (21.09.2017)

...veľmi ospevované v tej dobe....ale v kine som sa nudil.....nebolo to zlé....ale nemalo to napätie,konflikt....nič bežný príbeh z nemocnice .....Barbara Brylska bola jedným z mála pozitív filmu žiaľ len staticky postávajúcim bez emócii.....záver:nuda a len čakáte ,že niekto už konečne otvorí ústa,aby sa to aspoň trochu pohlo dopredu.... (07.12.2020)