Skalpel, prosím

Kolik máme českých filmů z prostředí nemocnice, které lze brát vážně? Skalpel, prosím přitom není žádným jednookým mezi slepými, ale velmi dobře natočeným dramatem o fyzicky i psychicky namáhavé práci neurochirurga. Miroslav Macháček byl pro hlavní postavu ideální volbou, a také hlavně díky němu film dobře funguje i po více než třech desítkách let. (19.12.2019)

Režijní styl Jiřího Svobody mi nesmírně vyhovuje. Absolutní nepodbízivost divákovi, jasný postoj po celý film, scény, které by mohly jednoduše sklouznout k patosu (např. když děda přesvědčuje primáře, aby provedl operaci), ale přitom zůstávají syrovou výpovědí o člověku, jeho strachu a touhách. Pan Macháček naprosto přesvědčivě ztvárňuje stárnoucího lékaře, který začíná pochybovat o svých schopnostech, přitom musí řídit tým lékařů a provádět náročné operace. Navenek musí působit sebejistě a rozhodně, uvnitř je však zmítán pochybami jako každý člověk. Prostřednictvím jeho vnitřních monologů můžeme zkoumat jeho pocity, strach i radosti z malých vítězství pro lidstvo ale velkých pro člověka. Ještě zajímavější je pak tragická postava doc. Krtka (Radoslav Brzobohatý). To, jak zahrál pocity poté, co mu zemřela dcera, jsem dokázal plně docenit až na základě svých zkušeností... Ve filmu se prolíná civilní podání umocněné neustálým odpočítáváním času se syrovou odtažitou kamerou a citově vypjatými okamžiky (smrt Brzobohatého dcery, lékařské spory). Je zajímavé, že snad během celého filmu nezazní hlasitější dialog, emoce jsou vyjádřeny spíše výrazy a kamerou (pro mě je snad nejúžasnějším filmovým záběrem scéna, kdy malý "Uzlík" leze vyplašeně i zvědavě zároveň do tunelu CT). Můžu doplnit, že nemocničního prostředí jsem bohužel s manželkou užil mnoho (a to právě v Motole), takže z porovnání vím, že atmosféra ve filmu se reálu přibližuje velmi. (29.10.2005)

Nejlepší český film z lékařského prostředí. Největší Svobodovo masterpiece a jeden z opravdových klenotů české kinematografie. Film o naději a také nejhorším pocitu a tím je beznaděj. Zároveň se jedná o skvělou sondáž v životě člověka. Na obrazové stránce je velmi znatelná spolupráce jednoho z našich nejlepších umělců Jana Švankmajera. Jednoznačně 10/10 (06.02.2011)

Krásný příběh o tom jak je někdy všechna lékařská věda proti přírodě bezmocná, ale o životě může rozhodnou jen lidské odhodlání a víra. V celé linii příběhu na mě nejvíc působí nemoc dcery doc. Krtka, jeho bezmoc jí pomoc a vlastně celá žaloba lékařství, které zasvětil celý život a sám dceři pomoc nemůže. Napadlo mě jestli bych to na jeho místě taky dokázal, takhle s ní mluvit. 22. 10. 2023: Moc hezký příběh, stále je tam něco nového nebo něco, co člověk vnímá jinak, Vztahy lidí, všudypřítomná smrt a děj který herci nehrají ale žijí ho. (04.10.2016)

Príbehy aké sa dnes točia snáď už len v rámci seriálov a má to svoje opodstatnenie. Cca dva prípady na jednu epizódu je tak akurát, pričom ak nás jeden baví viac než ten ďalší tak sa nič nedeje. Pri dvojhodinovom filme to už ale pre mňa predstavovalo menší problém, malé dieťa s veľkým nádorom bol ten najzaujímavejší prípad a tie ostatné zatienil, takže som skôr stále čakal, kedy sa k nemu réžia vráti. Niežeby tie ďalšie boli nezaujímavé, ale predsa. Zo snímky cítiť nostalgiu, kedysi sme asi tento film viacerí pamätníci videli, každopádne ide o nadčasové dielo, kde je vlastne úplne jedno, v akom politickom režime sa jeho dej odohráva. Monológy sú skôr barlička, keď neviete inak vyjadriť to, čo si postava myslí, sem ale celkom pasovali. 70% (11.01.2021)